Noviny přinášejí reakce na zvolení nové hlavy České republiky . Moudřejší z nespokojených nabízejí panu prezidentu Klausovi milost, nejzavilejší hovoří o nevolnosti a nutnosti emigrace.

Vtipné zpracováním, ale poměrně nevkusné ve své podstatě, je Desatero duchovního, pana Reicherta. Jeho otištění však svědčí více než o čemkoli jiném, o úrovni deníku MF Dnes a také o tom, jakými jsme přeborníky v degradování sebe sama před očima zahraničí.

Leitmotivem nespokojených je konstatování, že Václav Klaus rozděluje společnost a že mu k úřadu dopomohli komunisté.

Lze říci pouze toto: Václav Klaus nerozděluje společnost o nic více než Václav Havel a je logické, že dvě tak protikladné osobnosti oslovují jiné spektrum občanů. Protože jejich postoje jsou diametrálně odlišné, je pochopitelné, že střety jejich příznivců bývají třeskuté. A to zase vyplývá z faktu, že tato země se stále vyvíjí k nějaké konečné podobě a stále k ní hledá cestu a proto je politika často více sledovaná než sportovní utkání a rozvody slavných, což ve státech stabilizovaných bývá zvykem pouze během voleb a to ještě ne vždy.

Pokud si někdo zoufá, že Klaus, řečeno obrazně, bude více presidentem sportovců než umělců, mohli bychom vyvozovat, že sportovci si zase zoufali za Havla. Ano, bylo by to hloupé. To jen umělci mají neustále nutkavý pocit, že jsou svědomím národa a intelektuální elitou, ačkoli jsou to paradoxně právě oni, kteří většinou svým národem opovrhují, má-li svůj rozum a nechce aby mu tito samozvaní rétoři předžvýkávali pohled na svět.

Zastánci teorie Klausova rozdělení společnosti nechtějí například vidět, že nový prezident sjednotil většinu národa už během poměrně ostudných prezidentských voleb, kdy i jeho odpůrci uznali – jak doloženo průzkumy - že je jediným důstojným kandidátem z předkládaných nabídek. Škoda, že je nemožné mu „přišít“, že vedle sebe žádného dalšího odpovídajícího kandidáta nenechal vyrůst. Inu, něco opravdu nejde.

Václav Klaus má všechny předpoklady, aby byl presidentem všech, i těch, se kterými nemá stejný světonázor. Ani při názorových střetech s Václavem Havlem se nikdy neuchýlil k nedůstojné a podpásové formě atakování, zatímco bývalý prezident ten tak činil často, květnatě a rád. Václav Klaus navíc většinou pouze reagoval, protože náplň jeho práce byla jiná, než iniciovat podobné, formou nedůstojné střety. Kdyby kvůli ničemu jinému, tak proto, že je mu takové jednání cizí z podstaty jeho založení. Jeho oponentura bývá tvrdá, ale vždy jasně adresná, konkrétní a na úrovni. Vždy vycházela jasně profilována pozicí ať už premiéra nebo předsedy politické strany. Už to je záruka, že budoucí chování Václava Klause bude vycházet z pozice prezidenta republiky.

Jeho zuřiví oponenti by se měli už konečně oprostit od primitivního hodnocení Václava Klause jakožto netvora, protože oponenta Václava Havla. Měli by sundat dres dnes už neexistujícího týmu ve zrušené soutěži a obléci dres červenomodrobílý, tak jak nabízí a vybízí nový prezident jejich země, prezident, který ví velmi dobře, že patříme do Evropy a ta je jedním z pěti světadílů. Nemůže jinak, protože jeho chování se řídí logikou.

A zhnusení nad tím, že ho do funkce dosadili komunisté? Je zbytečné se ptát těch, kteří jsou postiženi nevolností, zdali by ten kyblíček pro vzbouřený žaludek potřebovali, kdyby – též i s hlasy komunistů – dosedl na prezidentský stolec Pražského hradu kdokoli jiný.

Máme nového pana prezidenta. Je v zájmu nás všech si přát , aby byl prezidentem úspěšným.

Dušica Zimová

3.3.2003.

Dušica Zimová