Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


Klaus se nezbláznil

Vladimír Petrilák

Mnoho povyku v českých mínkotvorných sdělovacích prostředcích vyvolala ostrá kritika tzv. evropské ústavy, kterou v posledních dnech vyřkl president Václav Klaus. On vlastně, abych byl přesný, onen výtvor konventu nekritisoval, vlastně jej zcela odmítl. Klausovi se proto dostalo napomenutí, že nerozumí Evropě, že je brzdařem evropského integračního procesu. Nejzávažnější obvinění na adresu presidenta spočívají v tom, že je jakýmsi nebezpečným exotem, protože údajně nikdo soudný takové názory jako on nemá.

V této souvislosti stojí za pozornost rozhovor, který udělil polskému deníku Rzeczpospolita francouzský odborník na ústavní právo, Guy Lardeyret, předseda Institutu pro demokracii v Paříži. Rozhovor vyšel na žlutých stránkách zmíněných novin, což je speciální a u odborné veřejnosti velmi ceněná právnická příloha, dne 27.11.2004 (vp)

Jak hodnotíte ústavy členů nové EU?

Guy Lardeyret: Většina z nich vznikla během posledních 15 let. Myslím si, že budou potřebovat opravit. V polopresidentských systémech je možné různé dělení moci. Ústavy mají tudíž mnoho společných znaků, ale jsou různorodé. Je to výsledek historických determinant. Na tvar ústav mnohem více než doktríny měly vliv politická vyjednávání, ke kterým došlo po radikálních změnách. Politický kompromis ne vždy umožnil realisaci principu dělení moci. Politické strany se raději zřekly části moci, nežli by riskovaly její úplnou ztrátu. Mnohé kompetence tak předali presidentovi. Tomu aby strany přežily sloužilo také zavedení proporčního systému. Následkem čehož se politický život stal chaotický a nepochopitelný pro průměrného člověka. Volební účast v posledních 15 letech klesla o 16 % v Polsku, 17% v Litvě a Lotyšsku, 18% v Česku, 25% Bulharsku, a v Albánii o 44%.

Bude nutné měnit ústavy v souvislosti se vstupem do EU?

Je nutná technická reforma týkající se např. evropské extradice. Zda by se ústavy měly reformovat hlouběji? Problém je v to, že jejich autoři vytvořili řadu podmínek, které je nutné splnit k tomu, aby změny byly vůbec možné.

V Polsku chtějí politické strany každou chvíli revidovat ústavu. Jak často by k takovým změnám mělo docházet v demokratické zemi? Jak zajistit její stabilitu?

Pokud strany mají ve svém volebním programu novelisaci ústavy, znamená to, že společnost má takové očekávání. Je to znak, že je nutné něco udělat. Nemění se přece dobrou ústavu. Britský systém je tak přirozený a účinný, že nikdo necítil potřebu sepsat ústavu. Je lepší když je stabilní, ale je všeobecně známo, že dobrou ústavu není lehké napsat. Američani ukázali světu, že je to možné, ale to je naprostá výjimka. V podstatě ve světě v tomto ohledu vládne velká aktivita, a většina ústav nemá více než 245 let.

Aby ústava byla stabilní musí v právnických termínech vyjadřovat princip vzájemné rovnováhy mocí. Na každé úrovni právní normy by mělo být jasné, kdo rozhoduje, kdo kontroluje legalitu a jak v případě nutnosti lze tyto principy měnit. Typy moci mají různý charakter a nemělo by se to míchat. Zatím je ještě daleko konsensus konstitucionalistů ohledně otázky, které instituce jsou nejvhodnější pro principy demokracie.

Jaký by měl být vztah ústav států k evropskému právu, zvláště pak k evropské ústavě?

Jak to má být? V demokracii vždy existují vztahy mezi politickými vrstvami. Při jejich tvorbě je nutné respektovat princip subsidiarity a přímosti. V EU ještě nelze hovořit o politické jednotě, jakkoliv evropské normy dominují nad státním právem.

Zřízení EU je fascinující otázkou. Ale špatně k tomu přistupujeme. Chceme vnutit ústavu centralisovaného, unitárního státu, zatímco naším základním dědictvím je různorodost kultur. Politici zkoušejí přenášet lokální hledisko na evropskou úroveň. Nevíme přesně, jaké by měly být kompetence EU. Posilujeme kolektivní moc hlav států pro representování EU na mezinárodní scéně. To co je dnes nabízeno jako evropská ústava, je ve skutečnosti kompilací smluv. Je to nebezpečná tendence.

EU by měla sloužit k tomu, aby spravovala působnost státních institucí. Stavbu zřízení EU je nutné zahájit tou základní věcí: ochranou práv jedince.

Myslím si, že státy Východní Evropy zde mohou sehrát důležitou roli. Kdyby vypracovaly shodná institucionální kritéria, mohlo by to přimět k témuž země Západní Evropy. To by byl základ pro tvorbu evropské ústavy.

Má se za to, že změna volebního systému je lékem pro náš nestabilní politický systém. Který volební systém je lepší.

Volební systém determinuje stranický systém. Následkem proporčního systému je atomisace sil v parlamentu. Vládní koalice nejsou trvalé, protože každou chvíli lze z nich odejít. To pak působí nestabilitu. Občané nemohou kontrolovat orientaci vlády.

Většinový systém zajišťuje existenci stálé parlamentní většiny. Zajišťuje zároveň sjednocení oposice, díky čemuž je snadnější změnit vládu.Systém dvou stran, jako přirozený důsledek většinového principu, je zárodkem pro vznik silných politických stran. Je možné tvořit stálá pouta mezi občany a politickou třídou. Nutí to strany k tomu, aby si vyřešily vnitrostranická pravidla pro volbu svých leadrů. Dobře organisovaná uskupení jsou sto více obětovat, aby si tak připravila svůj návrat do vlády. Většinový princip tudíž sounáleží k demokracii.

Měl by v Polsku být jednokomorový parlament?

Senát je bhjodný ve federálních státech, kde nižší celky by měly mít místo pro svou representaci. Jeho užitečnost v unitárním státu, kde poslední slovo má poslanecká sněmovna, je nevelká.

A jak by měly vypadat vztahy mezi presidentem a premiérem?

Pokud to jasně nevymezuje ústava, tak vznikají neustálé konflikty. Dvě osoby patřící do jiných stran nemohou stát zároveň u kormidla. Ještě horší je, když je president volen v přímých volbách. Polskou situaci lze porovnat se situací v jiných zemích Východní Evropy, kde většina presidentů obdržela část výkonné moci. Zkušenosti zemí Západní Evropy ukázaly, že polopresidentský systém je nestabilní.

Jaká by tedy měla být role presidenta?

Měl by to být člověk konsensu. Zajišťovat dobré fungování institucí a jejich demokratický charakter.


rozhovor byl pořízen novinářkou Magdalenou Januszewskou na konferenci 15 let ústavní praxe ve středovýchodní Evropě, která se konala v listopadu ve Varšavě.

překl. V.Petrilák www.cepol.stosunki.pl

6. prosince 2004



Vladimír Petrilák
 
  Přístupy: 8032 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 





Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA