Petr Hájek: Obyčejné manipulace

Obyčejné manipulace

Petr Hájek

Pane šéfredaktore,
píšete ve svém dnešním textu (Orkán Mirek, LN 22. ledna) o prezidentově „otevřené podpoře velké koalici s ČSSD“ jako o jedné z chyb „hradního týmu“.
Protože se mohu považovat za jednoho z „hradního týmu“, moc by mě zajímalo, kdy pan prezident takovou „otevřenou podporu velké koalici“ vyjádřil. Jistě máte nějaký ověřený zdroj, když to tak autoritativně tvrdíte jako nikoli svou spekulaci, ale jako údajný fakt. Já o žádné takové otevřené podpoře (a dokonce ani polootevřené, zavřené či jiné) nevím a tak bych byl moc rád, kdybyste mi pomohl věc vyjasnit, abych se propříště mohl vyvarovat „chyb hradního týmu.“
Možná mi ale nic takového doložit neumíte, protože jste si tu věc vymyslel a napsal ji, protože byste byl moc rád, kdyby si něco takového mysleli Vaši čtenáři. Pak by ovšem nešlo o „chyby hradního týmu“, ale o obyčejnou novinářskou manipulaci.
Zdraví

L. Jakl
tajemník prezidenta republiky

Tento e-mailový dopis, který včera můj kolega odeslal šéfredaktorovi tohoto listu (a na nějž do této chvíle nedostal odpověď), je poměrně přesným vyjádřením kampaně, kterou již po několik měsíců Lidové noviny vedou proti prezidentu republiky. To by samo o sobě bylo docela legitimní. LN, respektive jejich političtí komentátoři, především pánové Palata, Zvěřina, Plesl, Fliedr a další se od počátku prezidentova volebního období netají „blbou náladou“, že na prezidentské křeslo dosedl jimi přímo fyzicky nenáviděný (demokraticky zvolený) politik. Konzistentně proto proti němu vedou jako (nevolení) politici na stránkách listu soustavný boj. Ten se však v poslední době (protože v jejich hlavách se patrně nebezpečně rychle přibližuje další prezidentská volba) mění přímo v náboženskou posedlost.
Ani to by samo o sobě nebylo důvodem mého protestu. Linie soukromého periodika je věcí majitele a vedení. Když však míra nečestností, podpásových úderů, lží a manipulací (o nějaké novinářské etice vůbec nemluvě) překročí jisté lidsky únosné hranice – a když tato hysterie je navíc namířena proti hlavě našeho státu – už je mou povinností se alespoň ozvat.

Jeden ilustrativní příklad této „metody“za všechny: Americké ticho Václava Klause a Klaus pět dní ani slovo jsou titulky dvou článků (LN 23.ledna). Oba se týkají premiérem ohlášené žádosti USA o umístění radarové stanice na našem území. K obsáhlému útoku na prezidenta stačila moje jediná věta odpovědi na dotaz redaktorky Barbory Straňákové, zda se prezident k americké nabídce vyjádří. Cituje mě správně: „Ve středu se (prezident) zúčastní mimořádného zasedání Bezpečnostní rady, kde se k tomu zřejmě vyjádří.“ Klasický je však její závěr: „Důvody mlčení nejvyššího šéfa armády (Hájek) nevysvětlil.“ Na této jediné větě je vystavěn celý článek i redakční komentář napadající prezidentův údajný „rezervovaný postoj k bezpečnostní politice i ke Spojeným státům“ (M. Zvěřina) a o něco dále „Vlažnost a lavírování jistě sluší politikovi, jehož jedinou metou je vysoká popularita…“ (Poznamenávám, že tentýž den byl zveřejněn průzkum, konstatující, že s prezidentovým působením v nejvyšším úřadě je po čtyřech letech spokojeno 82% občanů a LN se staly čestnou výjimkou, protože jako jediné médium o této „nepodstatné“ věci své čtenáře ani sebenepatrnější zprávičkou neinformovaly.) Neumím si přitom vůbec představit, co by se dělo, kdyby se prezident před schůzí Bezpečnostní rady jakkoli vyjádřil. Co bychom si vyslechli za tirády, že svým názorem předznamenává jednání všech relevantních politiků atd. Možná by k tomu vyšlo i zvláštní vydání.

Jinými slovy všechno by bylo špatně: Odpovědět i neodpovědět. Přesně to je základní mustr, na kterém je protiprezidentská kampaň Lidových novin vedena.

Nedělám si nejmenší iluze, že tento můj nepatrný protest nespláchne vzápětí další tsunami nenávistných útoků z pozic pravdy a lásky. Nemám proti této přesile šanci. Nikdo nemá šanci proti mediálním manipulantům. Protože jsem však celoživotně přesvědčen, že naděje umírá poslední, odhodlal jsem se k těmto pár řádkům. Děje-li se do nebe volající nespravedlnost, nesmí se mlčet. Nikoli pět dní. Ani den.