Novoroční

Jana Dědečková

Úvodem mi dovolte popřát všem čtenářům Virually šťastný a úspěšný rok 2009. Doufám, že i já začínám Nový rok lépe než jsem končila rok 2008, který je již nenávratně za námi. Po kongresu ODS jsem doufala, že napíšu pár postřehů z této událostí, ale zaskočila mě nemoc a později doslova šílený nával práce koncem roku. Pokud by takto měla vypadat hospodářská krize, modlím se za její trvání alespoň po dobu deseti let. O kongresu nakonec bylo napsáno téměř vše, počínajíc vylíčením příjemného prostředí a snad nejlépe zvládnutou organizací za celá léta existence ODS, až po loučení čestného předsedy. Co napsáno nebylo a zůstalo tak skryté zvědavým novinářským očím, byly praktiky některých politiků ODS, kteří se v horečné aktivitě ještě na poslední chvíli snažili ovlivnit delegáty kongresu a posílit protitopolánkovskou náladu. Ty praktiky byly tak nečestné, že jsou v současné době důvodem přechodů některých členů do jiných místních sdružení ODS. O tom však konkrétněji napíšu až během ledna. Co mě na kongresu ODS zaujalo nejvíce, nebyl ani tak odchod Václava Klause, ačkoli ani já jsem se neubránila jistému dojetí, ale skutečnost, že se nehovořilo o poslancích ODS, kteří hlasují s opozicí. To je pro mě naprosto nepřijatelné a zcela to odporuje všemu, co (dnes už bývalý) čestný předseda Václav Klaus své věrné stoupence učil. Nechce-li on sám ztratit svou tvář, měl by jim to dost důrazně připomenout místo přehlíživého mlčení, které působí spíše jako skryté přitakání jejich „ odvahy“.

Po několika přímých útocích na Topolánka po krajských volbách a po kongresu ODS, který skončil jeho poměrně silným mandátem, byl prezident Václav Klaus ve svém novoročním projevu o něco málo smířlivější, ačkoli ani zde si neodpustil malé rýpnutí.

„Potřebujeme rozhodnou, silnou, dobrou a efektivní vládu, která bude vůči občanům přátelská, která se nad ně nebude povyšovat a která je nebude omezovat spoustou byrokratických opatření, zákazů a příkazů“, řekl prezident ačkoli moc dobře ví, že nemůžeme mít silnou vládu, protože i tu křehkou většinu dost účinně nabourává tu jeho fanklub v poslaneckých lavicích ODS, tu pomatené zelené poslankyně, jindy zase zdivočelí lidovci Hovorka a Šojdrová. Docela jsem se při tomto odstavci musela smát. Václav Klaus totiž touží mít vládu v čele s chytrou horákyni, která by dělala nepopulární opatření a současně byla lidem milovaná a ctěná. Rozhodnou vládu už máme, ale právě její rozhodnost nikoli povýšenost jak se Klaus mylně domnívá, je příčinou kritiky. Rozhodnost se kterou pomalu, ale jistě ruší byrokratická opatření, kterých zde socialisté za minulých vlád nasekali tisíce. Rozhodnost, s níž vláda Mirka Topolánka snižuje zadlužení ČR, které se do astronomických částek vyšplhalo za léta vlád socialistů přesto, že byl vysoký hospodářský růst. Nechybělo málo a tato vláda za uplynulý rok hospodařila s vyrovnaným rozpočtem. Je to snad málo pro Václava Klause? Zdá se mu, že vláda s Paroubkem a jeho lapkovskou tlupou by byla k občanům přátelštější?

První den nového roku dával tušit, že se u nedělního oběda budeme i nadále setkávat se starým a naprosto neměnným Václavem Moravcem. Jeho hlavním hostem byl tentokrát premiér Mirek Topolánek. Oba působí na politické scéně již pěkných pár let, ačkoli ve zcela rozdílných rolích. Bylo však zajímavé srovnávat vývoj obou osobností. Zatímco Mirek Topolánek na sobě pracuje a jeho vývoj směrem ke skutečné politické veličině je nepřehlédnutelný, Václav Moravec je prototypem ustrnutí, stereotypů a profesního upadání. Připadá mi, že mu v jeho rozhovorech ani tolik nejde o to, co se občan od politika jeho prostřednictvím skutečně doví, ale především o exkluzivitu hostů soukromého archívu pro vnoučata, na němž bude jednou prezentovat s kým vším se ve studiu sešel. Jinak by jistě využil možnosti položit hostům zásadní otázky, což neudělal a naopak např. Václava Havla přerušil v nejzajímavějším momentu. No, jo. Ředitel zpravodajství Fridrich, který se velmi zaobírá myšlenkou na televizní sesli nejvyšší, by si nedělní pořad OVM měl občas zanalyzovat. Ale bylo by to k něčemu?

No a závěrem mi dovolte, abych se krátce vyjádřila k čtenářům Virtually. Je jich rozhodně mnohem více než jen těch několik, kteří se zde setkávají v komentářové části. Děkuji jim za stálou přízeň a doufám, že se budou na stránky Virtually vracet i v tomto roce a že budou i nadále články na Virtually vnímat jako obohacení vlastních názorů o různé úhly pohledů na společenské dění, nikoli jako jedinou nezvratnou a nezvratitelnou pravdu sloužící k vypjatým a emocionálním hádkám a urážkám, jako jsem toho byla svědkem po značnou část uplynulého roku v komentářích pod články. Snad zůstaneme ušetření fanatických hádek dam, z nich jedna nenávidí Klause a druhá Topolánka, jakož i urážlivých přezdívek a sprostých nadávek. Někdy se opravdu nedivím, že některé servery zrušily diskusi. Ta totiž ani zde již dávno neslouží jako zpětná vazba autorům, ale jako hospodský stůl pro několik tu více, tu méně podroušených anonymů, kteří si leči mindráky. Platit z vlastní kapsy prostor na tak jalové kecy mi jako pravicově založenému člověku připadá nesmyslné. Doufám, že rok 2009 bude rokem sebereflexe vás všech, kterých se to týká bez toho, aniž bych musela všechny ty anonymní nicky jmenovat.

Přeji Vám vše dobré

Jana Dědečková
Bývalá členka Rady ČT v období tzv. televizní krize. Šéfredaktorka Virtually a místopředsedkyně a mluvčí Občanského sdružení televizních a rozhlasových koncesionářů