Přímo, či zastoupeně?

Otto Drexler

Už je to tak, v čase okurkové sezóny se musí vždycky najít nějaké téma, které zaplní stránky novin, vysílací čas rozhlasu a televize. Před čtyřmi lety se nám o takové téma postarala přímo sama příroda, totiž, poslala na nás tisíciletou povodeň - a o téma na celý srpen bylo postaráno. Loni se tím hitem sezóny tsla bezkonkurenčně Czechtek 2005, z kterého naši milí novináři udělali skutečnou legendu. A tak, ani to jinak nejde, i letos muselo být něco „vyštracháno“. Letošní Czechtek proběhl vzorově, příroda se také neměla k nějakému velikému excesu a naši drazí poslanci pátek, co pátek, jak mechanické stroje opakovali stále do kola tutéž analogii postupu, že už to muselo nudit snad každého – buď však blahořečen ten, kdo vymyslel, aby se volilo v pondělí.

A tedy, muselo být nalezeno nějaké veliké téma, myslím si, že právě případné umístění americké protiraketové základny na území ČR se právě stalo oním letním hitem roku 2006. Víte, nemíním se nyní přidávat k tomu tučnému zástupu lidí, kteří halasně vykřikují své nekompromisní názory na umístění základny; totiž, také z důvodu, že nezastávám v tomto problému nějakého zásadního stanoviska – a přiznávám se, nešel bych se oběsit, ať by bylo rozhodnuto jakkoli, a nejspíše by mě tahle záležitost nestála ani za to, abych šel někam demonstrovat – ať už ANO či NE základně. Vskutku, diskuse o umístění protiraketové základny nevbuzuje u mě žádné emotivní projevy, rozhodně při myšlení na tu základnu nejdou mi na mysl nějaké asociace s českou národní minulostí. Spojovat toto jakkoli se sovětskou okupací, neb snad dokonce s čím si starším, přijde mi poněkud nesmyslné. Mám-li být proti základně, tak z takových důvodů, které zasahují do přítomnosti a budoucnosti, nikdy však minulosti. Ovšem pozor, nemám na mysli jen fakt, že bychom neměli zatahovat pro rozhodování o základně naší národní českou minulost, ale rovněž ne tu americkou zahraniční politiku ve 20. století, tedy, nesmí být z naší strany případné kladné rozhodnutí u této záležitosti odůvodněno tím, že je to jakési české vyjádření díků americké vládě za to, jak se USA chovaly ve 20. století, a jak několikrát zachránily Evropu před katastrofou. S tím bych se nesmířil, a patrně by mě to donutilo, abych ke základě začal mít zcela záporný vztah.

Když tedy tak nějak pozoruji tu diskusi o té americké základně, považuji jeden aspekt za velmi hodný povšimnutí v té diskusi – a myslím si, že v tomto ohledu je ta diskuse o americké základně velmi přínosná. Totiž, já osobně nepovažuji v té diskusi za hlavní, zda nakonec ta základna v ČR stát bude, ale fakt, zda o tom bude rozhodovat nakonec parlament, či se o tom rozhodne v lidovém hlasování. Díky té americké základně se trochu oživila ta myšlenka, že by se o některých záležitostech mohlo rozhodovat v referendu. Říci pravdu, jsem pro zavedení některých přímých prvků do naší demokracie. Nejenom si myslím, že hlasovat přímo by se měl prezident republiky, rovněž také hejtmané a strarostové. Takováto změna v ústavě ČR by byla jen logická. Když se přímo volí senátoři, je pak logické, aby se přímo volil i prezident; ve volbě prezidenta jde téměř výhradně o tvář, a takováto volba by měla občanům připadnout rozhodně. Rovněž jsem názoru, že poute na občanech by mělo být, koho si zvolí za hejtmana nebo starostu. Takovými změnami by se naše demokracie jen posílila, neboť by odbylo to nesnesitelné politické křoví.

Pak je tu však ještě druhá část: a to lidové hlasování o důležitých rozhodnutích země. Je to část nepochybně rozporuplnější. Došel jsem však k názoru, že i v tomto případě by mělo být dáno samotnému občanovi právo, aby se směl v některých věcech rozhodnout sám, a nenechávat rozhodnutí na svém politickém zástupci. Ano, stojí zde jeden argument proti: o důležitých věcech by měli rozhodovat jen lidé znalí, kteří se s věcí dopodrobna seznámí a rozumí jí. Takováto volba by neměla být ponechána na prostém občanovi, u něhož není zaručeno, že věci rozumí natolik, aby ji mohl objektivně posoudit. Tyto argumenty já ovšem, že uznávám. Ale dívám se na věc takto: Přes všechnu občanovu neznalost si myslím, že případné referendum bude nakonec stejně transparentnější, než rozhodnutí Parlamentu. Podívejme se na věc takto: lidové hlasování není zdaleka ideální řešení, ale tady je jistota, že občan se rozhuduje zcela svobodně, v občanstvu je veliká různorodost pohledů na svět, je jich zde zastoupeno daleko více, bež v Poslanecké sněmovně či Senátu. Pokud se týká demokratičnosti hlasování, opět zde referendum jasně vyhrává, neboť bylo by dosti nereálné představovat si, že ti poslanci ve Sněmovně se budou moci rozhodovat dle své vůle: vedení KSČM nadiktuje, aby se volilo proti, vedení ODS nadiktuje, aby se hlasovalo pro, na názor jednotlivých poslanců nikdo nebude brát zřetel. To u občana nejde, ten se vlastně musí (!) rozhodovat svobodně, tomu nikdo nemůže nadiktovat, byť strany mohou na své voliče působit, jsitá část občanů stejně nebude na takovéto výzvy slyšet.

Takže, lidové hlasování jistě není ideálem, ale bude vždy volbou svobodnější a demokratičtější než volba parlamentní. Jistě by bylo nejlepší, kdyby o takovýchto záležitostech rozhodoval jakýsi team expertů, který vše kladné i záporné bedlivě posoudí, avšak, ustanovení takovéhoto orgánu je prakticky mimo realitu. A navíc, za současného složení Sněmovny je přeci jenom větší šance pro příznivce základny, že v lidovém hlasování by se občané vyslovili ANO, než že by se zákonodárci vyslovili kladně.