Bourání bariér je údělem Evropy
Mirek Topolánek, Ivan Langer
31.03.2008, MF DNES
O sobotní půlnoci jsme dokončili náš úspěšný vstup do schengenského prostoru. Po odbourání kontrol na hraničních přechodech už naši občané nemusí předkládat pasy ani na letištích. Je to velký konkrétní skok pro české občany. Ale jen malý krůček v naplňování vládní strategie Evropy bez bariér.
Jde o obrovský symbol srovnatelný s polistopadovým střiháním drátů. I po našem vstupu do Evropské unie museli čeští cestující podstupovat ponižující pasovou kontrolu, zatímco ostatní Evropané prostě jen prošli pod cedulkou s nápisem SCHENGEN. Navzdory tomu, že všichni patřili k jedné Unii, svým způsobem tu byly dvě Evropy - první a druhé kategorie. To skončilo. Ale zůstalo by to tak ještě hodně dlouho, kdybychom se nevzepřeli rozhodnutí odložit kvůli technickým problémům rozšíření Schengenu v podstatě na neurčito. Tato vláda na rozdíl od té minulé razí aktivní evropskou politiku. Především se nehodláme smířit s nerovným přístupem ke čtyřem základním unijním svobodám, jimiž jsou volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. Dokázali jsme dát dohromady koalici spolu s dalšími osmi novými zeměmi EU a dosáhli jsme rozšíření Schengenu podle původního slibu ke konci loňského roku s tím, že kontroly na letištích skončí o tři měsíce později.
Za ony tři měsíce se ukázalo, že jsme měli pravdu, když jsme říkali, že otevření hranic nezpůsobí růst kriminality, jak se mnozí ve starých zemích obávali. Stal se pravý opak. Z výhod rozšířené svobody přitom těží občané na obou stranách. Stejně tomu bylo při našem vstupu do Unie. I tato zkušenost legitimizuje naši snahu o další rozšiřování Unie, další rozšiřování prostoru prosperity, svobody a bezpečí.
V řadě případů jsme to právě my, kdo bourá bariéry jako první a otevírá dveře dalším evropským zemím.
Ačkoli se o tom u nás málo mluví, dosáhli jsme loňského října zrušení víz do Kanady. A ta nyní ruší vízovou povinnost pro další středo- a východoevropské země. Stejné je to v případě vízové povinnosti s USA. Naše memorandum se stalo vzorem pro Slovensko, Polsko, Maďarsko, pobaltské republiky i některé země ze západního Balkánu, které nás následují. A přes počáteční kritiku ze strany Evropské komise je také podkladem pro jednání o nové podobě bezvízového styku v rámci celé Evropské unie.
Naše motto pro předsednictví Evropské unie - Evropa bez bariér - jsme opravdu nevybrali náhodou. Nadále budeme usilovat o to, aby padly zbývající zdi. Občané nových členských zemí stále ještě nemohou využívat svobody volného pohybu pracovních sil. Naši podnikatelé nemohou nabízet své služby ve všech státech EU bez omezení. Přetrvávají i nerovnosti v rámci společné zemědělské politiky. To vše je třeba změnit, tato diskriminace musí skončit. Na své straně přitom máme nejen unijní právo, ale také ducha evropské integrace, která stojí na principu rovných práv a povinností.
Evropská unie se dostala tam, kde je, protože se nikdy nebála klást před sebe malé cíle. A co je dobré pro celé společenství, je dobré i pro jednotlivé členy. Sedět v koutě a mlčet, jak nás podle vlastního vzoru nabádá dnešní opozice, není v souladu ani se zájmy českých občanů, ani se zájmy ostatních Evropanů. Musíme dále bourat bariéry jak v obchodě, tak mezi lidmi, bariéry faktické i ty, které jsou v našich hlavách.
Evropa je malým kontinentem s omezenými nerostnými i lidskými zdroji. Svoji pozici si v minulých tisíci letech dokázala vydobýt jen díky liberalismu, díky vysoké míře svobodné individuální aktivity. Co se osvědčilo po staletí, platí i dnes. My Evropané jsme na otevřenosti závislí více než obyvatelé jiných kontinentů. Tím, že důsledně trváme na bourání bariér jak uvnitř EU, tak ve vztahu k vnějšímu světu, že bojujeme proti petrifikaci privilegií, byrokratických a ochranářských opatření, proti zapouzdřování EU, prospíváme českým občanům i celé Unii. Rozšíření Schengenu je důležitým milníkem na této cestě. Musíme po ní jít dál. Svoboda je přece dějinným údělem Evropy.
