Kam zmizel Jirka Paroubek?
Petr Paulczynski
Politický podzim je celkem horký. Paroubek, kterého bylo všude plno, tiskovka stíhala tiskovku, neuplynul den, aby ho nebylo všude plno někam zmizel.
Že by aféra plzeňských rychlotitulů a tušená právnická mafie či Klausův boj proti všem spojený se spekulacemi či dokonce výmysly stačily zatlačit pověstný oranžový buldozer do defenzívy? Tomu nevěřím. Připomíná mi to příběh, jak mi utekl sklípkan.
Svého prvního sklípkana jsem dostal před třemi lety k šedesátinám. Pozorování tohoto zajímavého zvířete mne vedlo k tomu, že jsem si pořídil druhého do kanceláře. Ženský v úřadě z toho byly na mrtvici. A pak se to stalo. Při běžné týdenní údržbě jeho terárka mi zazvonil telefon, já vyndal z terárka ruku, sáhl po telefonu a nezasunul dvířka. Pak cinkl mail, já ho zúřadoval, pak bylo šest večer a já šel domů. Ráno můj chovanec -vlastně to byla ona- byla z terárka pryč. Největším problémem nebyl uprchlý asi tak osmicentimetrový sklípkan, ale přesvědčování dámské části personálu, že domů jít nemůžou, že budeme hledat. A tak jsme hledali. Pohled na skupinu kolegů a kolegyň jak s děsem v očích po čtyřech, oči vyvalené jak třináctka na maminýho robertka, prolézají všechny kouty mi přišel celkem veselý. Jim už méně.
Po dvou dnech, kdy se pavouk neobjevil, přestal všechny zajímat, protože si vsugerovali, že někam utekl. A život se vrátil do normálních kolejí. Až po třech nedělích se ona sklípkanka objevila u sekretářky. Po návratu do terárka byla opět ve staré kondici. Měla jedinou starost. Koho sežrat.
Z toho plyne jako u bajky poučení. Nemyslete si, že když vám jedovatý hajzlík zmizí z očí, že neexistuje. V nečekané chvíli se objeví s plnou jedovou kondicí. A protože dosavadní oranžová kampaň, která pokračuje je silně vyčpělá, přemýšlí muž s bradavicí asi někde ukryt jak ji eskalovat. Obávám se, aby to nebylo jako s Leninovým pokynem bolševikům ze srpna 1918 – cituji: "Pověste (a myslím to tak, abyste je pověsili tam, kde je lidé mohou vidět) ne méně než sto známých kulaků, boháčů, vyděračů... Udělejte to tak, že na stovky mil kolem to lidé uvidí, budou se třást, vědět a křičet: zabíjejí a budou dál zabíjet vyděračské kulaky."
A proto se nenechme zmást zdánlivou Paroubkovou neviditelností. On jako ten sklípkan někde číhá. A najednou se objeví. A bude hodně, hodně vyhladovělý.
