David Hanák: Západ a ti druzí II

Západ a ti druzí II

David Hanák

Vážení přátelé, zveřejňuji stále nedokončenou esej, připadá mi však důležité ji zveřejnit, jako reakci na události v Litvínově – Janově a slepotě jakou k tomuto problému projevují naše vlastní politické elity.

1.) Západ a ti druzí II.

Nemylme se v tom, kdo je tu pravidlo a kdo výjimka. Považujeme Romy s jejich strategií Y, velkorodiny, kolektivního úspěchu, myšlení pouze ve sféře vlastní rodiny za jakousi výjimku v civilizovaném světě. Je tomu však přesně naopak. Civilizovaný svět: svět národů, jako jsou Češi, Ukrajinci, Vietnamci, Slováci, Poláci s kterými se setkáváme v ČR jsou výjimkou z pravidla. To svět Romů převažuje. Roger Scruton ve své knize, jejíž titul Západ a ti druzí jsem si vypůjčil ukazuje, že naopak neštěstí dnešní OSN je v tom, že v něm převažují státy jejíž reprezentace zastupuje buď pouze tyrana či nějakou velkorodinu - kmen jež je právě u moci. Jak píše...Znovu a znovu to vidíme v Africe a ti, kdo věří, že pro „selhavší státy“ této oblasti budou lékem demokratické volby, nechápou, že bez institučního rámce a základní teritoriální loajality je demokratizace pouze zastávkou na cestě k tyranii...

Demokracie předpokládá nějaký démos - lid, národ, čili společné hodnoty, veřejný prostor v němž se sdílí a to ve strategii Y není možné. Pokud ve strategii Y se někdo dostane k vládě nad stanoveným státem, pak ví, že jeho moc je dočasná, že žádná demokratická výměna vlády, kdy po ztrátě moci se může těšit z bezpečí sebe a svých příbuzných neexistuje. Jediným řešením pro něj je „urvat co se dá a emigrovat do Švýcarska“. To co vidíme u rómských organizaci často v malém: totiž, že zastupují zájmy své vlastní velkorodiny a pak už nikoho, se zde odehrává ve velkém na úrovní států a OSN. Všechna ta pomoc OSN třetímu světu ty koncerty pro Afriku jsou v lepším případě vyhozené peníze v horším nechtěná podpora těm, kteří jsou na daném teritoriu nejkrutější, protože jen takoví se mohli dostat k vládě.

To, že se těšíme svobodě, zákonu, že nás někdo na ulici neokrade za tmavé noci, že máme veřejnou spravedlnost, policii, zákon, to vše samozřejmě nedokonalé, není z hlediska globálního nějaké pravidlo ale spíše vzácnost, které si máme vážit a uchovávat. Strategie X ve své demokratické variantě ve které žijeme není pro mnohé takovou samozřejmostí jak si myslíme, je spíše světlou výjimkou v krutých dějinách lidstva.
Hrozby kterým čelíme dnes, je právě rozšíření strategie Y především z muslimského světa na naše území neboť...70 procent světových utečenců jsou muslimové prchající z míst, kde je oficiální doktrínou jejich náboženství...
Islámská společnost, to je životní strategie Y strategie velkorodin nad níž není existence veřejné politické moci, ale univerzální a utopická umma, společnost všech muslimů.

Kdy její právo dané Bohem šaría...nestanovuje meze tomu, co lze nařídit, chápe se spíše jako vyčerpávající systém příkazů... Muslimova loajalita je pak dána pouze jeho velkorodině, dle strategie Y a jeho náboženství tedy islámu. Také...Muslimské město je výtvorem šaríe - je to úl slepený z jednotlivých soukromých prostorů... Snad kromě bazaru a mešity neexistuje žádný další veřejný prostor. Jedinec je zde vydán soudu své velkorodiny, který je ještě vnímán jako výkon šaríi. Výkon zákona božího...Lidé v muslimských zemích žijí v prostoru, který je sdílený, nicméně soukromý a neexistuje v něm právní ochrana před skupinovým soudem, který se navíc vnímá jako soud Boží...

Ti, kteří se diví, že muslimové žijící na Západě berou sociální dávky a používají další výhody sociálního státu, aniž by zpět dávali tu nejmenší loajalitu nerozumí onomu problému. Pro muslimy...vznik světské politiky v rámci prorockého společenství není známkou civilizačního pokroku, ale morálního úpadku..., proto nakonec žádná světská moc ani ta vedena muslimy jako byla Osmanská říše nebyla legitimní a byla na „hraně“ s učením proroka, a tak sociální stát má pro muslimy stejný význam jak pro Romy. Je to jen další z možností jak pomoci velkorodině. Pro muslima světské...zákony však nemají v očích těch, kdo jsou nuceni je dodržovat, žádnou samostatnou legitimitu... Představují okupační moc, někdy laskavou někdy tvrdou a muslim stejně jako Rom ji využívá pro okamžitý prospěch své velkorodiny aniž by cokoliv dával na zpět.

Podívejme se však znova zpět na „náš dvorek“, na naše Romy. Jak vlastně zařídit to, aby Romové přešli ze strategie Y do strategie X. Jak se vyvázat s velkorodiny a s jedinců udělat individua ??? Dříve než se pokusíme odpovědět na tuto kardinální otázku - tedy JAK uvést civilizaci v vchod, aby pohltila i Romy je řekněme, že strategie X a Y je vyjádřením teorie která zaznívá i od jiných.

Petr Bakalář již ve zmíněné Psychologii Romů (2004) píše o K- strategii a r-strategii, tyto dvě strategii vidí u všech organismů...K-stratégové jsou organismy přizpůsobené stabilnímu prostředí...r-stratégové jsou organismy přizpůsobené proměnlivému prostředí....
K-strategie má pak tyto znaky vycházející ze stabilního prostředí:
...1. mají méně potomků (sází na kvalitu)
2. věnují se výchově potomků
3. mají pevnější párové a vůbec společenské vazby
4. nemají potřebu postupovat velká rizika
5. mají delší průměrnou délku života...

Naopak znaky r-stratégů vycházející z měnícího se prostředí jsou
...1. mají více potomků...
2. méně se věnují jejich výchově
3. mají slabší sociální vazby
4. praktikují riskantní způsoby chování...
5. mají vyšší agresivitu
6. mají kratší průměrnou délku života
7. mívají menší tělesné rozměry...

Bakalářem zmíněná K-strategie je do jité míry podobný strategii X a r-strategie zase strategii Y. Vysvětlení X a Y strategií je však normativní - čili hodnotové. Přestoupení ze strategie do strategie může kterýkoliv jedinec přijetím jiného hodnotového rámce. Naopak Bakalářův přístup je více biologický...r- a K- strategií nemusí být vrozené, ale mohou být důsledkem vlivu prostředí.Na druhou stranu je však nepravděpodobné, že by prostředí hrálo konzistentní roli v takových rozdílech mezi populačními skupinami, jako je velikost mozku, délka těhotenství, produkce vajíček a hormonální úroveň... Bakalář počítá, že 50% je dáno vlivem prostředí a 50% genetikou.

Zkoumáním romské komunity se taktéž zabývá Katedra antropologie, Fakulty humanitních studií, Západočeské univerzity v Plzní. Ano té kde prof. Budil svým příkladem opisování jaksi „rozvolnil“ pravidla pro psaní originálních vědeckých prací. A zde Marek Jakoubek a Tomš Hirt dali dohromady sborník věnovaným Romům - Romové: kulturologické etudy.(2004)
V jednom z příspěvků nacházíme snahu o systematizaci v pohledu na Romy použitím nějakého teoretického modelu. V příspěvku Bronislava Podlahy a Marka Jakoubka Hrst poznámek ke strukturaci romské osady na východním Slovensku (s.309 až 359) užijí autoři tzv. mřížku.
Popisují dvě společnosti:
Společnost akcentující statusy připsané: ta je uzavřena, tradiční, kastovní, pre industriální, rodová
Společnost akcentující statusy získané: ta je otevřená, moderní, třidní, industriální, občanská

Problém jejich definicí společností, je ta že Společnost akcentující statusy získané vychází vlastně paradoxně z iluze moderního osvíceneckého pokrokářství, tedy spojuje individualismus s ideou pokroku a industrialismem jak je typické pro kontinentální socialisty 19. století. Autoři nijak nereflektují skutečnost, že v minulosti existovali zřetelně před industriální společnosti (např. antické Řecko), kde byli lidé svobodní, byla proměnlivá hierarchie a přitom zde nebyl žádný průmysl ani idea technického a sociálního pokroku. To samozřejmě limituje jejich pochopení původu a základu Západní civilizace ve které žijí.
Jestliže polovina jejich mřížky je nepoužitelná, zřejmě protože, že neleží v hlavním zájmovém poli výzkumníku, v druhé polovině, která je ohniskem jejich výzkumu, dochází autoři k analýze shodné se strategií Y. O romské společnosti píší jako o společnosti akcentující statusy připsané a charakterizují ji takto...Romská společnost...je:

1.) společností, kde je sociální status primárně určen jeho původem, odvozuje se předně od toho, do jaké rodiny...se jedinec narodí...
2.) společností, kde vlastní identitu získává jedinec se skupinou...bez rodinné příslušnosti je ničím
3.) společností silně hierarchizovanou, přičemž je teoreticky (na úrovni norem) neměnná...
4.) společností s legitimizovanou nerovností lidí...
5.) společností s nízkou sociální mobilitou...
6.) společností, kde je vůle jedince podřízena vůli rodiny...
7.) společností strnulou, stacionární...
8.) společností diverzifikovanou na více subkultur...
9.) společností, kde se „politické“ vztahy kryjí se vztahy příbuzenskými...

Jde zřetelně o před civilizační strategii Y.

Můžeme však nalézt i jinou analýzu či spíče romanticko zbožňující pohled na strategii Y. Ten ukazuje Pavel Barša v knize Národní stát a etnický konflikt (1999). Barša jde ve stopách J.J. Rousseaua s jeho ušlechtilým divochem, jehož kazí až (západní) společnost. Ušlechtilými divochy jsou v Baršových představách Rómové...Domyslet etický potencionál nové situace budeme s to jedině tehdy, nahradíme-li ideu národního společenství - Gemeinschaft konceptem potencionálně globální, deteritorializované sítě - Verbindungsnetzschaft. Jak velká, národní společnost, tak etnonacionalistická hnutí...uzavírají jednotlivce do ohrady jediné skupinové příslušnosti vylučujícím vztahem k ostatním. Osvobození z tohoto vězení exkluzivních identit...znamená....emancipaci jednotlivce z područí skupin...

Jak říká Barša...tento posun od skupinové esence ke vztahové síti..., jež je Baršovým ideálem lze ukázat na dvojici symbolů stromu a oddenku. Zatím co (genealogický) strom je zakořeněn v půdě ze které žije a ze které roste, oddenek...se prodírá napříč kořeny. Nevzrůstá z vlastního, ale zmnožuje se v parazitující symbióze s cizím...
Strom je pro Baršu symbolem národů jako těch co byli, jsou a budou jako základ konfliktů proto je třeba je třeba přetvořit stromy v oddenky, které jsou možností úniku se závazků historie a sledování budoucnosti do přítomnosti, otvírá se „spása“ životě TEĎ A NYNÍ, bez tíhy a konfliktů minulosti promítaných do budoucnosti.

Jak Barša píše...oddenek nás svádí z předem daného na scestí...Jeho doménou...je...nomádologie. Cikáni a mnohé další marginalizované skupiny vylučované z produktivní ekonomiky či námezdní práce žijí mnohem více po způsobu oddenku než po způsobu stromu...vědí, že jediné, co dokáže ospravedlnit „spasit“ život, je realizace jeho plnosti „zde a nyní“...

V poznámce vázané k této teorii pak na straně 277 a 278 dále oslavuje tento život TEĎ A NYNÍ když cituje M.L. Kapronowovou, Cikáni...neuchovávali tradice více než hmotné statky, Nejspíše by se dali nazvat antikonzervativní. Neměli stálé ekonomické skupiny, náboženský systém ani kuchyň. Jejich politika spočívala ve vyhýbání se mobilizaci kolem celoskupinových otázek...jejich bitky vybuchovaly a utichaly jakoby bez důvodu, pak jediné co bylo předvídatelné byla nepředvídatelnost... Na základě dalších studií pak Barša tento model života v přítomnosti (oddenku) rozšiřuje na další skupiny žijící mimo či na okraji civilizaci jde např. o...kmen sběračů a lovců Huaorani z ekvádorské Amazonie, vrstva jednodenních námezdních dělníků v Japonsku či londýnské prostitutky...

Barša ve svém mesianisticko-utopistickém pohledu snažíce se setřást ze společnosti tíhu sociálního konfliktu, hledá východisko v destrukci civilizace jako takové. Protože tam kde není paměť není ani historie, kde není historie není ani budoucnost. Kde není ani předtím ani potom, jsou vytvořeny nejlepší podmínky pro manipulaci s lidským vědomím kontinuity. Jsou vytvořeny podmínky ke vzniku totalitarizují moci, ať je jejím původcem vše objímající rodina jako v případě Romů či monopolizován státní moc. Realizace Baršova ideálu společnosti oddenku však není neexistující alternativou. Naopak v jiné souvislosti ji uvedl do praxe Pol Pot v Kambodži kdy strukturovanou společnost rozpustil do samostatných komunit.
Výsledkem však nebylo osvobození a všeobjímající harmonie jak Pol Pot předpokládal, ale tyranie a hladomor.

Zřejmě obdobně by dopadla realizace ideová sebe destrukce stromu západní civilizace do požadovaného před civilizačního oddenku jak si to představuje Barša. Výsledkem by nebyla svoboda člověka vypuštěného z ohrady existující monopolní identity národa, ale spíše tyranie rodiny či nekontrolované politické moci podobná Orwelova státu z románu 1984. Vědomí minulosti nás chrání před budoucími omyly, chrání taktéž naši svobodu před manipulacemi ze stranu držitelů moci. Vzít jedinci i jí znamená vzít mu to nejpodstatnější z jeho identity a nechat ho na pospas náhodě. Jestliže takto Romové (nevědomky) žijí nemohou nám být příkladem ale spíše varováním.

Soukromé vlastnictví a demokracie jsou spolu osudově propojeny. Pokud zničíme jedno z toho, dříve či později bude poškozeno i druhé. Barša svým ideálem historického nevědomí ničí jedno i druhé zároveň. Demokracie nemůže existovat bez vědomí historické kontinuity, stejně jako soukromé vlastnictví nemůže existovat bez kontinuity a vědomí soukromých vztahů. Připomeňme zde, že Pavel Barša je typickým příkladem současného univerzitního mainstreamu v této oblasti, se vším nebezpečný mesianisticko utopistickým zápalem pro VĚC, která je tak čistá, že je pro ní možné obětovat realitu takovou jaká je.

Jak se dostat z pozice „druhých“ na Západ ?

Teorie oddenku, alias r-strategie alias Společnost akcentující statusy připsané alias strategie Y, mají mnohé společné znaky a konstatují společně jedno: Romové jsou „ti druzí“. A nyní zde nehledíme na to zda „ti druzí“ jsou brání spíše negativně (Bakalář), spíše pozitivně (Barša) či zde je pokus jejich postavení nehodnotit (Podlaha, Jakoubek).

Máme však nějakou šanci na přeměnu ? Je zde příležitost změnit se ? Je možné se dostat z jedné strategie do druhé a za jakých okolností ? Je možné jedince žijícího ve strategii Y dostat do strategie X a za jakých okolností ?

Poznámky

s.121, Scruton Roger, Západ a ti druzí, Barrister a Principal, Brno, 2007
s.7, tamtéž
s.63, tamtéž
s.91, tamtéž
s.117, tamtéž
s.83, tamtéž
s.97, tamtéž
s.13, Bakalář Petr, Psychologie Romů, Votobia, Praha, 2004
s.13 – 14, tamtéž
s.14, tamtéž
s.15, tamtéž
s.351 – 353, Jakoubek Marek, Hirt Tomáš, nakl. Aleš Čeněk s.r.o.,Plzeň, 2004
s.165 – 166, Barša Pavel, Strmiska Maxmilián, Národní stát a etnický konflikt, CDK, Brno, 1999
s.166, tamtéž
s.166, tamtéž
s.167, tamtéž
s.277 – 278, tamtéž
s.278, tamtéž