O politické kultuře

Přemysl Sobotka

Metro, 08.12.2005

Ve svém minulém sloupku jsem se zamýšlel nad politickou slušností. Neuběhlo víc než pár dní, u nás v Senátu začalo jednat plénum a senátoři a spolu s nimi všichni občané dostali další lekci o politických poměrech u nás. Když jsem na začátku 90. let vstupoval do politiky, říkal jsme si, že to bude trvat několik let, než se naše politická scéna začne kultivovat, než naši politici přijmou evropské standardy chování. Tím chováním mám na mysli přístup k oponentům, chcete-li k politickým konkurentům nebo opozici. Mám na mysli i ochotu politiků vyvinout tlak na ty své kolegy, kteří nesplňují obecná pravidla slušnosti, ať už jde řekněme o náznaky korupčního jednání, nezvládnutí manažerského přístupu ke svěřenému úkolu nebo nerespektování přijatých, byť často nepsaných norem chování. V lecčems jsme skutečně udělali pokrok. Musel odejít bývalý premiér Gross, protože nedovedl vysvětlit původ peněz, za které si koupil byt. Musel odejít ministr zemědělství Zgarba, protože neuměl zabránit podivným prodejům půdy přes Pozemkový fond, za který nesl politickou zodpovědnost. Ale v některých oblastech kultivace naší politiky jsme jako by na samém začátku.

Na začátku jednání našeho pléna jsme si odhlasovali, že se Senát bude zabývat situací ve VZP. Senátoři se vždy zabývají výraznými kauzami, které zajímají naši společnost, a situace kolem VZP určitě mimořádná je. Jako předseda Senátu jsem proto pozval ministra zdravotnictví, aby byl na jednání pléna k VZP přítomen, aby senátorům vysvětlil své kroky a abychom si o celé věci udělali přesnější obrázek i přímou argumentací zainteresovaného ministra. Jenže ministr Rath na naše jednání nepřišel. Poslal mi fax, ve kterém píše, že zdravotnický výbor, který se jako první v Senátu situací ve VZP zabýval, jednal "zcela neobjektivním způsobem", že senátoři preferovali "své partikulární zájmy" a že z tohoto důvodu prostě mezi senátory nepřijde. Když později pochopil, že přestřelil, začal svou neúčast v Senátu vysvětlovat tím, že dal přednost přítomnosti ve sněmovně, kde se prý v tu dobu konaly interpelace. Ale to už jeho fax ležel na mém stole.

A jsme u zmiňované politické kultury. Za devět let existence Senátu se nestalo, aby ministr odmítl naše přímé pozvání a aby se neúčastnil projednávání bodu, který se týkal jeho rezortu. Je přece v zájmu každého ministra být u toho, když senátoři jednají o jeho věcech. Když už se ministr Rath rozhodl nepřijít, neměl by ony důvody později měnit, překrucovat, a tak vlastně lhát. Politická kultura je něco, co lze těžko vtělit do psaných norem. Je to obyčejná lidská slušnost, je to mravní integrita každého politika. A je to i respekt k pravidlům vytvářeným politiky před námi, je to úcta k názoru jiného. Ministr Rath odhodil lidskou slušnost, když prostě odmítl přijít do Senátu. Neprojevil osobní integritu, když měnil své výmluvy, a nezachoval se jako profesionál, když hodnotil zcela osobním a nepříslušným způsobem práci senátorů. Ministra Ratha nezvolil zatím ani jeden volič. Politická kultura dostala od ministra Ratha v Senátu na frak a v jejím pěstování jsme ukročili zpět. Je to smutné a ti, kteří se snaží, aby politici byli vnímáni lépe než tlupa komunistických funkcionářů jako dříve, si mohou jen povzdechnout. Už jsem zmiňoval příklad pana Grosse a Zgarby. Vyplatilo se důsledně prosazovat respektování pravidel a trvat na osobní zodpovědnosti. Vždyť politik je za svoje selhání vinen před voliči a neměl by se ohánět čekáním na rozhodnutí soudů. Jen tak se naše politická scéna zbaví takových politiků, kteří předvádějí to, co předvedl ministr Rath. Nevracejme se tam, odkud jsme tak složitě vyšli. Ten návrat by mohl být osudný.

Přemysl Sobotka
Předseda Senátu