Nejvyšší soude, měj se na pozoru!

Emanuel Vejnar

O svatovítské katedrále se bude opět rozhodovat na Ovocném trhu. Právě tam, k Obvodnímu soudu pro Prahu 1, totiž vrátil Nejvyšší soud po zrušení předchozích rozsudků soudů nižších instancí kauzu jeho vlastnictví. To ovšem nic nemění na tom, že od 31. ledna patří katedrála znovu “všemu československému lidu”. Tedy katolíkům, evangelíkům, bezvěrcům, Čechům i Slovákům. V globální Evropě odpovídá tato podoba vlastnictví spíše duchu doby nežli ta, která vyvlastňuje potomky stavitelů a předává katedrálu jedné prominentní menšině. Patnáct let sporu o katedrálu lze vnímat i jako střet těchto dvou přístupů. Na jedné straně je klerikální malost, na straně druhé osvícenecký nadhled těch, kteří - aniž by se zpronevěřili zákonu - uvažují v širších kategoriích.

Jako občan tohoto státu, který není římskokatolického vyznání, jsem výnosem Nejvyššího soudu potěšen. Zprivatizovaný symbol české státnosti se opět vrátil do rukou všech legitimních dědiců. Zda to bude stav trvalý nebo zase retarduje do nějaké privátní polohy, je otázka. Lobisté soustředění kolem Ovocného trhu zahájili svou kampaň už způsobem mediální prezentace tohoto výnosu. Přinejmenším v Lidových novinách byla objektivita zprávy vážně narušena “podprahovým” sdělením, které mělo čtenáři ukázat, na čí stranu se postavit: Stát vlastní katedrálu “na základě nařízení komunistické vlády z padesátých let”. A tomu, kdo by se po tomto sdělení hned neosypal, to bylo řečeno ještě jednou: “Katedrálu odňali církvi komunisté”. Nejvyšší soude, měj se na pozoru!

Když před osmi měsíci potvrdil pražský Městský soud rozhodnutí soudu obvodního a přisoudil katedrálu s přilehlými nemovitostmi římskokatolické církvi, ozývala se ze strany veřejnosti obvinění, že jde církvi o majetek. Představitelé římskokatolické církve to dementovali a vysvětlovali, že jim jde o pravdu a o spravedlnost, tedy o projevy, které jsou svou povahou ryze duchovní. Z tohoto hlediska ovšem vyzněla první reakce římskokatolické církve na zprávu o vrácení katedrály státu jako obrovská ironie. Nepocházela totiž z úst arcibiskupa, který by národu sdělil, o co duchovního jsme my občané rozhodnutím Nejvyššího soudu přišli. Místo jeho projevu se na úvodní stránce Lidových novin objevilo pouze vyjádření ekonoma pražské arcidiecéze.