Mezi recesí a krizí

Pavel Kohout

blog.aktualne.cz

Následující tabulka ukazuje zajímavé a nepříliš často publikované údaje o hospodářském růstu (vlastně spíše poklesu) za první čtvrtletí roku 2009. Ačkoli jde o odhady, které budou teprve zpřesněny, na nějaké desetině procenta nezáleží. Zejména při pohledu na poslední sloupec.


Zdroj: Eurostat, Bureau of Economic Analysis, ČSÚ, výpočty autora

Na vysvětlenou: prostřední sloupec obsahuje reálný růst či pokles ekonomiky oproti poslednímu čtvrtletí roku 2008. Třetí sloupec obsahuje tytéž hodnoty, ale anualizované – to znamená převedené na roční vyjádření.

Jinými slovy, kdyby například slovenská ekonomika měla klesat během zbytku roku 2009 stejně drastickým tempem jako během prvního čtvrtletí, dosáhla by během roku celkového poklesu ve výši 38,38 procenta... což je mnohem horší výsledek, než jaký byl zaznamenán v době Velké deprese! Zde už skutečně „pouhá“ recese přechází do stavu, který si zaslouží označení hospodářská krize. [Poznámka: V tabulce je uvedeno anualizované číslo -37,82 %, které pochází z údajů Slovenského statistického úřadu. Číslo -38,38 vychází ze čtvtletní hodnoty poklesu v hodnotě -11,40 % publikované Eurostatem. Nesrovnalost sice nemá podstatný význam, ale omlouvám se za ni.]

K euru: nečekal jsem, že euro Slovákům nějak moc pomůže, ale tenhle drtivý dopad je mnohem horší a mnohem rychlejší, než jsem čekal. Polský zlotý a česká koruna mohly oslabit, což těmto ekonomikám evidentně pomohlo. Připomínám, že i Polsko bylo těžce zasaženo plynovou krizí ze začátku roku, takže zde neleží hlavní příčinu slovenského propadu. Kromě eura se ovšem na Slovensku hodně projevují následky jednostranné státní podpory automobilového průmyslu.

Koneckonců i u nás se přesvědčujeme, jak gigantickou hloupostí byla dotační politika CzechInvestu, která zdeformovala ekonomiku a navíc byla velmi nákladná. V dobách růstu přispívaly dotace k nedostatku pracovních sil a k růstu cen. V dobách poklesu dotace přispívají k propadu daňových příjmů (slibovaná návratnost vynaložených dotací se jaksi nechce dostavit) a k nezaměstnanosti. O problému zahraničních dělníků raději pomlčím.

Něco pozitivního? Tato katastrofální čísla zároveň znamenají, že propad západoevropských a asijských ekonomik byl spíše pouze dočasný. Je málo pravděpodobné, že by pokles mohl pokračovat podobným tempem.

K asijským ekonomikám: Čína patrně zaznamenala hospodářský propad bezmála srovnatelný s Japonskem, jak vyplývá ze statistik fyzické produkce: spotřeba elektřiny, dovoz surovin, vývoz – všude je vidět drastický propad. Také díky čínské recesi jsou nyní komodity relativně levné. Až se Čína časem vzpamatuje, ještě uvidíme růst cen. Prozatím zaznamenala Čína 24% pokles exportů během prvních čtyř měsíců roku 2009 oproti loňsku. Ať mi nikdo proboha nevěší bulíky na nos, že exportně orientovaná čínská ekonomika za těchto okolností může růst. (Čínská obchodní bilance se paradoxně zlepšila, protože dovozy poklesly ještě více. To je špatná zpráva pro Japonsko, Koreu, USA a Německo, hlavní partnery, odkud Čína dováží technologie a kvalitní výrobky, které sama vyrobit neumí.)

A proč čínské statistiky stále vykazují asi sedmiprocentní růst ekonomiky? Čína přece padělá všechno, včetně japonských náklaďáků a českého křišťálu. Padělat nějaké statistiky – to je přece tak dětinsky snadné! V dnešní uspěchané a povrchní době se také málokdo bude pídit po fyzických statistikách, předpokládají zřejmě soudruzi z Pekingu.

Tedy i Čína se potácí někde mezi recesí a krizí. Mýtus o vševědné a osvícené čínské vládě pevně svírající kormidlo směrem k zářným zítřkům je – zkrátka mýtus. Kapitalismus prostě podléhá všude na světě. Čína není žádná magická výjimka.

Mimochodem, anualizované čtvrtletní údaje bývají za normálních okolností běžně publikovány. Nyní se však takřka nepublikují, statistické úřady dávají přednost meziročním hodnotám, které vycházejí méně dramaticky. Slováci se částečně poučili u Číňanů, kteří mezikvartální anualizované údaje zásadně nepublikují, protože vycházejí volatilněji a tudíž méně hezky.