Dávno pryč jsou časy, kdy neonacistickou scénu představovali skinheadi v bomberech. Dnes jsou na demonstracích podobného typu vidět převážně černě odění autonomní nacionalisté. Jedná se o nový směr, který se formoval pod vlivem radikální levice a v posledních letech oslovuje stále širší vrstvy mladých.
Kořeny hnutí sahají do Německa a Rakouska začátku devadesátých let. V těchto zemích tehdy proběhla rozsáhlá represe proti oficiálně registrovaným organizacím, v jejichž činnosti byly patrné neonacistické prvky. Důvodem bylo, že tradiční neonacistické organizace po pádu berlínské zdi získaly novou krev z východního Německa a začaly sílit. Státní orgány se domnívaly, že zákazy pomohou změnit obraz Německa v zahraničí jako země, kde stále hoří ubytovny azylantů.
Léta budované organizační struktury byly v troskách. Neonacistická scéna musela zareagovat, pokud si chtěla udržet akceschopnost. Někteří její čelní představitelé pochopili novou situaci i jako šanci na vypracování nových a efektivnějších strategií, které by nahradily tradiční pivní setkání nacistických pamětníků i řádění neorganizovaných skinheadů.
THOMAS WULF
Známý neonacistický aktivista Thomas Wulf přišel v polovině devadesátých let s myšlenkou decentralizace scény. Namísto mnoha registrovaných organizací s vůdcem a pár členy, jež lze snadno infiltrovat a zakázat, se rozhodl vytvořit široké hnutí bez ústředního vůdce. V každém městě a regionu vytvořit národně socialistickou buňku, jež pak společně vytvoří celonárodní strukturu.
Wulf se inspiroval od jiného hamburského neonacisty, Christiana Worcha, který již v letech 1992/1993 plánoval po vzoru autonomní levice vytvořit "autonomní pravici". Dalším myslitelem usilujícím o podobnou věc byl jejich rakouský soukmenovec Gottfried Küssel. Po celém Německu se skutečně začaly vytvářet lokální neonacistické "kamarádské spolky". Podle Wulfovy ideje se začalo celému systému říkat svobodný nacionalismus.
Hymnou svobodných nacionalistů se stala píseň ultrapravicového durynského barda Andrého Lüderse "Svobodně, sociálně, národně" (Frei, Sozial, National), jejíž název se stal i dominantním heslem celého proudu. Svobodní nacionalisté navázali i spolupráci s Národně demokratickou stranou Německa (NPD), která pod vedením bývalého vojáka a vystudovaného politologa Uda Voigta zahájila svůj politický vzestup, doposud zakončený poslaneckými křesly v Sasku a v Meklenbursku-Předních Pomořanech. Pro souhrnnou strukturu ultrapravice a její společný postup začal být užíván název Národní odpor (Nationaler Widerstand), případně Svobodný odpor (Freier Widerstand) nebo jen odpor.
JAKO LEVICE
V prostředí svobodných nacionalistů se postupně vytvořila averze k tradiční skinheadské image, která již byla silně zdiskreditovaná na veřejnosti. Odmítnut byl i archaický uniformní svět nacistických veteránských spolků. Dominovat začala moderní sportovní a military móda, což brzo využily i některé firmy, jež se na oděvy pro proměnnou nacistickou scénu začaly specializovat. Symbolem se stala značka Thor Steinar, zaregistrovaná v roce 2002 (avšak poté, co se letos stal jejím dominantním vlastníkem obchodník arabského původu, je její dosavadní étos mezi neonacisty silně poškozen).
Některým mladým aktivistům se však i taková změna struktury a image zdála málo radikální. Chtěli se stát výraznější alternativou politickému systému i dosavadním konvencím ultrapravicové scény. Inspiraci našli ve vzhledu a strategii ultralevicových autonomů, již v tu dobu děsili svět svými násilnickými Černými bloky (Black Bloc) na masových antiglobalizačních demonstracích. V roce 2002 se v Berlíně zrodili autonomní nacionalisté nového typu, kteří začali expandovat i do dalších částí Německa.
SKEJT HEIL!
Jejich vzhled kopíroval černé oblečení militantní ultralevice, včetně šátků nebo kukel přes obličej. Na demonstracích začali AN vytvářet útočné černé bloky, jimž někdy pro odlišení od ultralevice říkají německy Black Block (namísto levicového bloc). Jinak však do své rétoriky zařadili celou řadu anglismů. Od levice přebrali i symboliku, do níž pouze doplnili své nápisy.
Ideologicky se levici přiblížili i příklonem k historickým vzorům ideologie revolučního národního socialismu. Ten již ve dvacátých a třicátých letech pod vedením bratrů Strasserových kritizoval Hitlera za opuštění původně dělnického charakteru nacistického hnutí a za jeho spolupráci s velkokapitálem a s aristokraty. Dalším prvkem, který ovlivnil ideologii autonomních nacionalistů, byla nacionalistická ochrana přírody.
Autonomní nacionalisté se rozhodli hledat stoupence nacionálního socialismu i v prostředí, kam do té doby pivní skinheadská subkultura nepronikla. Tvrdý hardrockový a metalový hudební styl, historické pochodové písně nebo procítěné národní balady autonomní nacionalisté nahradili, či alespoň doplnili i nazi technem, i nazi hip hopem, doposud označovaným v nacistickém prostředí za "negerskou hudbu".
Zatímco v devadesátých letech nazi skinheadi naháněli a trestali graffiťáky jako levicový póvl hyzdící města, autonomní nacionalisté začali graffiti ve své propagandě sami intenzívně využívat. Subkulturou, kde noví neonacisté začali lovit své příznivce, se stali i skejťáci. Jejich gangy se mají utvářet na rasově čistém a uvědomělém základě, aby byly schopny střetů s konkurencí skejťáckých part barevných přistěhovalců.
ČERNÝ BLOK
Nástup autonomních nacionalistů vyvolal v neonacistické scéně řadu diskusí, jež nejsou dodnes ukončeny. Černý blok byl na nenacistických demonstracích vnímán zpočátku jako neškodná kuriozita, postupně však začal vyvolávat kontroverze. Pro řadu ultrapravicových aktivistů je například kopírování ultralevicových symbolů a outfitu nepřijatelné.
Autonomní nacionalisté se v posledních letech stali hitem pro část německé mládeže, od bývalých skinheadů ve věku kolem třicítky až po mladé teenagery, kteří z devadesátých let mají pouze vzpomínky na školku. Kromě stabilních skupin autonomních nacionalistů začali jejich vzhled kopírovat i individuální národně socialističtí aktivisté, nesvázaní se žádnou buňkou. Černý blok je tedy tvořen širším spektrem lidí než pouze příslušníky konkrétních skupin autonomních nacionalistů.
STŘEDNÍ VRSTVY
Pro německou policii bylo překvapením, když po nepokojích v Hamburku zjistila, že se u autonomních nacionalistů z valné části nejedná o žádný lumpenproletariát. Naopak jsou to často relativně dobře vzdělaní a zabezpečení mladí muži a ženy ze střední třídy. Jsou agresívní a u autonomních nacionalistů nacházejí sebeuplatnění. Násilné masové střety s policií a s protivníky z řad levicových autonomů berou jako hobby a adrenalinový sport, jenž navíc může do budoucna přispět k požadovanému znovunastolení nacionálně socialistického režimu v jejich otčině.
Agresivita autonomních nacionalistů přitom stále vzrůstá. Na Prvního máje 2008 v Hamburku se jich kolem šesti set pustilo do překvapené policie i levičáků. Jen s vypětím všech sil nepřipravených bezpečnostních složek se podařilo zabránit ztrátám na životech. Cestou na akci jedna skupina navíc obsadila vlak, v němž do mikrofonu vykřikovala protiimigrantské projevy. O rok později v Dortmundu napadlo asi 300 autonomních nacionalistů odborářskou demonstraci.
Aktivismus německé scény inspiroval k napodobení i v cizině. Buňky autonomních nacionalistů se kromě České republiky, o níž bude ještě řeč, objevily nejprve kolem roku 2006 ve Skandinávii a v Nizozemsku. V posledních dvou letech pak tento nový směr expandoval i do Itálie, Francie, Rumunska, Ruska, na Slovensko či na Ukrajinu. V Austrálii se propojil se stoupenci nacionálního anarchismu, který má jinak hlavní základnu v USA a v Anglii. Vznik dalších uskupení autonomních nacionalistů lze v brzké době předpokládat i v dalších zemích. V každé z nich si však do vínku při svém vzniku autonomní nacionalisté dávají i dědictví domácí scény, což může vyvolávat střet s původními německými idejemi. To byl a je i případ České republiky.
ČESKÁ DEFORMACE
Na českém území se první projevy autonomního nacionalismu objevily v roce 2004 v prostředí Národního odporu, který byl tehdy dominantní organizací neonacistické scény. Při svém vzniku v roce 1999 deklaroval, že bude vytvářen podle decentralizovaného principu, i když se v něm později objevily i vůdcovské tendence některých aktivistů, i snaha o hierarchickou strukturu. Již od počátku své činnosti byli jeho aktivisté v úzkém kontaktu s německou scénou. Zde také zaregistrovali nový trend autonomního nacionalismu a poměrně záhy po jeho objevení v Německu se jej rozhodli přenést na české území.
Zřejmě první letáková akce autonomních nacionalistů byla uskutečněna aktivisty Národního odporu na jaře roku 2004 v Brně. Stabilní činnost však nenásledovala. V roce 2004 vznikla samostatná organizace Autonomní nacionalisté Kladno, jež byla díky dalším aktivitám své vůdčí osobnosti Jiřího Bundy propojena s českým neofašismem a konzervativním katolicismem. Díky tomu získali čeští autonomní nacionalisté na řadě míst na dlouhou dobu profil, který se lišil od německé postmoderní revolučnosti.
PLEŠKY
Střední Čechy se staly epicentrem autonomního nacionalismu, jenž odsud expandoval do dalších míst republiky. Dočasně vytvořili jakousi ideologickou spojnici mezi tradicionalistickým českým extremistickým nacionalismem a panárijským neonacistickým spektrem. Zhruba na stejných ideových pozicích se tehdy nacházelo i uskupení Národní korporativismus, jehož akcí se autonomní nacionalisté po celé zemi účastnili.
V některých oblastech ideu autonomního nacionalismu nepochopili vůbec. V roce 2007 například působili Autonomní nacionalisté Kostelec u Křížků, kteří měli letáky se zobrazením skinheada a nápisem "Český plešky", což odkazovalo na českou skinheadskou hrdost. Skinheadské obrázky z minulosti částečně přebrali do své propagandy i Autonomní nacionalisté HustopečeKurdějov, kteří v roce 2006 uspořádali letní sportovní tábor. Ti však měli ve znaku alespoň pravého autonomního nacionalistu v black block stylu převzatého z německých webů. Éra "plešek" se ovšem již chýlila ke konci. Autonomní nacionalisté se přiblížili německému ideálu a oslovili novou generaci neo nacistických aktivistů.
S DĚLNÍKY DO POLITIKY
Autonomní nacionalisté Kladno uspořádali první větší akci ve spolupráci s Vlasteneckou frontou v září 2006 v Kladně. Počátkem roku 2007 se spojili se soukmenovci z Rakovníka a Slaného do Autonomních nacionalistů Střední Čechy. Přihlásili se k odporu bez vůdce a spolupráci s militantními skupinami Anti-Antifa. Otevřeli se takřka všem proudům a formám ultrapravice. Dne 24. února 2007 se pod jejich vedením konala demonstrace proti americkému radaru v Berouně, během níž došlo k ostrým střetům s ultralevicí.
Svatováclavskou demonstraci v září 2007 v Kladně již autonomní nacionalisté uspořádali sami. Jako host na ní vystoupil i předseda Dělnické strany Tomáš Vandas. Tím začala spolupráce mezi Dělnickou stranou a autonomními nacionalisty, která trvá dodnes.
STOPA K VÍTKOVU
Autonomní nacionalisté se v Česku, podobně jako v Německu, stali symbolem násilné akce. Největší masová vystoupení jsou spojena s jejich účastí na násilných střetech s policií v Litvínově-Janově v říjnu a listopadu 2008. Mezitím zaútočili na metalový koncert v klubu Erna v Rýmařově.
Po skončení demonstrace v dubnu 2009 v Přerově, jíž se zúčastnili i přinejmenším dva z obviněných žhářů ve vítkovském případu, opět propukly násilné nepokoje za účasti autonomních nacionalistů. Ti třetího května 2009 napadli v Chomutově romskou demonstraci dělbuchem. Jejich materiály byly nalezeny i u údajných žhářů ve vítkovské kauze.
V srpnu 2009 se na jejich webových stránkách krátce objevil text "Násilí škodí národnímu hnutí", který však po pár dnech zmizel. Narazil na masívní nesouhlas ve scéně, přestože v něm násilí proti konkrétním protivníkům z řad cikánských mafiánů, antifašistů a policistů zavrženo nebylo. O pár dní později se na stejné stránce objevily nepřímé výhrůžky svědkyním v kauze Vítkov. Co bude následovat, zatím nelze odhadnout. Jisté je pouze to, že autonomní nacionalisté se v České republice i ve světě etablovali a nyní jsou na vzestupu.
