Propaganda vede k podlosti

přeložil Josef Mlejnek

51PRO

„Žádný palestinský stát nikdy nevznikne. Znamenalo by to konec Izraele a vítězství toho nejhoršího, co se kdy objevilo v arabském světě,“ tvrdí francouzský konzervativní filozof a historik Guy Millière v rozhovoru pro francouzský blog DR ZZ.

Letošní rok bude posledním rokem Bushovy éry. Jak hodnotíte jeho druhé prezidentské období?

Na případné bilancování je ještě příliš brzy. Druhé mandáty amerických prezidentů bývají vždy plné různých nástrah. Prezident nemůže už potřetí kandidovat, jeho politická váha klesá, často se začínají rýsovat i právní komplikace. Dědictví, které po sobě zanechá Bush, bude nepochybně mít několik světlých bodů. Bude vnímán jako prezident, který vzdor atentátům z jedenáctého září dokázal udržet americkou ekonomiku v růstu, který po 11. září prokázal „vůdcovský smysl“ a který nepochybně dokázal rovněž změnit situaci na Blízkém východě, i když se zatím nedá říci do jaké míry.
Svržení Saddáma Husajna bude nepochybně vnímáno jako jednoznačný tvrdý vzkaz diktaturám arabského světa. Jestliže na konci roku 2008 vyjde Irák z války stabilizovaný, bude to nepochybně výrazný trumf. Porážka Al-Kajdy v Iráku, která se dnes rýsuje, bude znamenat trumfové eso. Bush to jednou prohlásil zcela jasně: probíhající válka bude dlouhá a bude se odehrávat na mnoha frontách. Bude pokračovat i po Bushovi. Téma „soucítícího konzervatismu“, které vnesl do americké politiky George Bush, v ní nepochybně zůstane také a americká sociální politika se i nadále ponese v jeho duchu.

Jaké byly velké okamžiky Bushova prezidentství? A jaké byly ty nejhorší?

Na to se dá těžko odpovědět, neboť Bushovo prezidenství bylo výrazně poznamenáno především válkou, kterou islamisté vyhlásili Spojeným státům a západnímu světu, a vlnou obzvlášť zavilé protiamerické nenávisti. Bush se ukázal v nejlepším světle ve chvíli, kdy se po atentátech z 11. září 2001 vydal k troskám WTC , aby přímo oslovil záchranáře, v projevech mezi zářím 2001 a koncem roku 2002, v nichž se formulovala „Bushova doktrína“. Tehdy se projevil takový, jaký je ve skutečnosti. V nejlepším světle se ukázal i ve chvíli, když se objevil mezi vojáky v I ráku, aby jim poděkoval. K nejhorším okamžikům patřilo nepochybně oněch několik minut, které následovaly poté, kdy se dozvěděl o atentátech z 11. září. Na zásadní význam a šokující účinek zničení WTC se dnes však trochu pozapomíná. Je stále třeba mít na paměti, že tehdy šlo o bezprecedentní, nepředvídatelný teroristický útok, u kterého nikdo nemohl předvídat, jestli se zastaví, nebo jestli nebudou následovat další atentáty. Šlo nepochybně o velkou zkoušku pro veškerý americký lid. A bez nejmenších pochybností to byla mimořádně tvrdá zkouška i pro samotného prezidenta.

Mírné zlepšení podmínek v I ráku byl nucen konstatovat dokonce i levicový tisk. Nalezly Spojené státy v generálu Petraeusovi svého generála Granta, člověka schopného vést účinnou válku s terorismem? Jde o vítězství bez budoucnosti, nebo se naopak do budoucna otevírajínové perspektivy?

Třebaže se v evropském tisku, což je příznačné, o tom nic nedovíme, vývoj situace v I ráku v několika posledních
měsících byl nepřehlédnutelný a Petraeusova strategie byla až dosud korunována úspěchem. Al-Kajda zaznamenala citelnou porážku. Země se stabilizuje. Vláda uznávaná sunnity i šíity postupně získává stále výraznější tvář. Co z toho vyplyne, bude záležet z velké části na politice následujících měsíců a let. Bushova vláda je podle všeho zainteresována na cestě, která se v tuto chvíli jeví jako „realističtější“, více odpovídající statu quo.
Ale u amerického veřejného mínění se netěší takové podpoře, která by jí umožnila jednat s větší rozhodností. Mnoho bude záležet na prezidentských volbách v roce 2008. Volba demokrata (nebo demokratky) by mohla současné úspěchy silně zpochybnit a zničit to, co bylo s tolika obtížemi nakonec vybudováno.

Poslední zpráva amerických zpravodajských služeb popírá, že Írán pokračuje v nukleárních programech, které sledují vojenské využití jaderné energie. Do jaké míry této zprávě důvěřujete?

Zpráva je nepoměrně méně jasná než to, co tu o ní říkáte. Jistě, zdůrazňuje se v ní, že Írán přestal v roce 2003 pracovat na svém vybavení nukleárními prostředky vojenské povahy, ale říká se v ní rovněž, že se Írán nepřestal vybavovat nukleárními operačními zařízeními nevojenského charakteru. Každý ovšem ví, že nukleární technologie pro civilní zařízení lze velice rychle předělat na vojenské. Ona zpráva (i způsob, jak je napsána) jako kdyby sledovala cíl v budoucnu torpédovat jakoukoli účinnou a rozhodnou akci Bushovy vlády proti Íránu. Vypadá to na dodatečný manévr „realistického“ křídla s cílem posílit vlastní pozici. Stejně jako izraelské bezpečnostní služby jí přikládám jen malou věrohodnost. Vše nasvědčuje tomu, že se íránští vůdcové ničeho nevzdali a že nebezpečí, které představuje Írán, nadále vzrůstá a vyžaduje naši veškerou bdělost.

Myslíte si, že v roce 2008 vznikne palestinský stát, jak si to přeje prezident Bush?

Prezident Bush vždycky tvrdil, že si přeje vznik svobodného a demokratického palestinského státu, který by dokázal žít v míru s I zraelem. Ale cílem všech palestinských vůdců je vytvořit teroristickou totalitní diktaturu, která by sloužila jako základna pro zničující válku proti Izraeli. Státní departement a evropské diplomacie by tak měly být připraveny na vznik další arabské diktatury, a navíc – prezident Bush podobné rozhodnutí nikdy neučiní.
Nevěřím, že Izraelci dopustí, aby Ehud Olmert dovedl jejich zemi k sebevraždě. A nejen to. Nejenže nemyslím, že palestinský stát spatří světlo světa v roce 2008, ale jsem přesvědčen, že žádný palestinský stát nikdy nevznikne.
Znamenalo by to konec Izraele a vítězství toho nejhoršího, co se kdy objevilo v arabském světě. Znamenalo by to také zahájení éry obrovských otřesů. Ve své poslední knize Hudna vysvětluji, že myšlenka „palestinského lidu“ a myšlenka „palestinského národního osvobozeneckého hnutí“ byly jen prostředky ke spuštění protizápadního a protiizraelského válečného stroje, který nemůže sloužit a vést k nastolení míru. Palestinský stát už koneckonců existuje a jmenuje se Jordánsko.

Předvolební odhady předpovídají souboj mezi Rudym Giulianim a bývalou první dámou. A v něm má mít větší šanci Hillary Clintonová. Většina evropských médií, stejně jako některá konzervativní média, např. Washington Times, předpokládají, že zvítězí demokraté. Jaký je váš názor?

Mohu si přát pouze vítězství někoho z republikánů, a jediný, kdo má podle mne šanci vyhrát celé volby, je Rudy Guiliani. Má velice dobrý tým poradců, mezi nimi jsou mimo jiné David Frum, Daniel Pipes nebo Norman Podhoretz. Ale bude to velice těžké, ne však nemožné. Demokraté vsadili na porážku v I ráku, ale věci mají poněkud jiný průběh, než si přáli. Uvnitř demokratické strany stále existuje levičácký proud, v jehož popředí se pohybují lidé jako Michael Moore, o kterém mi v lednu vyjde kniha. Demokratům by mohla po několika letech války nahrávat do karet únava Američanů a také jejich pocit bezpečnosti plynoucí z faktu, že po roce 2001 nebyly USA už nikdy napadeny na své vlastní půdě. Rudi Giuliani se jim snaží vysvětlit, že svět je dnes více ohrožen než kdy jindy, že islámský totalitarismus je stále v ofenzivě a že probíhající válka ještě není u konce. Hluboké změny odehrávající se Iráku hrají podle mne ve prospěch Giulianiho.

Zmínil jste se, že vám vyjde kniha o Michaelovi Moorovi. Proč jste se rozhodl napsat knihu o někom, kdo představuje přímo protiklad vašich myšlenek?

Tato kniha mi byla přímo vnucena. Jde téměř o příkaz. Myslím, že je na čase skoncovat s „mýtem Michael Moore“. Moore pro mě není protivník nebo nepřítel, který by zasluhoval úctu. Je to nebezpečný propagandista, člověk, který lže a který falzifikuje. To, že jeho filmy mohly v E vropě získat tak veliký úspěch, mě hluboce znepokojuje. Z toho, že někdo může byť na vteřinu tvrdit, že ve filmech jako Bowling for Columbine nebo 911 stupňů Fahrenheita je miligram pravdy, se mi dělá špatně. Beru propagandu velmi vážně. Prostřednictvím propagandy se fanatizují lidé a vyvolává se nenávist.
Propaganda může celé populace dohnat ke schvalování těch nejhorších podlostí, svinstev. Moore v několika posledních letech udělal hodně v protiamerické a protibushovské nenávisti. Vytvořil klima, které vytlačilo z povědomí hrůzy z 11. září i ohavnost, jakou byl Saddámův režim v I ráku. Ve své knize říkám, že někdy je třeba se odvážit ukázat odpudivou povahu toho, co je odpudivé. Někteří lidé mi řekli, že Moore je klaun, který je dokázal rozesmát: chci ukázat, jaká se za maskou klauna ukrývá tvář. A tato tvář není krásná. Jsem přesvědčen, že ti, kdo si přečtou mou knihu Michael Moore za zrcadlem, se z ní dozvědí hodně věcí o amerických dějinách z posledních let a nebudou se už nikdy moci na film natočený Moorem dívat stejnýma očima. Řekl jsem už, že se Moore nachází v popředí levičáckého proudu uvnitř americké demokratické strany. Ve volebním roce bude velmi užitečné vidět, co tvoří jeho pozadí.
Vybral a přeložil: Josef Mlejnek

Josef Mlejnek