Střípky z České školní inspekce X

Prhoň Klátil

Úředník je placený z daní by a má odvádět práci, jež je k užitku. Než Olga Hofmannová nastoupila do funkce navštěvovali inspektoři školy, hospitovali, probírali se dokumentací, hodnotili, psali inspekční zprávy. Měli práce nad hlavu. Daňový poplatník si mohl přečíst zprávy ze škol na webu ČŠI, protože Inspekce pracovala a výsledky svého snažení zveřejňovala. Veřejnost mohla kontrolovat, že své peníze nevyhazuje.

O. Hofmannová po svém nástupu Inspekci na půl roku zcela vyřadila z provozu. Vůbec nebyla pravda, co uvedla ve svých odpovědích redaktorce MFDnes (Střípky VII), že „činnost ČŠI se v posledním roce nijak neomezila“ (http://www.csicr.cz/upload/mfdnes1.doc).
Dodnes nepochopím, že si vysoký státní úředník mohl dovolit to, co nová ústřední školní inspektorka v prvním pololetí školního roku 2005/2006:

Většina inspektorů a kontrolních pracovníků seděla v teple kanceláří a zabývala se činnostmi podle vlastního uvážení. (Do výkazů práce se pochopitelně uvádělo studium, příprava na to nebo na něco jiného atp.) Z části inspektorů byly, zcela nahodile, utvořeny týmy, které začaly v kancelářích nebo při častých cestách do pražského ústředí ČŠI vytvářet něco, aniž věděly co. V podstatě připravovaly novou inspekční metodiku místo zavržené staré, veřejnosti známé, Rukověti. Už to ale nebyly metodiky, ale inspekční rámce (dnes inspekční postupy, které se velmi začínají podobat metodikám starým, zavrženým). Týmům nikdo nedal přesné zadání. Inspektoři přemýšleli, co si asi tak paní ústřední školní inspektorka představuje. Vařili z vody a na základě „zaručených“ informací, co že se ÚŠI ještě líbí a co už ne. Zpětnou vazbu od ní dostávali na úrovni obecně platných pravd a citátů z dokumentů EU nebo z Dlouhodobého záměru vzdělávání ČR.

Jedinou skutečnou prací ČŠI tehdy byla tematická inspekce HODINA, jež probíhala na několika školách vybraných MŠMT.

Teprve od března začala honička za splněním plánu, o kterém doposud neměl nikdo ani ponětí. Inspektování probíhalo podle schválených i neschválených rámců.
Po nástupu Olgy Hofmannové do funkce inspektoři školy nenavštěvovali, nehospitovali, neprobírali se dokumentací, nic nehodnotili, nepsali inspekční zprávy. Nedělali nic. Daňový poplatník již neměl možnost přečíst si zprávy ze škol na webu ČŠI, protože staré byly staženy, nové nebyly, objevily se teprve nedávno. ČŠI nepracovala, a proto se nemohla chlubit před veřejností nějakými výsledky.

Vskutku originálně a bez jakékoli koncepce začala své účinkování v ČŠI pí Hofmannová. A inspektoři přemýšleli, čím oslnila MŠMT, že ji ustanovilo ústřední školní inspektorkou.
Dnes je vše už jinak. Inspektoři jezdí jako fretky a plní plán. Jejich práce založená v podstatě jen na kontrole dokumentace a rozhovorech s účastníky výchovně vzdělávacího procesu o školství příliš nevypovídá. Nevím, jestli je jejich práce k užitku.