„Pokud se máme spolehnout na přistěhovalce jako pomoc při ekonomickém rozvoji Evropy budoucnosti, musíme jim přiznat větší politická práva. Evropa jim to dluží.“. Tolik komisařka pro sociální sféru Anna Diamantopoulouová dle Hospodářských novin z dnešního dne (18. prosince 2003, str. 7). Dle téhož zdroje Evropská komise připravila principy, jak by v budoucnu mohl vypadat status lidí bez občanství s povolením k pobytu na území unie, přičemž se počítá s vytvořením jakéhosi poloobčanství.

Předně se domnívám, že imigrační zákony jednotlivých evropských států jsou dnes velmi liberální. Česká republika, i když se mnou nemusí někdo souhlasit, v této oblasti dnes nemá žádné problémy, na rozdíl od Nizozemí (Maroko), Francie (Alžír, Tunisko), či Německa (Turecko), kde se sny o asimilaci čím dál zřetelněji rozplývají. Můžeme – s velkým zájmem a potřebou poučit se pro budoucnost – pozorovat, jak tyto země budou svoji situaci v této oblasti řešit. Skoro bych se vsadil, že se pokusí poněkud přitvrdit (minimálně v první fázi aby získaly čas) – i proto, že nezvládnuté téma imigrantů je otevřeným polem pro nacionalistické demagogy všech proveniencí. Tyto státy jistě budou své věci řešit se speciálním zřetelem ke svým specifickým podmínkám. Je proto unfair přiznávat lidem na území daného státu jakýkoli status přes hlavu jeho národní vlády, která na rozdíl od komisařů v Bruselu nese před svými spoluobčany plnou odpovědnost. Kdyby se alespoň dalo říct, že bruselští byrokraté řežou větev, na které oni sami sedí. Obávám se však, že lehkost, s jakou káží výše uvedené, je způsobena i tím, že jich samotných se to prakticky netýká. Ale to je jiné téma, které by se muselo pojmout od prapůvodního „No taxation without representation.“ (přičemž restaurace této zásady je v zájmu všech svobodymilovných lidí).

Dále si myslím, že paní komisařka Diamantopoulouová nemá pravdu když tvrdí, že Evropa přistěhovalcům něco dluží. Resp. že jim dluží více, než jim dnes podle platných zákonů přiznávají jednotlivé státy. To, co dostávají, je svoboda a prosperita, které se v Evropě těší neskonale více, než v jejich domovských zemích. Proto k nám (až na politické uprchlíky, kteří jsou samozřejmě jinou kategorií) také přišli. Příklad AFDC (Aid for Families with Dependence Children – viz např. Ch. Murray: Příliš mnoho dobra), kdy ušlechtilá myšlenka podpory vdov a dětí po amerických veteránech vyústila v dynamický nárůst počtu svobodných matek (které neměly s vdovstvím nic společného), ukazuje, že i zde je cesta do pekel dlážděna dobrými úmysly. Tak jako se povedlo v USA pozvednou status rozpadlých rodin i my přidáme další důvod k již existujícím, proč je tak výhodné přesídlit sem. Jenže do Evropy, USA, Kanady, Austrálie (atd.) se celá světová populace přestěhovat nemůže – což je sice argument nesporně primitivní, ale na pravdivosti mu to nic neubírá. Jistým zvráceným způsobem by to ale bylo spravedlivé – nakonec bychom si byli všichni rovni: v bídě a nesvobodě, což je podobný výsledek, kterého s velkými úspěchy dosahovaly komunistické režimy.

Uvedené svobodě a prosperitě se (nejen) v Evropě imigranti mohou těšit díky liberální demokracii, která stojí (stále ještě…) na základech židovsko-křesťanského řádu. Problém je v tom, že mnoho imigrantů, o kterých tady hovoříme, tento řád s námi nesdílí. Existence liberální demokracie je však podmíněna některými před-politickými předpoklady, mezi které např. patří všeobecná (nebo alespoň podstatně většinová) shoda na základních hodnotách (viz např. A. de Tocqueville). Tato shoda se postupně bortí. Bortí se už pro stále hlubší příkop mezi existenciálními zdroji naší civilisace a většinovým sekulárním povědomím. Ale to je náš vlastní problém a tato cesta k sebevraždě je samozřejmě otevřena. Není ale důvod k této cestě přidávat ještě cestu další a očekávat, že zatímco dnes byl odmítnut Bůh z ústavy EU, pak zítra do ní bude (vznikne-li) dosazen demokraticky většinově Alláh.

Progresivní stárnutí evropské populace je nesporným faktem a hrozba budoucích deficitů penzijních systémů je jistě velmi vážná. Ovšem řešit tento problém masivním přílivem imigrantů se zcela odlišným kulturním povědomím se, domnívám se, podobá jen změně v názoru – zda je lépe se oběsit či zastřelit.

Ostatně soudím, že je třeba vystavit stop evropské federalisaci!

Jan Kubalčík

člen Předsednictva Konzervativní strany

www.skos.cz

Jan Kubalčík