Rekordní ceny ropy: OPEC nás opět vypek
Jiří Schwarz jr.
MF Dnes 28.2.2008
Ceny ropy atakují nové rekordy, sto dolarů za barel je tu. Příčinou současného růstu ceny je údajně zejména strach z nedostatečných dodávek v blízké budoucnosti. Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) se totiž podle všeho rozhodne objem těžby nezvýšit, prý proto, že ropy je na trhu dost a za veškeré trable mohou jen spekulanti. Nebudu komentovat tuto myšlenku, ačkoliv by jistojistě komentář zasloužila.
Jde mi o něco jiného – představte si, že by firmy Intel a AMD, dva největší výrobci počítačových procesorů, zformovaly kartel a rozhodly se koordinovaně řídit produkci. Nebylo by ani potřeba, aby se tato aktivita nějak cenově projevila, hned by byl oheň na střeše. Lidé by křičeli, novináři psali, komise zasedaly a soudy rozhodovaly. Naproti tomu politický kartel zemí, které v roce 2006 obsadily deset míst mezi patnácti největšími exportéry ropy, zcela veřejně, vědomě a záměrně omezuje produkci, aby zvýšil ceny, a tedy i své zisky a…nic se neděje. Nikdo nekřičí, média nás stroze informují o nových cenových rekordech a členové komisí pro jistotu šeptají a chodí po špičkách. Snad je to i tím, že drahá ropa znamená nižší spotřebu, a tedy méně vyprodukovaných emisí oxidu uhličitého při jejím spalování.
A být zelený, jak víme, v dnešní době „frčí“.
Liga výjimečných Důsledky existence kartelu OPEC jsou přitom daleko ničivější, než by byly dopady výše zmíněného hypotetického kartelu výrobců procesorů. I bez komisí a soudů musí totiž každý kartel firem na svobodném trhu čelit nástrahám dvojího typu. Zaprvé: rostoucí cena omezovaného výrobku motivuje členy kartelu k porušení dohod, zvýšení produkce, snížení ceny a dosažení snadného zisku. Jinými slovy, kartely na trhu jsou velice nestabilní.
Druhým problémem pro tržní kartel je existující či potenciální konkurence. Roste-li cena výrobku, zvyšuje se i případná odměna pro toho, kdo dokáže nabídnout obdobné zboží levněji. Zisková příležitost bude přitahovat novou konkurenci a firmy v kartelu se buď cenově přizpůsobí, nebo zkrachují. Jinou možnost totiž mít nebudou. Politický kartel OPEC je však mnohonásobně stabilnější. Jeho členové mají údajně kontrolu nad dvěma třetinami dnes známých zdrojů ropy, příchod nové konkurence a tlak na snižování ceny je tak prakticky nemožný. Stejně tak porušování kartelových dohod o objemu produkce je mnohem náročnější, neboť státy mají celou řadu politických, ekonomických a vojenských nástrojů, pomocí nichž mohou přinutit odbojné členy kartelu k poslušnosti. Navíc ze skutečnosti, že jen roční poplatek za členství v kartelu OPEC činí dva miliony dolarů, nad jakoukoliv pochybnost plyne, že být členem OPEC je velice výnosná záležitost. Za takřka již padesát let jeho existence tento kartel opustily pouze dvě země, které měly pocit, že na zvýšení objemu těžby vydělají: Ekvádor, který se ale loni do OPEC vrátil, a Gabon. Dalších šest zemí těžících ropu zvažuje případný vstup.
Za benzin levnější Co s tím? Předně je potřeba si uvědomit, že kartel OPEC, jehož existence poškozuje každého z nás, sám od sebe nezanikne. Přirozené procesy, které vedly k zániku zatím každého tržního kartelu, který byl kdy vytvořen, v případě politického kartelu OPEC nefungují. Současně není nutné se strachovat, že by členové OPEC v případě našeho nátlaku zavřeli své ropovody. Oni potřebují naše peníze přinejmenším stejně, jako my potřebujeme jejich ropu. Jen bude potřeba spojit naše síly a přinutit politické představitele významných světových ekonomik jednat. Což by vzhledem k tomu, že vysoká cena ropy postihuje takřka každého na této planetě, nemělo být nemožné.
Jiří Schwarz jr.
Výzkumný pracovník Liberálního institutu