Rozprava o budoucnosti Evropské unie

Jaroslav Zvěřina

Plenární zasedání Evropského parlamentu 29. a 30.listopadu 2006

Rozprava se vedla z iniciativy irského ministerského předsedy Bertie Ahrenda, který ji také svým projevem zahájil. Pozoruhodné je, že irský premiér zde vystupoval jako horlivý zastánce Ústavního textu, přestože je premiérem země, která se k institucionálním změnám staví tradičně hodně rezervovaně. Připomeňme si ratifikaci smlouvy z Nice v irském referendu až na druhý pokus, když ten první skončil záporným výsledkem. Irsko by tak mohlo být jakýmsi vzorem pro případné opakované hlasování ve Francii a Nizozemí. je ovšem třeba připomenout, že jak francouzská, tak nizozemská vláda kategoricky odmítá předložit svým občanům stejný ústavní text ke schválení podruhé. Zastánci Ústavy mají pravdu, když uvádějí, že většina členských zemí ten text vlastně ratifikovala. V šestnácti státech tomu tak skutečně bylo, většinou ovšem bez referenda, a tedy bez nutnosti, přesvědčit o textu veřejnost. Nicméně kdyby jediný z členských států ten text neratifikoval, tak prostě neplatí, taková jsou pravidla hry v nadnárodních společenstvích. Ahrend připustil, že v době nepříliš vzdálené by bylo možné "ústavu alespoň částečně změnit", nicméně tak, aby "zůstalo nedotčeno jádro ústavního textu". Z dalšího projevu lze vyrozumět, že tím jádrem myslí řečník zejména Chartu základních práv. Z té Charty pak vyzdvihuje jako pravověrný socialista zejména seznam práv sociálních. Jejich zaručení je ovšem sotva možné bez lépe fungující ekonomiky. Nároky, na které státy nebudou mít prostředky, budou samozřejmě sotva uspokojeny tím, že je uvedeme v nějakém seznamu. Ahrend připustil, že Evropská unie má před sebou i jiné problémy, než jen ústavní trable. Uvedl těch problémů celkem pět:

1. Nízká konkurenceschopnost EU, nízká úroveň inovací. Receptem na toto nesporné zaostávání Unie by prý mohl být "Evropský technologický institut".

2. Udržení stávajícího sociálního modelu. Je třeba udržet "sociální partnerství", vést "sociální dialog" a trvat na všemožné solidaritě, protože jen to jsou cesty k prosperitě. Opravdu podivný recept v době, kdy se vcelku dost obecně soudí, že právě evropský sociální model, spojený s nákladným pečovatelským státem jsou jednou z významných brzd evropské ekonomiky.

3. Záporné stránky globalizace, jako je organizovaný zločin, nebo negativní vývoj životního prostředí.

4. Společná zahraniční a bezpečnostní politika.

5. Nedostatečně fungující komunikace s občany v EU. Řečník zřejmě soudí, že odmítnutí ústavního textu bylo způsobeno nějakými komunikačními šumy, nebo nedostatkem informací, kterých se občanům dostalo. Je pozoruhodné, jak tento reprezentant hlavního politického myšlenkového proudu v EU není vůbec schopen kritiky samotné Ústavní smlouvy. Ono je totiž velice diskutabilní také to, jestli rychlá ratifikace svěžího dílka evropského Konventu by vůbec byla schopna nějak pozitivně ovlivnit Ahrendem vyjmenované hlavní problémy.

Diskuse byla rovněž nesena ve většinovém "proústavním" duchu. Gerd Pöttering za evropské lidovce uvedl, že Irsko bylo vždy "evropsky pozitivní", ať již tam vládla levice, nebo pravice. "My, evropské instituce, máme společnou vůli, vést Evropskou unii do budoucnosti". Avizoval svolání jakési "Konference o budoucnosti Evropské ústavy", na které by se měl Evropský parlament nějak výrazně podílet. Také on by chtěl z Ústavy zachovat "co nejvíce", a to zejména zmíněnou již Chartu fundamentálních práv občanů, "protože jde o hodnoty".

Martin Schulz, čerstvě znovu zvolený předseda evropských socialistů, pochválil Ahrenda za to, že "měl odvahu předstoupit před Parlament, aby zde hájil evropský projekt". Řada hlav států se prý Evropskému parlamentu s podobnou misí spíše vyhýbá. Vzal současně hlavního spíkra za slovo a vyzval jej, ať tedy Irsko ústavní text ratifikuje, protože ratifikací není nikdy dost. Kdo ústavu ještě neratifikoval, měl by tak učinit co nejdříve, protože jak pravil doslova, "od základního textu už se mnoho neodchýlíme..."

Graham Watson, šéf liberální frakce ALDE byl ve svém vystoupení poněkud kritičtější k politikům, nikoliv však k ústavní smlouvě. Politici Evropské unie nedokázal získat důvěru občanů a jsou ve své práci vzdáleni jejich problémům. "Z Británie zní tíživé ticho, z Polska negace...", pravil. Vyzval politiky, aby "šli za občany a přesvědčili je o nutnosti ústavy..."

Gabriele Zimmerová za skupinu GUE/NGL nepovažuje za šťastné spojovat budoucnost EU s ústavním textem. Ten text neobsahuje žádná řešení skutečných problémů. V duchu levicového vidění světa obvinila ze všech problémů skutečnost, že "lidem v EU se vytrácejí sociální jistoty".

Brian Crowley z frakce Unie pro Evropu národů ocenil Ahrendovu vizi jako "velmi reálnou", protože podle jeho názoru EU ústavní text potřebuje "jako naši vizi, základ prosperity a bezpečnosti".

Kathy Sinnott ze skupiny IND/DEM se podivila, proč se zde vlastně o té "mrtvé ústavě" vůbec hovoří.

Žádného výrazného závěru jsme se nedobrali. Zůstává zřejmé, že velká část evropských politiků napříč politickým spektrem je odhodlána zamítnutý ústavní text v nějaké podobě resuscitovat. Ti, kteří si představují kompulsivní opakování pokusů o ratifikaci původního textu, se zdají poněkud ztrácet na síle. Koneckonců již i významný francouzský politik Nicholas Sarkozy připustil, že pokud má ústavní tanec pokračovat, bude třeba předložit nový, úspornější a přepracovaný text. Zdá se pravděpodobné, že za německého předsednictví se dočkáme pokusu o svolání jakéhosi nástupce "ústavodárného Konventu", který se bude snažit vypracovat nějaký kompromisní ústavní text s větší šancí na přijetí.

Celá ta ústavní diskuse zůstává pro mne zástupným problémem, který odvádí pozornost a energii politické scény od řešení těch opravdových problémů Evropské unie. Těmi nepochybně jsou věci jako nesmyslná společná zemědělská politika, nefungující "Lisabonský proces", neschopnost nalézt evropskou shodu v zahraniční a bezpečnostní politice, jakož i neschopnost reformovat nákladný "evropský sociální model". Na řešení žádného z těch problémů nedá sebelépe sepsaná ústava odpověď. Právě obsedantní lpění na odmítnutém ústavním textu je myslí jedním z projevů stávající evropské krize.

Jaroslav Zvěřina
doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc.
předseda OS Tábor a poslanec EP(ODS)

člen Výboru pro právní záležitosti a náhradník ve Výboru pro kulturu a vzdělávání
rezortní mluvčí klubu pro oblasti: právní záležitosti, petice