Když ministr nevěří svému státu

Jiří Schwarz jr.

HN 23.7.2008

Ministr Karel Schwarzenberg si nechal soukromou firmou vypracovat posudek na vicepremiéra Jiřího Čunka. Nechám teď stranou, jaká byla jeho motivace a jaké jsou výsledky šetření. Za mnohem zajímavější bychom měli považovat skutečnost, že se představitel státu nespokojil s výsledky policejního šetření a nedůvěřuje ani státnímu zastupitelství, které vyšetřování zastavilo.

Namísto toho si k nalezení pravdy zaplatil služby tržní alternativy - soukromých detektivů. Podobné jednání je výjimečné tím, že k němu přistoupil ministr. Soukromé alternativy státního vynucování bezpečí a spravedlnosti jsou jinak velmi rozšířené.

Na reputaci záleží

Drtivá většina dnes uzavíraných obchodních smluv například obsahuje arbitrážní doložku, jejímž prostřednictvím se smluvní strany v případě sporu zavazují využít služeb rozhodce, tedy jakéhosi soukromého soudce. Stejně tak soukromé bezpečnostní agentury chrání hosty v zábavních parcích a obchodních centrech nebo převážejí hotovost mezi pobočkami bank, i když Policie ČR "pomáhá a chrání". A to na českou policii a justici platí každý občan přibližně pět tisíc osm set korun ročně.

Soukromé alternativy, ač na první pohled dražší, nakonec totiž vyjdou levněji. Spor dvou společností se u arbitra rozhodne rychleji a s ohledem na specifika daného případu. Soukromá agentura peníze bance ochrání lépe než státem placení policisté.

Soukromníkům totiž záleží na reputaci. Úplatný soudce nebo líný strážce je obchodníkovi asi tak užitečný jako mrtvému zimník.

Důvěřuj, ale prověřuj

Tradice soukromého vymáhání složitých smluv sahá hluboko do minulosti. Díky ekonomu Avneru Greifovi ze Stanfordské univerzity víme o mechanismech, které v 11. století umožňovaly židovským obchodníkům v oblasti Středomoří uzavírat smlouvy s obchodními partnery na obrovské vzdálenosti.

Z méně vzdálené minulosti je výzkum fungování Amsterodamské burzy v 17. století amerického ekonoma Edwarda Stringhama, který studiem původních textů zjistil, že král odmítal vynucovat smlouvy zahrnující komplikované finanční operace jako forwardy či opce. Důvodem bylo, že jim jeho soudci nerozuměli. Obchodníci přesto vynalezli způsoby, jak s pomocí reputačních mechanismů zajistit, že jeden druhého nebude podvádět.

Tento problém přetrval dodnes. Jakmile je předmět sporu komplikovaný, je čekání na verdikt ze strany státní justice nekonečné. Stejně tak není radno spoléhat se na policii, pokud potřebujeme ochránit něco důležitého.

Toho si je zřejmě vědom i ministr Schwarzenberg, který se rozhodl řídit pravidlem "důvěřuj, ale prověřuj" a nechal si od soukromé společnosti zjistit pravdu. A snad i veřejnost podvědomě chápe roli reputace a možnou funkčnost tržních alternativ. Ani jednou jsem nezaznamenal, že by někdo zpochybnil výsledky auditu s tím, že byli detektivové podplacení. Ba naopak. Zprávu společnosti Kroll skoro všichni přijali jako pravdivou.