Praha odpovědná
Pavel Bém
Doba není lehká. Ekonomové hovoří o globální hospodářské recesi a obávají se dalekosáhlé ekonomické krize. Padají dokonce příměry ke katastrofálním třicátým letům minulého století. Není divu, ekonomický pokles dosahuje vpravdě historických rozměrů – světová ekonomika jako celek meziročně klesne poprvé od skončení druhé světové války. Mezi hlavní viníky tohoto propadu patří i sdružení 30 nejvyspělejších států světa, OECD, jehož pokles HDP je odhadován na více než 4 %. S tímto hrozivým číslem již ve svých prognózách pro Českou republiku seriózně pracují i česká centrální banka a ministerstvo financí. Ekonomické zákony jsou neúprosné. Roste nezaměstnanost, ve vedoucí světové ekonomice, Spojených státech amerických, se již přibližuje deseti procentům, stejně smutný trend panuje v Evropské unii. Analytici očekávají pro Českou republiku půl milionu nezaměstnaných. Rostou rozpočtové schodky, ten americký na více než 10 % HDP. Tuzemská realita hovoří o deficitech státního rozpočtu nad hranicí 150 miliard korun po dobu několika dalších let.
Není proto vůbec divu, že lidé hledají kompetentní politiky, kteří by jim ukázali cestu ke světlu na konci tunelu. Nejrůznějšími sliby se předvádí prakticky každá politická reprezentace. Jen málo z nich však nabízí skutečně fungující recept, málokdo přichází s konkrétním řešením obávané krize a problému veřejných financí. Rád bych na příkladě hlavního města Prahy ukázal, že lék "na rozpočty" existuje a v praxi funguje. Odzkoušeli jsme jej sami na sobě. Přitom jde o prostý návod – chovat se ke svěřeným prostředkům maximálně zodpovědně a podporovat soukromé vlastnictví a podnikání.
Ekonomickou politiku hlavního města Prahy po mém nástupu do funkce lze shrnout do několika málo sice možná jednoduchých, ale o to důraznějších tezí. Dlouhodobě bojuji proti zadlužování metropole, zasazuji se o vyrovnané hospodaření města a iniciuji hledání dalších a dalších rozpočtových úspor. Veřejné finance, finanční prostředky svěřené politické reprezentaci daňovými poplatníky, si totiž nezasluhují nic jiného, než tvrdou kontrolu. Rozpočtové výdaje musí být přísně efektivní. K tomuto klíčovému závěru jsme na úrovni vedení města dospěli již před mnoha lety a nyní tak naštěstí můžeme sklízet ovoce naší snahy – metropole nemusí čelit plnému náporu rozpočtové krize beze zbraně. Ukazuje se, jak prozíravé bylo začít s úsporami již v době konjunktury a kontinuálně pracovat na dalším zefektivňování chodu města. Krize – v duchu známého rčení – se každého zeptá, co dělal v době blahobytu, zdalipak se k pokladně choval rozumně a myslel na vnitřní rezervy.
Slova jsou slova, činy jsou však činy, a my máme k dispozici tvrdá fakta. Rozpočtová zodpovědnost v Praze se projevuje přebytkovými rozpočty již od roku 2005. Nedochází tak k dalšímu každoročnímu zadlužování města. Ba právě naopak. S cílem odlehčit budoucím generacím hlavní město Praha zodpovědně přistoupilo ke splácení svých dlouhodobých závazků. Již v loňském roce jsme se pokusili předčasně splatit 3,75 miliardy Kč, tedy úvěr od ING přijatý v roce 2000. Vzhledem k finanční krizi však zúčastněné strany nesouhlasily – závazky hlavního města jsou evidentně považovány za natolik důvěryhodné, že je investoři považují za kvalitní aktivum a o jejich přítomnost ve svém portfoliu nechtějí předčasně přijít. V letošním roce metropole ze svých rezerv splatila 6,92 miliardy Kč v podobě emise obligací z roku 1999. Nemusela přitom ani uvažovat o cizích zdrojích. Dluhové zatížení hlavního města Prahy se tak absolutně snížilo o téměř 20 %!
I v dalších letech hodláme ve snižování městského dluhu pokračovat. A co považuji za nesmírně důležité, stále pracujeme na provozních úsporách. Díky zefektivňování nákupů služeb či personální optimalizaci a debyrokratizaci na základě provedených organizačních či procesních auditů se nám v uplynulých letech podařilo navrhnout roční snížení provozních nákladů v celkovém objemu přes 1,5 miliardy Kč. Nejedná se o úsporu jednorázovou, nýbrž opakující se každým rokem do budoucna, a tím pádem jde o růst investičního potenciálu města. A k tomu všemu se snažíme nabízet svým občanům takový druh fiskálních impulsů, jakým je například nezvyšování místních daní a poplatků. Tím nejhorším způsobem řešení krize by totiž byla regulace a zhoršování podnikatelského prostředí.
Na srdci nám neleží nic jiného, než prosperita metropole, centra českého vzdělávání, kultury, sportu, památkové péče, dopravy, zdravotnictví a bezpečnosti. Přijali jsme proto za svá hesla o trvalé konzervativnosti, hospodářské zodpovědnosti, rozpočtové disciplinovanosti, uvážlivé péči a fiskální racionalitě. Domnívám se totiž, že se jedná o nejlepší a léty prověřenou ekonomickou odpověď na výzvy, které před nás současná hospodářská situace staví. Škoda, že se takto prozíravě nepřipravila též ústřední vládní úroveň naší republiky pod vedením socialistů v době konjunktury v první polovině tohoto desetiletí. Krizi těchto rozměrů totiž nejsnáze přežijí důvěryhodné, stabilizované a dobře zajištěné subjekty, ať už se jedná o podniky, města či celé státy. Je nezbytné méně slibovat a více konat.
