Bojiště budoucnosti ve „Šťastné Arábii“

Pavel Kopecký

Mnohá země či region naší planety jsou pro našince velkou neznámou. Uslyšíme-li jejich cizokrajná jména, slyšíme v prvé řadě tajemství, neboť když se to vezme kolem a kolem, nevíme o nich zhola nic.

Takovým příkladem je Jemenská republika s více než dvaceti miliony obyvateli, kam krajanova noha takřka nešlápne a domácí vlivné sdělovací prostředky se o ní zmiňuje výjimečně. Povětšinou jenom tehdy, když nějaká světová informační agentura napoví, že oblasti stoupají „mediální akcie“. Nepřímo to potvrzuje také knižní produkce; běžně dostupných, aktuálních a od původu českých cestopisných knih, které by přibližovaly Jemen, je minimum. Jedna taková, „Krásy osy zla – Írán, Jemen”, už názvem naznačuje, že výchozí inspirací byla frazeologie spojená s americkým politikem, do něhož se stalo přímo módou lacině kopat. Přitom někdy bohužel právě v jeho oblíbeném stylu – bez ohledu na situaci.

Což nemění obecnější fakt, že černobílá varování před těmi či jinými, někdy úplně imaginárními hrozbami jsou osvědčeným způsobem, jak šířit strach, mobilizovat voliče, vyhrávat prezidentská klání či dále ještě navyšovat největší bezpečnostní rozpočty. Zkrátka těžit z nevědomosti lidí vyprávěním barvitých moderních zkazek a pohádek o unášených princeznách a zlých dracích. Nemusí být těžké takto balamutit, vždyť kupříkladu z jemenských dálav vzešla pověstná, mýty opředená královna ze Sáby, již uvádějí všechny tři základní svaté texty trojice největších monoteistických náboženství.

Inkriminovaný jih Arabského poloostrova, kde se skoro sto procent musulmanské populace dělí na přibližně stejně velké skupiny sunitů a šíitů, tvoří strategické území. Má ropu a přiléhá k největším světovým producentům nafty. Na jeho dlouhém mořském pobřeží leží přístav Aden, o němž stále tak trochu platí, že kontrolovat jej znamená být nepřehlédnutelný v místě spojení Rudého moře s Indickým oceánem. V oblasti dopravní tepny vedoucí k Suezskému průplavu.

Současně navíc nedaleký Africký roh skýtá optimální zázemí pro pirátství. Sice bez černé vlajky s umrlčí lebkou, ale zato na rychlých člunech s automatickými zbraněmi, jež prý – na základě historických zkušeností s bojovnými sovětskými námořníky – uctivě míjejí jedině civilní koráby s vyvěšenou zástavou SSSR. Logicky to potom nebyl jenom komunistický Východ, vedený Moskvou, kdo v oblasti hledal spojence. Za bipolarity šlo o tzv. Jemenskou lidově demokratickou republiku, která vznikla rozdělením původní oblasti na dvě svářící se státnosti. O kontrolu areálu předtím usilovaly jiné velmoci, Osmanská říše nebo Velká Británie. Pro doplnění pak není prosto zajímavosti, že areál sousedící se Saudskou Arábií a Ománem náleží mezi zahraničně rozvojové priority České republiky.

O tom, že neobyčejně chudobný Jemen, cestovatelsky přitažlivý hlavně starobylou hliněnou architekturou, stále více stojí „na hliněných nohou“, se už nějakou dobu ví. Prostředí trpící prvky občanské války mezi příznivci různých větví stoupenců Prorokových a nedostatkem vody, oplývající negramoty, nezaměstnaností a hodně mladou populací, se stalo semeništěm islamismu. Podobně jako před lety Afghánistán, takže stará přezdívka „Šťastná Arábie“ získává hodně ironický přídech.

Zneklidňujícně už zapůsobila cela řada informací, jež se týkají oblasti s metropolí Sana´a. Naposledy naštěstí nepovedený teroristický akt z konce loňského roku, když měl odsud organizovaný pumový útok na dopravní stroj letící do Detroitu svou září přesvítit novoroční ohňostroje vyspělých západních zemí. Důsledkem bude proto nepochybné posílení zahraniční, hlavně americké a britské branné přítomnosti, mluví se o speciální policejní jednotce. Jemen je prý novou frontou protiteroristické války, „bojištěm budoucnosti“.

V upravené podobě text publikovala MF Dnes