Dojde k dohodě nebo poletí vidle?

Rudolf Fiala

Skoro by se dalo říci, že někdo vezme vidle a bude to… Spor se datuje již od roku 1997, kdy paní farmářka sdělila úřadům, že jako odškodnění nechce peníze, ale nová pole. Samozřejmě, že všem okolo dochází trpělivost a dokonce se uvažuje o vyvlastnění. Je jen dobře, že všechny nedávné pokusy poslanců ČSSD zjednodušit a urychlit vyvlastňování ztroskotaly. Nastala by totiž paradoxní situace. Její rodina přišla o pozemky v padesátých letech minulého století za komunismu. Zpět je dostala v restitucích po roce 1989. Při představě, že nyní pod krajskou sociálnědemokratickou vládou, která má v čele dopravního výboru zástupce KSČM, bude s paní Havránkovou vedeno opět řízení o vyvlastnění, je nepředstavitelné. Možná se jedná i o závist, že někdo dostane za 10 hektarů 253 hektarů.

Musím ale říci, že dnešních 10 hektarů má již větší cenu, než zmiňovaných 253.
Bylo by jedině správné, kdyby stát vlastníkům nabízel spravedlivou náhradu v podobě peněz, nebo pozemků. Mělo by se tedy jednat o úpravu, která by se mohla hodit rovněž v jiných případech. Například při výstavbě jihočeské dálnice D3. Platné předpisy, které umožňují pozemek potřebný pro stavbu ocenit jako parcelu, na níž už dálnice stojí, dávají dostatečný prostor k dohodě. Další možnost je, aby pozemkový fond bezúplatně pozemky převedl na ministerstvo dopravy a to je pak na vlastní odpovědnost předalo Ludmile Havránkové. To by exekutiva mohla uskutečnit téměř hned, pokud by k tomu měla odvahu. Dojde k očekávané a potřebné dohodě, nebo poletí vidle…?