Katedrála sv. Víta patří všem bez rozdílu
Pavel Bém
29.04.2006, MF DNES
Stát a církev vedou spory o to, komu by měl patřit Chrám svatého Víta. Obě strany jsou přesvědčeny, že právě ony mají vlastnický nárok na tuto kulturní památku. Argumentuje se sice -mimo jiné - jejím historickým a kulturním významem, nicméně spor se vede prostě a jen o nemovitost. Nemohu si uzurpovat právo rozhodovat o tom, komu chrám náleží, chci se spíše zamyslet nad tím, co taková památka, jako je svatovítská katedrála, znamená pro nás všechny - nejen pro ony dvě zúčastněné instituce.
Co by se například stalo, kdyby svatovítský chrám shořel? Kdo by utrpěl jakou ztrátu? Byla by to církev jako soudně potvrzený vlastník? Nebo by to byl stát, který stále bojuje za uznání svého nároku? Bylo by to město Praha, kterému katedrála dominuje? Ne. Byli bychom to my všichni. Žádná instituce, byl by to každý Čech. Nemluvíme totiž jen o ledajaké stavbě a přilehlých nemovitostech. Mluvíme o jednom ze symbolů této země. Svatovítská katedrála není jen dominantou hlavního města České republiky a skvostem gotické architektury. Je spojena s počátky této země, s budováním české státnosti. A nejen to. Vždyť právě zde, v katedrále sv. Víta, jsou pohřbeni čeští panovníci, právě tady jsou uloženy ostatky svatých zemských patronů. Právě v tomto chrámu se nachází korunní komora, kde jsou uchovány korunovační klenoty - další ze symbolů nezměrné historické, vlastenecké a kulturní hodnoty. A konečně právě zde ve svatovítské zvonici se houpe zvon Zikmund se svým prorocky a symbolicky pukajícím srdcem.
Chrám svatého Víta ani zdaleka není jen turistickou atrakcí vydělávající na vstupném a objevující se ve skleněných těžítkách. Je to klenot sám o sobě, ať se na něj podíváme z jakékoli stránky. Je to již třetí kostel stejného zasvěcení na stejném místě. Původně zde stála jen prostá rotunda, po ní bazilika, dnes chrám. Je to architektonický skvost, který se rodil několik set let a na jehož stavbě se podíleli stavitelé těch nejzvučnějších jmen. Je to místo, kde byli korunováni čeští králové. Vzbuzuje posvátnou úctu k našim předkům, budí hrdost na českou historii, tradici a kulturu tak, jak to cítil již Jan Neruda ve své Svatováclavské mši. A proto nepoužívejme jen strohý jazyk soudů a právních konfliktů, uvědomme si, jak nádherný a cenný klenot se tyčí nad našimi hlavami, a važme si toho, že jej máme. Letos si připomínáme 150 let od narození jednoho ze zakladatelů psychoanalýzy Sigmunda Freuda. Stejně slavná postava moderní filosofie a psychologie Carl Gustav Jung by nejspíše řekl: Svatovítský chrám je nezpochybnitelnou součástí a hodnotou českého kolektivního nevědomí a už jí zůstane bez ohledu na to, komu soud dá za pravdu.
