ČT24 non-stop

Pavel Foltán

V průběhu minulého týdne začal nový kanál televize veřejné služby ČT24 vysílat non-stop, tedy 24 hodin denně - jak už z názvu a z logotypu kanálu od počátku vyplývá. Do té doby se podle některých poznámek anekdotického či bonmotového typu (jsme v Čechách, takže není divu) někdy mezi lidmi mluvilo také o ČT18, či ČT24-6, nebo o ČT24 repríz, nebo o televizním rozhlase ČT, či konečně o realizaci sloganu jisté soukromé stanice, která už asi před desetiletím tvrdila, že je “rádio, které vysílá barevně“. A tak všelijak by se možná ještě dalo pokračovat, protože česká večerní universita anekdotismu-bonmotismu je nevyčerpatelným zdrojem alma mater fórků z praktického života (i mediálního). Ale podle věcných poznámek patrných z některých dalších hlasů se terčem kritiky stalo i to, že ne všichni koncesionáři mohou program ČT24 sledovat, nejsou-li na kabelu či na satelitu. A některé hlasy dodávají, že třeba diskusní pořad k nedělnímu obědu je tím pádem z poloviny pro tyto nezakabelované a nesatelitní koncesionáře tabu. A protože se říká na každém šprochu pravdy trochu, zkusme hádat, kde mají některé z těch šprochů původ.

Než se připraví a rozjede projekt nového TV kanálu, trvá to dlouho a je to dřina. Nota bene, když se spěchá. Třeba když se hraje o zvýšení poplatků a odněkud jdou také hlasy, že to, co je dosud, je málo. Takže než se to rozjede, tak se zkraje musí trochu improvizovat. Třeba tak, že se reprizuje. Kromě vlastní produkce hlavně produkce z ČT1, takže pak paradoxně divák, co má štěstí (čili kabel nebo satelit) a chytá ČT24, přepne z ČT1 na ČT24, aby viděl ze zpravodajství a publicistiky veřejné služby něco nového a jiného a po přepnutí vidí to, co už jednou na ČT1 viděl. A tak pořád dokola.

Někdy se také může stát, že se musí spěchat, protože při digitalizaci bude v éteru více pozic a ty je potřeba obsadit. A kdo dřív přijde, ten dřív obsazuje. A dobré je myslet i na to, čím obsadit. Specializované kanály na zpravodajství a publicistiku jsou velmi drahé, ale mají velké možnosti. Zejména sekundární. Třeba něco jako vlivové. Takže kdo na to má, může být svým způsobem mocný. A všechno může souviset se vším.

Někdy se může spěchat i proto, že někdo může tlačit, aby se v rámci efektivity různě restrukturalizovalo, reorganizovalo, prostě šetřilo kde se dá, tedy i na lidech. A má-li organizace podobně, jako třeba Kolbenka nebo Poldovka několik tisíc zaměstnanců ve stavu a navíc (narozdíl od Kolbenky a Poldovky) i několik tisíc externistů, má také stejné problémy jako Kolbenka nebo Poldovka. A možná ještě horší (o ty externisty). A pak se musí najít práce, ergo vymyslet výrobní program, ergo na trhu prodejné zboží. Před lety v předchozím režimu se tomu tuším říkalo umělá zaměstnanost či přezaměstnanost. Ale ten režim už tu není, takže to nemůže být ani tento případ. A ten příklad o tom zboží je z komerční sféry, takže také nic o veřejné službě.

Logicky má přesun zpravodajských a publicistických pořadů (krom nutného penza) na ČT24, čímž se uvolní vysílací čas pro realizaci programů z prvovýroby, tedy lépe a libozvučněji řečeno z původní tvorby, která je jedním z hlavních cílů veřejné služby v médiích. A uvolní se čas i pro kvalitní programy z produkce převzaté. To má smysl a význam. Přesto se ale nelze moc divit kritickým hlasům, že to je zatím výhoda tak napůl a jen pro některé, protože ČT24 nechytnou všichni. Přestože jeho provoz platí všichni koncesionáři. A ti, co ho chytnou ho platí vlastně dvakrát. Jednou ve formě koncesionářského poplatku a podruhé třeba ve formě poplatku kabelové společnosti, která mu ho po kabelu hraje. Samozřejmě, to je trh - vždyť kabeláři zase platí ČT (coby výrobci programu ČT24) za tu dodávku tohoto programu, čímž zase ta ČT zhodnocuje ten do produkce ČT24 investovaný koncesionářský poplatek, čili chová se tržně. Není-liž pravda?

Dá se říct (a čeká se na to), že tyhle všechny problémy a nebo aspoň většinu i nich vyřeší digitalizace. Jiná věc je, že už to dávno mělo být. A že to není, za to nemůže ČT. Může být, že by někdo argumentoval tím, že když se kdysi dávno zaváděl 2. program ČT, tak jej od začátku také nemohli chytat všichni. A byla by to pravda. Ale v dnešní době by případné takové argumenty agitátora takovéhoto typu patřily spíše zpět do těch VUMLů a podobných jurských parků, než do zahrádky plodné diskuse o skutečných řešeních v moderní (pardon, v postmoderní) technicky a demokraticky značně vyspělé společnosti 21. století, že? A ani dnes ještě bohužel nemůže obstát námitka, že se po pár hodinách dá chytat ČT24 na internetu (třeba právě ta druhá polovina té shora zmíněné nedělní politické talk-show). Koncesionář může právem a naprosto správně argumentovat, že ještě všichni nejsou na příslušné úrovni vybaveni (ani po stránce HW, ani SW, ani vysokorychlostním připojením, atd.). A i kdyby, tak co pak s tou den starou publicistikou a zpravodajstvím?! Vždyť v odvětví, kde „včera už znamená zítra“, je dneska už i pár hodin dávná minulost. A jak praví novinářský klasik: “Není nic staršího, než včerejší noviny.“

Neříkám, že všechno o čem se tu píše, tak bylo a je. Ale píše se tu o tom, o čem lidé mluví. A občas je dobré psát o tom, o čem lidé mluví. Alespoň se tím může vyvážit případné psaní, o čem mají lidé mluvit. Nicméně asi nejlepší a nejjednodušší je dělat to tak, aby o některých věcech lidé kriticky mluvit nemuseli. Jak na to? Možná by někdy nebylo na škodu spěchat pomalu a nedávat už při samé konfiguraci a pak při následném rozjíždění nových projektů prostor k úrodné půdě nových šprochů, ale hlavně jejich příčin. Tedy sledovat předně a hlavně v prvním plánu (ale i ve všech dalších) už od počátku zájmy diváků a ne spíše zájmy institucí. Jak to říkal profesor Parkinson?

Neříkám, že za všechno, o čem se tu píše, si může primárně sama ČT (ačkoli by se to možná někomu mohlo na první pohled zdát, protože navenek to tak vypadá), a že příčiny toho všeho jsou interní. Pravděpodobné příčiny řady věcí mohou být externí. Právě proto by zejména pak v případě médií veřejné služby měla fungovat co možná nejoptimálnější preventivní opatření, aby podobné vlivy byly systémově eliminovány na minimum. Protože úplně vyloučit v daném systému zatím asi ještě nepůjdou.

Nicméně jako pozitivní lze vidět to, že ČT24 je vidět (alespoň někde), a to skutečně už po celých 24 hodin denně. Takže “ostrý obraz a dobrý zvuk, vážení televizní diváci.“

Pavel Foltán
JUDr. Pavel Foltán, člen RRTV, která byla odvolána v roce 2003, hudebník, dramaturg, producent, publicista,
autor je mediální poradce a přednáší na universitě