Čtenáři Reflexu jsou v nebezpečí
Petr Štěpánek
Jan Potůček je můj oblíbený komik. Dokáže do titulku napsat, že server DigiZone, kde je šéfredaktorem, nemá s Českými radiokomunikacemi nic společného (zde), aby pak sám v textu přiznal, že Radiokomunikce donedávna byly jeho generálním partnerem. A zároveň mne jedním dechem obviní z omylu, neb jsem předtím napsal, že server DigiZone má s Českými radiokomunikacemi cosi společného (tady). Je to asi tak jako kdyby čerstvě rozvedený muž křičel, že s tou ženskou přece nemá vůbec nic společného, tedy až na těch několik dětí, majetek a společného závazky. A propos – kdože to sponzoruje kulaté stoly DigiZone?
Říká se, že kouzlo je v detailu. Detaily ale Potůčkovi skoro vždycky unikají. Zde hezký příklad: Nenapsal jsem o něm, že si pod dekou leští brko (jak se komicky rozčiluje: Dlaždič Petr Štěpánek), nýbrž jsem mu pouze dal radu (Makrlíková nedá Potůčkovi spát), že když jej nová členka Rady ČT tak fascinuje (Jde opravdu jen o citrusy?), může si ji raději vystřihnout ze Zahrádkáře – třeba i s citrusy – a vzít pod deku. A že to možná bude smysluplnější než jeho onanie novinářská. Někteří čtenáři si toho drobného rozdílu – narozdíl od Potůčka – povšimli.
Potůček opět perlí i v tištěném Reflexu (13/2008, Rady nám zmodraly). Je asi marné mu posté vysvětlovat, že co je a co není střet zájmů, naštěstí definuje zákon a ne umanutý novinář, ještě k tomu poněkud profláknutý, takže jenom k další várce Potůčkových věcných chyb. Nový člen Rady ČT Josef Jařab nikdy nebyl senátorem za ODS. Úplný nesmysl je, že mediální „rady zmodraly“ a „připomínají zmodralý Senát“ . V patnáctičlenné Radě České televize jsou nyní po dovolbě čtyři radní, které lze s jistou licencí považovat za blízké ODS, předtím tam byl jeden. V devítičlenné Radě Českého rozhlasu tři. Je to vůbec zajímavý úkaz, jak modrá barva Potůčka vykolejuje. Když za minulých vlád mediální rady brutálním způsobem ovládli sociální demokraté, nikdy se nepohoršoval, že zoranžověly.
Není mi nic známo o tom, že by se mě Kulturní komise ČR (vydavatel Fragmentů) pokoušela „dostat do různých rad“ . Vím o tom, že mne v minulosti navrhla do Rady ČT. A do Rady ČTÚ mě „neprotlačil ministr vnitra“ , nýbrž na návrh ministra informatiky jmenovala vláda. Pokud vím, hlasování bylo jednomyslné.
Rovněž psát o mě jako „o bývalém místopředsedovi RRTV, odvolané po prohrané arbitráži kvůli televizi Nova“, a to zrovna v okamžiku, kdy bylo definitivně rozhodnuto (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze a aktuální rozhodnutí předsedy vlády), že já a moji kolegové jsme z RRTV nikdy odvoláni nebyli, je poněkud komické a mírně řečeno zavádějící. Stejně tak jako Potůčkovo opakované potměšilé podpásové spojování RRTV s prohranou arbitráží, nota bene po všech těch policejních a parlamentních vyšetřováních, která všechna prokázala, že RRTV na prohrané arbitráži nenese žádnou vinu.
Kdyby Potůček o vydavatelích Fragmentů napsal, že to jsou obdivovatelé Václava Klause a ODS, neřeknu ani slovo. Když ale umanutec jeho formátu, kterému novinařina slouží k vyřizování osobních antipatií a postpubertálních mindráků, přidá adjektivum „fanatičtí“, raději zpozorním. Totéž doporučuji ostatním.
Na vojně se říkalo, kde blb, tam nebezpečno. Čtenáři Reflexu jsou v nebezpečí.
