Hromada: Registrované partnerství je konzervativní hodnotou

Přepis pořadu

Moderátor (Ivan Hoffman):

Do čtvrtka se od prezidenta republiky očekává, zda podepíše zákon o registrovaném partnerství a nebo zda ho vrátí poslancům. Hosté dnešního Radiofóra jsou Ladislav Jakl, tajemník prezidenta republiky. Přeji hezký večer. Jiří Hromada, předseda gay iniciativy v České republice. Také dobrý večer. Já se vás úvodem zeptám, proč by prezident zákon podepsat měl a proč by ho, podle vašeho názoru, podepsat neměl? Proč ano?

Host (Jiří Hromada):

Já se domnívám, že po desetiletém úsilí různých jednání, především s odpůrci tohoto zákona, poté co návrhy zákonů nebyly třikrát ve Sněmovně přijaty se nakonec podařilo najít konsensus, který řeší tuto problematiku ve dvou rovinách. Jednak v té symbolické rovině a jednak v té praktické, v majetkoprávních vztazích. V běžných, praktických záležitostech života, ve kterých se ocitají dvojice stejného pohlaví. Pro nás je pochopitelně důležitější ta symbolická rovina, kdy se domníváme, že dvojice stejného pohlaví tím mohou získat právě to rovnoprávné postavení. Tento návrh zákona byl přijat Sněmovnou. Byl přijat Senátem a to myslím si, poměrně výrazně. Navíc myslím si už dlouhodobě opakované průzkumy veřejného mínění hovoří o tom, že v České republice občané okolo 70 % chtějí, aby byl zákon přijat, aby vstoupil do života. Dále ho podporují stovky významných osobností, umělců.

Moderátor (Ivan Hoffman):

Proč by prezident, podle vás, zákon podepsat neměl?

Host (Ladislav Jakl):

Prezident republiky má čas ještě dva dny. Do čtvrtka, kdy mu končí lhůta, do které se musí k tomuto zákonu vyjádřit. Buď ho může vrátit Poslanecké sněmovně a nebo ho může podepsat. Já se rovnou přiznám, že jsem mezi těmi, kteří mu radí a budou radit, aby tento zákon Poslanecké sněmovně vrátil s patřičným zdůvodněním. Budu mu to navrhovat proto, že si myslím, že ten zákon je špatný. Protože si myslím, že je nesprávné takový zákon přijmout. Myslím si, že partnerské vztahy jsou velmi intimní, soukromou, důvěrnou věcí těch partnerů mezi sebou. Myslím, že stát se do nich nemá nějak závažně plést a má pouze poskytnout svobodu. Svobodu k tomu, aby si partneři své vztahy vzájemně uspořádali podle nástrojů soukromého práva. Jedinou výjimkou v tomto režimu je instituce manželství. Instituce rodiny. Mnoho lidí si myslí, že manželství a rodina je něco jako registrované partnerství pro heterosexuály. Není to pravda. Manželství primárně,i když to zní divně a zvláštně, neslouží těm manželům, těm heterosexuálům. Myslím manželství jako státní instituce, manželství podle zákona o rodině. Manželství je instituce, kterou stát dosahuje nějakých svých cílů. Těmi cíli je zabezpečit rodinu jako nějakou základní buňku společnosti, ve které se odehrává základní rodinný život, tvoří se tam nějaké základní hodnoty, vychovávají se tam děti. Stát určuje podmínky, za kterých on uzná, že manželství může existovat, může fungovat. Dává určité úkoly a povinnosti těm, kteří jsou ochotni tyto závazky na sebe vzít. A za to jim poskytuje určitá privilegia. Čili to není stav, na který má někdo právo, na privilegia přece nejsou práva. Jsou to prostě určité výsady a ty stát poskytuje proto, že tím chce plnit nějaké cíle. U zákona o registrovaném partnerství žádné takové cíle neexistují. Tvůrci zákona dokonce pasáže, které normálně opsali ze zákona o rodině, tak ty pasáže, kde se zákon o rodině vyjadřuje o nějakých cílech a o nějakých povinnostech, tak ti tvůrci prostě přeskočili. Z toho plyne, že neexistuje žádný veřejný zájem, žádný společenský zájem na tom, aby stát zřídil nějakou instituci zvanou registrované partnerství, když přitom podle tohoto zákona jim nedává ani nějaké závažné povinnosti, které klade na manžele a ani jim nedává žádné cíle, které by chtěl touto institucí naplňovat.

Moderátor (Ivan Hoffman):

V této chvíli budu pokračovat dotazem, který....

Host (Jiří Hromada):

Mohu reagovat?

Moderátor (Ivan Hoffman):

To s tím bude asi souviset. Pan Dintar se nás e-mailem ptá, co navíc přinese nový připravovaný zákon o registrovaném partnerství pro dotčené páry oproti současné právní úpravě? Tady by možná bylo dobré, kdybyste konkrétně řekl, co v tom zákoně bude?

Host (Jiří Hromada):

Já bych především chtěl říci, že žádná privilegia ten zákon neposkytuje. To slovo privilegium je podle slovníku. Správně nepodložená výhoda nebo výsada, výjimka ze všeobecného právního rámce.

Moderátor (Ivan Hoffman):

Je tam možnost dědit.

Host (Jiří Hromada):

Oproti tomu, jaké postavení mají dvojice různého pohlaví. Dvojice stejného pohlaví žádnou výjimku, výhradu, privilegium nemají. Já si myslím, že se dostanou z pozice mínus jedna do nuly. Ne z nuly do plus jedna. Do jakési výhody. A nezlobte se, ten zákon přece jednoznačně stanovuje povinnosti. Například to, že partneři mají vyživovací vzájemnou povinnost. Hovořil jste také o tom, že tam nejsou ty záležitosti, které by stát měl podporovat. Já se domnívám, že manželství bezdětná, to je přesně ten typ, ten model registrovaného partnerství v jakémsi přeneseném slova smyslu. Já myslím, že přesně to, co ten návrh zákona nabízí, to nejsou privilegia, ale dorovnání tohoto stavu, ve kterém se nerovnoprávného, nerovného stavu, ve kterém se dvojice stejného pohlaví ocitají na základě své citové orientace. Jenom rychle. Partner se stává osobou blízkou podle občanského zákoníku. Mohou se vzájemně zastupovat v běžných záležitostech. Mají vzájemnou vyživovací povinnost. Dědí v první dědické skupině. Partner se může účastnit na podnikání, ale nesmí vznikat pracovně právní vztah. Může odmítnout výpověď. Zvolit partnerovi obhájce. Může užívat po dobu trvání partnerství byt. A co neumožňuje? Neumožňuje společné jmění partnerů. Tady odstraňuje tu námitku, že je možné zneužít toho zákona. Neumožňuje například výhody podle zákona o dani z příjmu. Automatický vznik společného nájmu bytu. Osvojení a adopci dětí.

Host (Ladislav Jakl):

Chtěl bych odmítnout myšlenku, že manželství bezdětného páru je jakýmsi registrovaným partnerstvím. Ne, v žádném případě.

Host (Jiří Hromada):

V přeneseném slova smyslu.

Host (Ladislav Jakl):

Ani v žádném slova smyslu. A chtěl bych zásadně odmítnout myšlenku, že tento, tento institut registrovaného partnerství je jakési dorovnání z mínus jedna. Ta nula, to je přece svoboda každého jedince uspořádat si vztahy podle soukromého práva. Privilegiem je to, že stát zřizuje nějakou instituci, kterou nějakým způsobem chrání, chrání její stabilitu, zabezpečuje nějaký právní rámec. To dělá u rodiny, ano. Rodina požívá nějaké výsady. Požívá nějakých privilegií, protože stát tím sleduje nějaký záměr. Všimněme si, že nikdy, nikdo nenavrhoval něco jako měkké manželství, manželství bez povinností pro heterosexuály. Proč? Protože stát říká, jestliže milí heterosexuálové nechcete plnit cíle, které stát si určuje pro vytvoření instituce jako je rodina, tak si klidně uspořádejte podle naprosté svobody své záležitosti soukromně. Proto nikdy nevytvořil žádné měkké manželství pro heterosexuály. Nyní něco takového vytváří a dokonce jenom pro homosexuály. Chci říci, že zákon o registrovaném partnerství a málo kdo to ví, vůbec neukládá registrovaným partnerům, aby spolu žili. Aby si byli věrni, aby jeden druhému pomáhal, aby jeden druhého ctil. To jsou všechno úkoly, které stát zákonem o rodině dává rodině a manželství a něco tím sleduje. Sleduje tím, aby tato rodina podporovala nějaké hodnoty. Registrované partnerství v tomto žádné hodnoty naplňovat nemůže, protože to v tom zákoně prostě chybí.

Host (Jiří Hromada):

Já musím naprosto nesouhlasit a musím zareagovat, nezlobte se, prosím. To je velmi závažné. To jste asi nečetl všechno, pane Jakle, protože důvodová zpráva o tom zcela jasně hovoří. A v ní se právě akcent na spolužití, na to být věrni, pomáhat si jednoznačně o tom se v důvodové zprávě hovoří. Ještě vám řeknu jednu věc. Proto to není v tomto návrhu zákona, protože předchozí návrhy zákona to vždy v preambuli obsahovaly. Po dlouhých diskusích právě s odpůrci tohoto zákona, právě proto, že jim se nelíbila tato preambule, aby se to ze zákona stalo povinností, tak proto se to dostalo do důvodové zprávy a proto si myslím, že je to i docela správné, protože pochopitelně že ani v manželství přece nemůžete přikázat, aby někdo byl zákonem věrný, pomáhal si, ctil se, když vidíme, že praxe je úplně jiná. Ta manželství se rozpadají, manželé si jsou velmi nevěrni v mnohých případech. V České republice podle posledního průzkumu procentuálně hodně. Takže já si myslím, že to není ten správný příklad.

Moderátor (Ivan Hoffman):

Já si myslím, že když vás poslouchám, že se velmi těžko můžete domluvit, protože tady jsou dvě stanoviska. Jedno by bylo, co může udělat stát pro to, aby co nejlépe vyšel vstříc občanovi a minoritě a druhé stanovisko, co je a co není v zájmu státu? V jakém smyslu je to registrované partnerství v zájmu státu? Že je zajímavé pro ty dva, to je jasné.

Host (Jiří Hromada):

Já se domnívám společně se svými přáteli, že registrované partnerství naprosto jednoznačně akcentuje partnerskou věrnost. Klasické, konzervativní hodnoty a že je právě příkladem pro mládež, pro lidi, kteří jsou nerozhodní, kteří se teprve chystají uzavírat partnerství. Aby omezili promiskuitu, aby vstupovali do věrných partnerství, aby se toho neobávali. To je myslím velký přínos dnešnímu světu, dnešnímu státu v České republice.

Moderátor (Ivan Hoffman):

Oni jsou jako naopak. Proč bránit té individuální svobodě? Proč nevyjít vstříc tomu přání těch jednotlivců?

Host (Ladislav Jakl):

Tady nejde o individuální svobodu. Individuální svobodu samozřejmě mají, protože si mohou uspořádat své vztahy jako to konec konců dělá spousty nesezdaných párů, kteří z nějakého důvodu nechtějí nebo nemohou plnit ty úlohy, které po nich chce stát. Například žít spolu. Vy říkáte, že také to sleduje věrnost, ale jakým nástrojem? Když jim zákon ani neukládá, aby žili spolu na rozdíl od manželů. Jak se vlastně pozná, že ten vztah už vůbec neexistuje? V zákoně o rodině je velmi definováno, kdy je možné uvažovat o tom, že ten vztah už neexistuje a že může být například rozveden. U registrovaného partnerství žádný takový závazek není. Tam se prostě prohlásí, že ten vztah není. Vy říkáte, že důvodová zpráva není součástí zákona. Za druhé. V důvodové zprávě jsou tak strašné věci, že bych se jí ani neoháněl.

Host (Jiří Hromada):

Z vašeho pohledu.

Host (Ladislav Jakl):

Tam je třeba věc. Tyto svazky vykazují tytéž znaky a plní tytéž funkce jako dlouhodobé partnerské soužití osob pohlaví rozdílného. To přece fakt nemůže nikdo myslet vážně. To nemá tytéž znaky a neplní tytéž funkce. Takže to v žádném případě není pravda. Mluvil jste také na začátku o nějakém konsensu. Existuje jedna instituce, jejíž souhlas žádný nemáte. A to je vláda. Vláda projednávala tento zákon a nepodpořila ho a vydala několik zásadních připomínek, v nichž tvůrci nerespektovali ani jednu. Mimochodem například. Vláda doslova říká v tom svém stanovisku a proto ani nevím, o co se opírá premiér, když nemá vůbec podporu vlády v tom svém stanovisku, když požaduje po prezidentovi, aby zákon podepsal. Vláda stanovila několik, asi 8 požadavků, z nichž jeden z nich například byl, kdy odůvodňuje, že není možné, aby registrované partnerství nabývalo znaků rodiny a proto není možné zařadit tam dědictví v první skupině spolu s dětmi, s manželkou. Z těchto podmínek vlády tvůrci zákona neakceptovali ani jednu. Ani jednu a výsledek je ten, se kterým vláda vůbec nesouhlasila a přesto pan premiér z nějakých konukturálních důvodů vyzývá teď poslance a všemožné, mandát vlády k tomu nemá.

Moderátor (Ivan Hoffman):

Jak vy vnímáte, teď už jenom krátce. Za chvíli dáme slovo i otázkám našich posluchačů. Jak vy vnímáte vládu? Cítíte to tak, že v ní máte nebo nemáte podporu?

Host (Jiří Hromada):

Samozřejmě, že cítím, že ji tam máme. A musím to říci proto, protože tento návrh zákona je skutečně ze základu vypracován na ministerstvech, v legislativní Radě vlády. Odtamtud z vlády přišel základ, který byl dopracován...

Host (Ladislav Jakl):

Proč ho sama vláda nepodpořila?

Host (Jiří Hromada):

Protože tam došlo k jistým politickým jednáním s KDU-ČSL. To není o tom, že by vláda zamítla ten zákon.

Host (Ladislav Jakl):

Takže není konsensus?

Host (Jiří Hromada):

Tam došlo ve vládě k určité dohodě, že vláda návrh nezamítne. Nezamítla ho a doporučila ty věci, o kterých vy jste hovořil. Ale pak je tady další legislativní proces. Jestliže tedy v Senátu a ve Sněmovně tento návrh zákona přijali, tak já si myslím, že to je docela dobrý důvod o tom hovořit, že zákon je v pořádku a že v této podobě je možné ho přijmout. Ještě bych chtěl říci jednu věc. Jenom poslední větu. Vy stále říkáte o tom, že to je startovací plocha nula. Ale tady právě ty dvojice různého pohlaví mají možnost volby. Kdežto dvojice stejného pohlaví žádnou volbu nemají.

Host (Ladislav Jakl):

Ale to není kvůli možnosti volby. To je kvůli záměru státu. Kvůli hodnotám, které chce stát naplňovat. To není kvůli poskytování volby. To není servis.

Moderátor (Ivan Hoffman):

Telefonní čísla do Radiofóra, kde se vášnivě diskutuje jsou: 221552155 nebo 221552255. Šest stručných a jasných dotazů, které zde zazní. Na ně vám odpoví za chvíli Ladislav Jakl, tajemník prezidenta a Jiří Hromada, předseda gay iniciativy v České republice. Živé telefonáty, které teď budeme vysílat, nejsou redigovány a vyjadřují osobní názory posluchačů.

Dotaz posluchače:

Martin z Plzně. Prosím vás, můžete mi říci, jak se jmenuje ten pán, jak tady vehementně zastává to manželství? Ten institut?

Moderátor (Ivan Hoffman):

Odpovíme vám. Děkujeme za otázku. Jmenuje se Ladislav Jakl.

Dotaz posluchače:

Já jsem se ho chtěl zeptat. Já si myslím, jestli náhodou se třeba nezbláznili, jestli nepatří do roku 1800. Ne, že bych byl nějaký odpůrce manželství, ale to co on tady říká, jak se stát stará, jak se o všechny dokáže perfektně postarat, jakou má starost o rodinu. Prosím vás, takovýhle bláboly, kdo to chce poslouchat?

Moderátor (Ivan Hoffman):

Děkujeme pěkně za otázku. Vyslechli jsme vás. Nevím, jestli to úplně je k tématu? Odpovíme. Zdravíme druhého posluchače. Dobrý den.

Dotaz posluchače:

Jan Vaculík. Pěkně prosím. Jsem filmový dokumentarista a zaráží mne, že je možné v tak vysoce účinném pořadu jako je váš dávat hlas panu Hromadovi, který hovoří k milionu posluchačů.

Moderátor (Ivan Hoffman):

Jaký je váš dotaz? Pokud jde o dnešní Radiofórum.

Dotaz posluchače:

On lže v tom, že říká 80 % této veřejnosti podporuje schválení zákona o registrovaném partnerství. Kde k tomu přišel? Ať řekne zdroj.

Moderátor (Ivan Hoffman):

Děkuju pěkně za otázku. Děkuju vám. Zdravíme dalšího posluchače, dobrý den.

Dotaz posluchače:

Posluchač z jižních Čech. Prosím vás. Já neslyším vůbec a nevěřím svým uším. Pan Hromada, jak tam říkal, že ten zákon je konzervativní. No, to snad nemyslí vážně? To, že je konzervativní? To snad si dělá legraci.

Moderátor (Ivan Hoffman):

V jakém smyslu myslí, že je konzervativní?

Dotaz posluchače:

Jenom žasnu, kam jsme se to dostali, protože kam se to naše myšlení stále posouvá. Jestli si teda myslí v tomto, že to je moderní, tak to je velmi směšné. Ale moje otázka zní v tomto na oba pány. Jestli teda znají bibli, což je kniha knih. Největší vydání na celém světě. Žádná knížka ji v tomto nepředčila. To mluví samo o sobě. Víc k tomu nemám co dodat.

Moderátor (Ivan Hoffman):

Na to se samozřejmě zeptám, ale to předpokládám, že oba pánové znát samozřejmě budou. Zdravíme dalšího posluchače v pořadí čtvrtého.

Dotaz posluchače:

Jak je možné, že kolik rodin žije dneska spolu jako druh a družka, vychovávají vzorně děti a nemají žádné nároky a žádné zákony, o které bojujou tito lidé, kteří jsou gayové a lesbičky. Jak k tomu můžou ti druzí lidé přijít? Proč se jenom takový minimum lidu má dělat jako pro ně privilegia oproti druhým?

Moderátor (Ivan Hoffman):

Děkujeme pěkně za otázku. Vyslechneme dalšího posluchače, dobrý den.

Dotaz posluchače:

Mirek Buchta. Chtěl jsem se zeptat toho pána, který je proti uzákonění toho partnerství registrovaného. V podstatě, když je tak pro ten zákon a není pro to podpořit tady tyto lidi a je pro to sociální cítění s lidma, že jim chce dát něco navíc, tak by mne zajímalo, jestli si ubere z platu? Když všechno dělá pro lidi.

Moderátor (Ivan Hoffman):

Můžete mi to vysvětlit. Já se obávám, že jsem přesně nerozuměl.

Dotaz posluchače:

V podstatě on celou dobu říká, že to partnerství pro ty lesby a gaye je něco navíc, že by si to neměli zasloužit, protože nemají opačné pohlaví. A proto by mne zajímalo, jestli když je to něco navíc, že ten stát dělá něco pro nás, když jsme rodina a on je tak pro ten stát, tak jestli by si i ubral sám na penězích, když je tak pro ten stát.

Moderátor (Ivan Hoffman):

Snad tomu bude Ladislav Jakl rozumět a odpoví vám. Vyslechneme posledního posluchače v této telefonické části dnešního Radiofóra. Dobrý den.

Dotaz posluchače:

Rozembaumová. Já bych chtěla moc poděkovat panu Jaklovi. Panu Hromadovi bych chtěla jenom vzkázat. Jestli homosexualita nebo homosexuálové dokážou plodit děti. Jestliže ne, tak nemohou chtít stejná práva, stejné povinnosti jako heterosexuálové. To je jedna věc. Druhá věc je, že homosexualita je deviace. Že v současné době se dá i ta homosexualita léčit. My nemůžeme vlastně z deviace dělat normu.

Moderátor (Ivan Hoffman):

Na toto určitě dostanete odpověď. Omlouvám se dalším posluchačům, že už se na ně v této telefonické části nedostane. Ale právě na tu poslední otázku, která teď zazněla se vás obou zeptám. Deviace, léčba. Je to na vás.

Host (Jiří Hromada):

V roce 1992 Česká republika vyňala homosexualitu ze seznamu nemocí a nepovažuje ji za deviaci společně se zeměmi Světové zdravotnické organizace. Já myslím, že tím je řečeno vše. Není to deviace, nedá se léčit. Dá se pouze ublížit psychicky člověku, o kterou se někdo, který se podrobí nějaké takovéto pseudoléčbě.

Host (Ladislav Jakl):

Domnívám se, že byrokratickým rozhodnutím kterékoliv organizace ani Světové zdravotnické organizace není možné zastavit vědu. Věda v tomto smyslu konečné slovo neřekla. Na toto téma ve vědeckých kruzích stále diskuse probíhá. Ale chtěl bych říci, že s tímto zákonem to zas tak mnoho nesouvisí. Tento zákon není o homosexualitě, ale má se jím zřizovat nová státní instituce, která....

Moderátor (Ivan Hoffman):

Jinými slovy, ani vy to nevnímáte tak, že by se tímto jaksi institucionalizovala a nebo legalizovala ve smyslu, jak o tom hovořila naše posluchačka...

Host (Jiří Hromada):

Kdyby se dala homosexualita léčit, jistě by všichni byli vyléčeni. Já si myslím, že na mém vlastním příkladě je jasné, že prostě se s tím nedá nic dělat.

Moderátor (Ivan Hoffman):

Dobře. Četli jste oba dva bibli?

Host (Jiří Hromada):

Samozřejmě, několikrát. Já jsem věřící člověk.

Host (Ladislav Jakl):

Samozřejmě. Ale pokud vím a pan Hromada to tady dokládá, mnoho homosexuálů je mezi věřícími a naopak, jak si to oni vnitřně srovnávají je možná věc složitá. Ale nemyslím si, že to je věc, která by se nutně vylučovala.

Moderátor (Ivan Hoffman):

Já se zeptám. V jakém smyslu vnímáte ten zákon o registrovaném partnerství jako normu konzervativní? Ptá se vás tak náš třetí posluchač.

Host (Jiří Hromada):

Dneska jsme o tom samozřejmě už hovořili. Právě tím, že podporuje trvalá partnerství a dává si za cíl, pochopitelně, omezit promiskuitu.

Moderátor (Ivan Hoffman):

Hovořme teď chvíli o průzkumech veřejného mínění. Vy jste zmínil, aspoň tak to slyšela naše posluchačka, že 80 % populace tuto normu podporuje. Já nevím, jestli jsem vás neslyšel říci 70 %.

Host (Jiří Hromada):

Ano. Slyšel jste správně. Já jsem neřekl 80 a ani jsem nelhal.

Moderátor (Ivan Hoffman):

Řekněte zdroj.

Host (Jiří Hromada):

17. 10. 2005 se VVM uspořádalo právě ten poslední průzkum veřejného mínění. 62 % byla pro, 8 % neví, tudíž nejsou proti a 30 % je proti.

Moderátor (Ivan Hoffman):

Jinými slovy. 62 je pro, 8 neví. Takže ne 80, ani 70, ale 60.

Host (Jiří Hromada):

Kolem těch 70 % se v několika případech v posledních dvou, třech letech ten průzkum stále objevuje.

Moderátor (Ivan Hoffman):

Do jaké míry na rozhodování pana prezidenta má vliv výzkum veřejného mínění? Výzkum veřejného mínění podle vás?

Host (Ladislav Jakl):

Já si myslím, že k přání, náladám občanů je třeba přiměřeně přihlížet, ale není možné jenom se dívat na čísla jednotlivých průzkumů a zapomenout na svůj vlastní názor.

Moderátor (Ivan Hoffman):

Čím si vysvětlujete tu vstřícnost relativní.

Host (Ladislav Jakl):

Pane Hromado, připadám vám úžasně militantní? Jsem úžasně militantní?

Host (Jiří Hromada):

Ne, nemyslím.

Host (Ladislav Jakl):

V časopise Týden jste řekl, že jsem úžasně militantní a že se obáváte, že prezident Klaus tento zákon zamítne, protože je mými názory infikován. Že jsem úžasně militantní. Já vám to ukážu. To je časopis Týden. Tady je váš výrok.

Host (Jiří Hromada):

Dobrá.

Moderátor (Ivan Hoffman):

Už to tuším, že bude opět stížnost na média.

Host (Jiří Hromada):

Tento výrok jsem skutečně neautorizoval.

Host (Ladislav Jakl):

Dobře. Neautorizoval. Já myslím, že výroky v novinách se neautorizují. Já žádný svůj výrok. Já řeknu, jak to spolu souvisí. Já jsem člověk, který v žádném případě by neprosazoval žádnou nerovnoprávnost, žádnou diskriminaci homosexuálních občanů. Myslím si, že mají mít všechny práva, můžou využívat všech maximálních svobod, mohou po stránce soukromoprávní si svoje vztahy uspořádat jakkoliv. Byl bych proti jakémukoliv sankcionování nebo šikanování nebo i společenské nevoli. Ale víte, stavět se proti tomuto zákonu je trošku nevděčné. Jeho obhájcům se totiž podařilo ve velké části veřejnosti vzbudit dojem, že ti, co jsou proti tomu zákonu jsou netolerantní, nepřející. A tak to také průzkumy pokládají tu otázku těm lidem. Oni jim pokládají otázku, přejete homosexuálním občanům, aby si mohli ty věci nějak uspořádat?

Moderátor (Ivan Hoffman):

Jak zní ta otázka průzkumu, který jste citovali jenom. Abychom zkontrolovali trochu.

Host (Jiří Hromada):

Jestli podporují registrované partnerství?

Host (Ladislav Jakl):

Pod tím registrovaným partnerstvím se podařilo těmto propagátorům vsunout velké části veřejnosti, že když ten tázaný potom tuto otázku dostane, tak řekne. Ale jo, ať to mají, co bysme jim v něčem bránili.

Host (Jiří Hromada):

Já myslím, že to bagatelizujete, promiňte.

Host (Ladislav Jakl):

Kdyby dostali otázku....

Host (Jiří Hromada):

V celé Evropě prakticky jedna země za druhou přijímá obdobnou normu. Registrované partnerství. Pak si to asi nemůžeme zařídit jinak. Pak asi tyto velké, zajímavé a silné demokracie přišly na to, že je zapotřebí tuto otázku řešit registrovaným partnerstvím. A proto ji řeší. Naše Česká republika na toto řešení prostě čeká.

Moderátor (Ivan Hoffman):

Není to tak ale ve všech zemích. Zeptám se vás, které země tu normu přijaly a které nikoliv?

Host (Jiří Hromada):

Už v roce 1990 Dánsko a potom hned Norsko, Švédsko, Finsko. Severské země. Z těch dalších Holandsko, Německo, Francie. Ta má part solidarity. Španělsko, Belgie, Lucembursko, Maďarsko. To ošetřuje institutem druh, družka.

Host (Ladislav Jakl):

Tento jev značně ilustruje rozpad tradičních hodnot v Evropě. Já si myslím, že to ilustruje nebezpečí, ve kterém vůbec naše civilizace se nachází. Místo toho, abychom si vzpomněli tváří v tvář ohrožení světem, který přemýšlí úplně jinak a jinak chápe jedinečnost člověka, abychom se rozpomněli na civilizační základy naší společnosti celé naší civilizace, tak ji pomáháme rozbíjet a vzdáváme se těch věcí, které tuto civilizaci vůbec nějakým způsobem drží pohromadě. Ten příklad, který uvádíte těch zemí je velmi špatný. Já ho považuju za velmi špatný a nikoliv následování hodný. Já rozumím tomu, že je strašně nepopulární v této chvíli říkat ne, špatnému zákonu. Ale zeptám se vás, pane Hromado na jednu věc. Respektuji váš názor, že si myslíte, že ten zákon je správný. Ale myslím, že nemůžete popřít, že ten zákon je sporný, že společnost rozděluje a že názory na jeho možné nezamýšlené efekty, které ani neznáme, můžou být různé. Nemrazí vás trošku fakt, že jediný stav, který je změnitelný kdykoliv, je ten současný. Zatímco ten stav, který možná by nastal po tom, co ten takový zákon nabyde účinnosti, nejde vzít zpátky? Nemrazí vás to?

Host (Jiří Hromada):

Já se domnívám, že historické posloupnosti jsme tu zažili i názory, že země je placatá. Nakonec jsme přijali názor, že je kulatá. Nemrazí. Ještě bych chtěl citovat, jestli dovolíte? Z dopisu 1. března 1995, kdy nám Václav Klaus, tehdejší předseda vlády odpověděl na náš požadavek o registrovaném partnerství. Vaše argumenty uváděné v dopise jsou určitě nepřehlédnutelné a proto věřím, že se jimi bude pan ministr vážně zabývat. Předal to ministrovi Novákovi, kde se potom stal první pokus.

Moderátor (Ivan Hoffman):

Debata určitě povede dál.

Host (Ladislav Jakl):

Problémem je třeba se vážně zabývat. S výsledkem tento zákon nepřijmout.

Host (Jiří Hromada):

Proto 11 let trvala tato diskuse a já věřím, že jednou ten zákon skutečně spatří světlo světa.

Moderátor (Ivan Hoffman):

Mně mrzí, že nemůže pokračovat teď dál a to proto, že čas Radiofóra vypršel. Já ještě v samém závěru se musím omluvit některým našim posluchačům, kteří poslali otázky e-mailem. My jsme se na ně nedostali. Například Pavlu Himlovi a nebo Romanu Kopřivovi do Brna. Bohužel, na vaše otázky nedošlo. Nicméně určitě jste si z Radiofóra nějaký obrázek udělali. Za návštěvu děkuji Ladislavu Jaklovi, tajemníku prezidenta republiky, Jiřímu Hromadovi, předsedovi gay iniciativy v České republice. Posluchačům přeji příjemný poslech dalších našich pořadů.