Proč ceny potravin stoupají a jaké iluze bude muset zákazník ještě platit?
Ivo Strejček
V posledních týdnech je veřejnost nepříjemně překvapena skutečností, jak rychle letí nahoru ceny některých potravin – zejména pečiva, mléka a masa. Proč?
1. Ceny obilí ve světě za poslední měsíce dramaticky vzrostly. Veřejné i soukromé zásoby obilovin klesly na nejnižší úroveň za posledních 40 let.
2. Ve členských státech Evropské unie bylo letos sklizeno asi o milion tun obilí méně než v roce 2006.
3. Evropská civilizace si nechala vnutit představu, že je normální, aby se některé druhy zemědělských plodin pěstovaly ne pro obživu lidí, ale pro výrobu pohonných hmot. Strachu z globálního oteplování zneužila jistá část politiků k obhajobě sporné teorie o tom, že původcem emisí CO2 (plynu, který prý globální oteplování způsobuje) je člověk. A člověk tedy musí hledat jiné (pokud možno obnovitelné) zdroje energie. To vede k tomu, že například kukuřice se pěstuje i na výrobu bioethanolu (příměsi do nafty).
4. To, že obiloviny dnes nevykupují pouze potravináři, ale také ti, kteří je umějí přeměnit v doplňkovou složku pohonných hmot, vede ke konkurenčnímu souboji o půdu. Cena půdy jde nahoru, což se promítá do vyšší ceny komodity, která se na těchto pozemcích pěstuje.
5. Velká a rychle se rozvíjející civilizační centra (Indie a Čína) nakupují stále víc potravin. Na trhu jich i z tohoto důvodu začíná být nedostatek. Výrazem vzácnosti je jejich vyšší cena.
6. Celosvětově se výrazně zvyšuje poptávka po mléku a mase. K jejich vyšší produkci je třeba více krmiv. Obiloviny k jejich výrobě jsou však zčásti využívány na výrobu bioethanolu. Ceny krmiv proto stoupají. To se promítá do vyšších cen masa a mléka.
7. Pravidla tzv. jednotné zemědělské politiky, po desetiletí podporované z Bruselu, však jednotlivým členským státům nařizují maximální produkční kvóty na mléko a maso. Po léta byl v Evropě přebytek těchto produktů a tak Brusel platil zemědělcům za to, aby snižovali počty stád a úrodnou půdu již neosévali. Produkci a ceny tak neovlivňují vztah mezi aktuální nabídkou a poptávkou, ale byrokratická rozhodnutí.
8. Plocha pozemků, kde se pěstují energetické plodiny, se od roku 2004 zdesetinásobila (na 2,84 mil. hektarů !). Tam, kde se vždy rozumně pěstovaly plodiny, které lidem ve svém okolí přinášely obživu a užitek, roste dnes dominantně např. řepka olejka (však si vzpomeňme, jak se za poslední jara změnila tvář polí kolem nás a jaké plochy dnes zjara kvetou žlutě).
9. Evropská unie po léta snižovala produkční kvóty obilovin (stejně jako mléka a masa). Zemědělci byli pokutováni za jejich nadprodukci (vzpomínáte na pokutu, která byla vyměřena České republice za překročení limitů na výrobu mléka vloni!). Situace došla tak daleko, že pozemky jsou dnes s pomocí dotací zatravňovány a posečená tráva je používána pro výrobu elektrické energie spalováním biomasy.
10. Nedostatek domácí produkce (i evropské) bude zřejmě doplněn dovozem z jiných částí světa. To povede k dalšímu nárůstu ceny tam, kde bude obilí na krmiva a potraviny nakupováno. Evropské země si to vzhledem ke svému bohatství budou moci dovolit. Zničí to ceny v nejchudších částech světa. Rozdíly mezi „bohatým“ a „chudým“ světem se prohloubí. Části Afriky a Asie budou ještě hladovější než jsou dnes. Potvrdí se známá pravda, že evropské regulace a dovozní bariéry dlouhodobě brání růstu životní úrovně v chudých částech světa.
11. Svět čelí rostoucím cenám ropy. I to se promítá do růstu cen potravin.
A tohle všechno platíme my. Buďto jako zákazníci (v konečné ceně nakupovaných potravin) nebo jako daňoví poplatníci svými daněmi (dotace a drahé přerozdělování).
Co tedy dělat?
• Prozatím zřejmě nic moc. Pozemky jsou osety, úroda je sklizena. Je třeba čekat na úrody další.
• Evropská komise musí okamžitě navrhnout členským státům podstatnou revizi povinných kvót na výrobu masa, mléka a obilí.
• Členské státy by se měly rychle (přestože pro některé bolestivě) pokusit reformovat pravidla jednotné zemědělské politiky. Méně o takové reformě mluvit, více dělat!
• Voliči by měli své politiky donutit k tomu, aby opustili scestné a drahé myšlenky, že biopaliva nás učiní méně závislými na dovozu ropy z nevyzpytatelného Ruska a nestabilního arabského světa.
• My, obyvatelé a spotřebitelé, bychom měli současnou zkušenost využít k potvrzení toho, jak moc se nevyplácí zasahovat do přirozeně fungujícího trhu a do citlivě vyváženého poměru mezi nabídkou a poptávkou a jak se dříve či později vymstí umělé ovlivňování ceny prostřednictvím dotace.
pro Jihlavské listy
Ivo StrejčekPaedDr. Ivo Strejček
člen VR a poslanec EP
člen Hospodářského a měnového výboru a náhradník ve Výboru pro mezinárodní obchod
rezortní mluvčí klubu pro oblasti: ekonomika a měnové záležitosti, mezinárodní obchod, finanční služby a bankovnictví
