Jak vysoká je pro KSČM cena za ztrátu panenství?

Jiří Svoboda

V pátek, při hlasování o nedůvěře vládě Stanislava Grosse, zveřejní KSČM nakolik si cení svou proklamovanou čistotu. Doposud těžila množství voličských hlasů, zejména pak těch nově získaných, jako politická síla vzdoru, která se po listopadu 1989 nepodílela na žádných „sporných finančních machinacích“, nepošpinila si čistý štít „privatizačními skandály a podvodem století“ a měla vždy na paměti především zájem „neprivilegovaných“ sociálních vrstev. Lhostejno nakolik byla tato abstinence vynucena karanténou protikomunistického zákona o období po únoru 1948 a různými „bohumínskými“ usneseními, která měla v parlamentní praxi stejně jen deklaratorní účinnost.

Je paradoxem polistopadového vývoje, že komunisté dostávají šanci „přijít o věneček“ s nejzkorumpovanější a nejméně kompetentní porevoluční vládou, která se třetím rokem topí v masivně vršených dluzích, jež postihnou ne jen budoucí, ale i současné generace v úrokových splátkách, vynucujících další deficit státního rozpočtu na příští léta. Zanechá-li za sebou nějaká vláda „spálenou zemi“, jak v předvolební euforii hlásal Miloš Zeman, bude to „Špidlo-Grossovská“ administrativa, po níž zůstanou dluhy, dnes již přesahující psychologickou hranici 1 bilionu Kč; houštiny nesmyslných, neprovázaných právních předpisů, soustavně decimujících malé a střední podnikatele; demoralizovaná policie, poznamenaná profesionální neschopností (Stodolovi a spol.) a spoluprací s organizovaným zločinem (Berdych a spol.); a ztráta víry občanů v elementární slušnost politiků, kteří tuto profesi zkompromitovali v podnikatelských aktivitách s nejasným ekonomickým pozadím, partnerstvím s provozovateli veřejných domů a eufemisticky řečeno: nestandardně získaným vzděláním a akademickými tituly.

Předseda M.Grebeníček a další představitelé KSČM váhavost svého postoje k pátečnímu hlasování zdůvodňují programovou blízkostí vlády ČSSD ve srovnání s vládou Modré šance. O tom jistě není pochyb. KSČM však v pátek nebude stát před alternativou vláda ČSSD nebo vláda ODS a tyto výroky jsou jen pokusnou kouřovou clonou. Po pádu Grossovy vlády by prezident s pravděpodobností rovnající se jistotě pověřil sestavením kabinetu jiného politika, kterého by mu nabídla ČSSD jako nejsilnější parlamentní strana. Z politického výsluní by tak pouze odešel chlapec se špatným vychováním a nízkou sociální inteligencí, který bez ohledu na následky pro vlastní stranu urputně bojuje o každý týden, ba každý den, kdy si může užívat „nenápadné půvaby“ výsad moci včetně devótnosti okolí a materiálních výhod.

Volba vlády ČSSD bez Grosse by ovšem ztratila pro KSČM silnou pragmatickou přitažlivost. Jedině vláda v čele s Grossem s podlomeným mravním kreditem nebude KSČM držena u moci pouze tento pátek, nýbrž v případě prodloužení její existence po všechny dny, týdny a měsíce jejího trvání. Nebude-li vládní reprezentace ČSSD uzdě poslanecké frakce KSČM po vůli, mohou komunisté kdykoli znovu hrozbu hlasování o nedůvěře obnovit.

V tak imperativním objetí bude Gross modernizovat možná dále své majetky, ne však levicovou politiku. Říká-li ministr Sobotka, že rekonstruovaná vláda bude po pátečním hlasování pokračovat ve své politice a ani obsahově, ani personálně se KSČM nenechá ovlivňovat, prostoduše lže způsobem nehodným korektního člověka s regulérně získaným vysokoškolským titulem. Lže asi stejně jakoby tvrdil, že pravidelně navštěvuje nevěstinec v Nuslích a za exkluzivní služby neplatí ani halíř, protože personál mu poskytuje služby z čisté lásky.

KSČM se může po pátku ocitnout po dlouhých létech půstu na výsluní kooperace s vládní mocí na nejbližších pět měsíců (hlasování o rozpočtu); při vyšší nabídnuté dražební ceně a touze po participaci na moci možná i celých 14 měsíců do řádných parlamentních voleb. Jak ale pak bude vysvětlovat svým voličům, že držela u moci nejzkorumpovanější polistopadovou vládu, která po sobě zanechá téměř milion „neprivilegovaných nezaměstnaných“, exponenciálně rostoucí ceny léků a klesající úroveň sociálního servisu státu, jehož příslib je pro voliče KSČM rozhodujícím magnetem, to je opravdu velmi nejasné.

31. března 2005

Jiří Svoboda
Filmový režisér (Sametoví vrazi, Udělení milosti se zamítá, Jen o rodinných záležitostech, Skalpel, prosím, aj.), bývalý člen a předseda KSČM (do r. 1992).
Od roku 2006 působí na Universitě Jana Amose Komenského jako spolu garant oboru mediální komunikace
Osobní stránky