Pamatujete?

Hanka Fifková

Podzim vždycky býval časem významných dní. Tak třeba 28. 10. byl Den znárodnění a 7. 11. jsme slavili Velkou říjnovou. Pamatujete? Jsem ročník 1961, padesátá léta znám z vyprávění rodičů, ale i tak jsem toho zažila dost. Jeden jazyk na doma a jeden do školy, na dva roky Skaut a Pionýr na věčné časy, Hlas Ameriky a státnice z marxleninismu na lékařské fakultě, u táboráku Kryl a na první máj Internacionála. Pamatujete? Měli bychom se smířit sami se sebou, se svou vlastní minulostí, řekl pan prezident letos v říjnu. U nás doma to bylo jednoduché. Táta říkal, že kdo v padesátých letech chtěl vědět, o co jde, tak věděl. Lidi kolem jsem se naučila dělit na komunisty a nekomunisty už od malička. Tak byla u nás doma namalovaná čára a dodnes si myslím, že to bylo dobře. O nějaký čas později mi došlo, že svět není tak černobílý a že i učitel, zamlčující historická fakta… A hlasatelka zpráv v komunistické televizi… A policajt… A já u té státnice a na prvního máje… A my skoro všichni… Pamatujete? Šli jsme jako stádo ovcí, jen někdo o něco radostněji a v čele a jiný smutně vzadu dva kroky za ostatními. Pan prezident říká, že bychom se měli smířit s námi samými. Smíření znamená pochopení a odpuštění. Upřímně jsem se snažila se pochopit a odpustit si ( i toho Pionýra) a mám to za sebou. Jsem fakt smířená. Pan prezident říká, že pokud se nesmíříme s naší vlastní minulostí, bude naše dnešní neurosa přetrvávat. Jako psychiatr vím, že taková neurosa se projevuje třeba fobiemi ( úzkostnými obavami), obsesemi ( nutkavými myšlenkami) a kompulsemi ( ritualizovaným chováním, pomocí kterého úzkost zaháníme). Nikdy mne nenapadlo, že bych měla v této souvislosti trpět nějakou psychickým onemocněním. Jediné, co mne fakt poslední dobou znervózňuje a hrůzu nahání, jsou ti zatracení komunisti. Moje vtíravá a neodbytná myšlenka je spojená s návratem Dnů znárodnění. Na snížení úzkosti zatím kromě pravidelných cest k volebním urnám nemám žádný rituál. Jenom doufám, že jsme, smíření či nesmíření, nezapomněli, co dovedou. Že jsme nezapomněli, že jim o žádné pochopení a odpuštění ( nebo dokonce přiznání a pokání) nikdy nešlo a nepůjde. Pamatujete?

22. listopadu 2004

MUDr. Hanka Fifková
Sexuoložka, spoluautorka knihy Transsexualita