Rathova hra na řešení problémů

Přemysl Sobotka

24.02.2006, Právo

Na dnes ohlášené demonstraci zdravotníků bude, bez ohledu na její průběh, asi nejzajímavější to, co jí v minulých dnech předcházelo. Především se jedná o pohled na metody premiéra Paroubka a ministra Ratha, které použili během posledního týdne, aby své oponenty z řad zdravotnické veřejnosti před veřejností diskreditovali a zároveň je od protestu odradili. Šlo o škálu od skrytých výhrůžek přes neúnavně omílanou frázi, že jde o předvolební akci ODS, až po pokračování hry na reformu zdravotnictví. Jiří Paroubek se svým oblíbeným slovníkem starého funkcionáře hovořil o tom, že nepodlehne vydírání a že bude hovořit jen s těmi, kteří jsou pro "konstruktivní dialog" (ve kterém bude mít samozřejmě on poslední slovo). Do této hry na dialog ochotně vstoupily dvě organizace zdravotníků, jejichž vedení ovládají Rathovi blízcí spolupracovníci. Tito "rozumní", jak je nazval minulou neděli sám premiér, vznášeli dílčí požadavky, a tak jim bylo slíbeno jejich částečné plnění, jako např. změkčení dopadů úhradové vyhlášky - pokud možno v horizontu, který by se mohl co nejlépe přehoupnout za dobu voleb.

Zatímco v zákulisním taktizování a mediální prezentaci jsou premiér a jeho ministr zdravotnictví skutečnými mistry, v otázce reformy zdravotnictví opět předvedli jen hrozby restrikcemi, pokusy o uplácení "rozumných" a rozmařilé zacházení se státním rozpočtem. Podívejme se jen na ty nejtypičtější jevy, které to potvrzují: Především se stále více ukazuje selhání smyslu zavedení nucené správy VZP, kam se zatím jen na efekt demonstrativně sypou peníze, ale nehledají se skutečné kořeny problémů a příčiny zadlužení této pojišťovny. Potvrzuje se, že šlo jen o politické zadání, doplněné osobními motivy ministra. Ve VZP dochází nyní jen k virtuální stabilizaci poměrů bez reálného náznaku cesty k vyrovnávání jejího rozpočtu.

Nejvarovnějším jevem je ovšem celková volná ekvilibristika se státním rozpočtem od "objevů" nečekaných rezerv ve fondech ministerstva při platbách distributorům léků až po různé škrty v rozpočtu, které v mnoha případech budou jen přesunem prostředků z druhé (povolební) části roku. Bude patrně nutné, aby rozpočtový výbor Sněmovny stále častěji dohlížel na dodržování zákona o státním rozpočtu, protože zvláště premiér stále více propadá představě, že zákonem je on sám. V případě jeho volebního vítězství by toto pojetí mohlo naší ekonomice přinést nedozírné následky. Oběma pánům jde totiž jen o moc a nikoliv o problémy českého zdravotnictví. Hru na řešení v jejich podání lze nejlépe charakterizovat obrazem, kde dva malí uličníci protrhnou úmyslně hráz rybníka a s následnou povodní bojují tvorbou hráze z písku - pro kterou si ovšem zapomenou předem zajistit pytle na písek! Stále více se totiž ukazuje, že premiér bez seriózního reformního zadání povolal do vlády člověka, který sám dodnes nepředložil žádnou ucelenou koncepci. Otázkou zůstává, zda je toho vůbec schopen. Na tento fakt při povaze obou pánů bude stále více doplácet státní rozpočet, zdravotníci a hlavně pacienti*

Přemysl Sobotka
Předseda Senátu