Oldřich Vlasák: ...drtivě vyhrávají. Zatím

...drtivě vyhrávají. Zatím

Oldřich Vlasák

Hospodářské noviny, 27.07.2005

Evropský parlament vyslal na svém plenárním zasedání ve Štrasburku 6. července jasný signál: bohatší státy nejsou ochotny ke kompromisu s novými členy, kteří potřebují nastartovat ekonomický rozvoj. Parlament schválil původní návrhy zpráv k jednotlivým nařízením ke strukturálním fondům, které výrazně mění podmínky v neprospěch těchto států, tedy i České republiky.

Na všech předchozích diskusích, které se týkaly budoucnosti evropských fondů, mnozí představitelé Evropské unie vedli překrásné řeči o jednotě a solidaritě států, ale v okamžiku, kdy se jednalo o evropské peníze, snažili se za každou cenu získat co nejvíc pro svůj domácí region. Specifické podmínky pro uměle vytvořené celky, tzv. nejvzdálenější regiony (Martinique), bývalé zámořské kolonie (Francouzská Guyana), řídce osídlené a horské regiony (pyrenejská oblast Španělska, řecké ostrůvky, severní části Švédska), či regiony postižené statistickým efektem (všechny regiony, kde se hrubý domácí produkt dostal po přistoupení nových států nad 75 procent evropského HDP), to vše dokládá snahu udržet peníze ve státech původní patnáctky téměř za každou cenu. Základní myšlenka, že peníze by měly směřovat do regionů, kde jsou nejvíce potřeba (v návaznosti na výši HDP regionu), je tak zásadně ohrožena.

Nevýhodné pro Českou republiku a její města je například omezení doby pro čerpání peněz z Kohezního fondu. Zatímco doposud byla pro vyčerpání peněz rozhodující lhůta uvedená v projektu, nyní bude dle návrhu Evropské komise nutné vyčerpat peníze na dopravní infrastrukturu a zlepšení životního prostředí již do dvou let od jejich uvolnění (pravidlo N+2). Všichni přitom víme, jaké jsou problémy při stavbě čističek nebo dálnic, jak je složité vše precizně naplánovat, vykoupit pozemky, jak se mohou akce prodlužovat.

Nepříznivý dopad mají také ochranářská opatření zemí původní patnáctky, které brání své trhy a nechtějí umožnit plnohodnotné uplatnění našich pracovníků. Parlament nastavil pravidla tak, že firmy čerpající pomoc jsou omezeny v možnosti přemísťovat se za levnější pracovní silou (pravidlo delokalizace). Překvapivě pro toto omezení hlasovali i někteří čeští poslanci, například Jana Bobošíková nebo všichni komunisté.

Snad jediným pozitivem, které se nám podařilo prosadit, byla možnost nově financovat tzv. sociální bydlení v souvislosti s předcházením sociálnímu vyloučení a zlepšením životního prostředí. Zda a do jaké míry bude díky tomu možné financovat revitalizaci našich panelových sídlišť, bude záviset na tom, zda a jak bude Evropská komise definovat termín "sociální bydlení" či zda toto upřesnění ponechá na národních vládách (a zda bude obnova panelových domů prioritou naší vlády).

Poslanci nových zemí tak prohráli bitvu o evropské peníze. Válka však zatím není u konce. Jednotlivá nařízení bude projednávat rada ministrů. V případě všeobecného nařízení ke strukturálním fondům a nařízení upravujícího Fond soudržnosti mají vlády nových členských zemí mocný nástroj, neboť o nich Rada ministrů musí po prázdninách rozhodnout jednomyslně. Bude tedy záležet na neústupnosti nováčků.