Uvažujme o trestu smrti
Ondřej Šlechta
Polský prezident Kaczynski nedávno vzbudil v evropských kruzích pozdvižení, když prohlásil, že Evropská unie by měla přehodnotit svůj postoj k trestu smrti. Kaczynski dále řekl, že by se na toto téma měla otevřít diskuse i přes to, že smlouvy EU trest smrti striktně zapovídají. Navzdory tomu, že v drtivé většině států EU se znovuzavedení trestu smrti těší mezi obyvateli podpoře, téměř všechny vlády evropských států byť pouhou diskusi o jeho znovuzavedení odmítají.
Pojďme se podívat na hlavní argumenty odpůrců trestu smrti, tzv. abolicionistů a zejména se zaměřme na jeden stěžejní. Odpůrci trestu smrti často argumentují tím, že je údajně nehumánní, dále poukazují na možné justiční omyly a v neposlední řadě se často uchylují k dosti nelogické větě, když říkají, že „v moderním světě nemá trest smrti místo“.
Co se týče údajné nehumánnosti trestu smrti, je potřeba si nejprve ujasnit, co myslíme onou humánností. Jde o často používaný pojem, aniž by si většina těch, kdo jej používají, uvědomovala jeho podstatu. Osobně se často nemohu zbavit dojmu, že mnozí odpůrci trestu smrti málem zapomínají na oběti těch, u kterých vášnivé hájí jejich „právo na život“. Pedofilní vrah, či masový zabiják sami svými činy podstatu lidskosti popírají. Je tedy na místě zdůrazňovat u výše zmíněných lidí jejich „lidství“? Věnujme v prvé řadě péči pozůstalým po obětech, nikoli jejich vrahům. Domnívám se, že v této oblasti dochází na zásadní lámání chleba. Jinými slovy řečeno otázce, zda člověk má svá lidská práva skutečně nezpochybnitelná a nezrušitelná jakýmkoli činem, či některá z nich (právo na život), může, kupříkladu odpornými násilnými vraždami, pozbýt.
U možných justičních omylů je na místě zdůraznit, že jde o velmi závažnou oblast, kde je nutná maximální pozornost a diskuse. Z minulosti známe mnohé případy, kdy byly vyneseny hrdelní tresty, u nichž se později zjistilo, že v případě odsouzených došlo k justičnímu omylu (namátkou nejznámější americký příklad nevinně odsouzeného v kauze uneseného Lindbergova dítěte). Na druhou stranu si však uvědomme, že v dnešní době máme k dispozici technické metody, které možnosti justičního omylu dokáží eliminovat na minimum (např. testy DNA). Pokud hovoříme o trestu smrti, rozhodně nemáme na mysli, aby se tento vynášel jak na běžícím páse. Byl by používán jen v případech, kdy o vině obžalovaného nebude žádných pochyb. Kombinací zmíněných vyšetřovacích metod založených na fundovaných expertízách s naprosto důvěryhodnými svědectvími, bychom možnost justičního omylu téměř vyloučili. Například o vině Davida Lubiny, který zavraždil kameramana Velíška, se přece nedá pochybovat.
Argument, že v moderní době nemá trest smrti místo, nemá žádné logické, ani racionální opodstatnění. Naopak si myslím (použiji-li citaci polského prezidenta), že zrušením trestu smrti neuvěřitelně zvýhodňujeme zločince nad oběťmi. Trest smrti má totiž nejenom represivní, či preventivní účel. Podle mě má také účel eliminační. Jinými slovy, zbavuje společnost jedinců, kteří jí ohrožují. Pokud někdo opakovaně vraždí, je evidentní, že ho trest odnětí svobody nenapravil. Takový člověk nemá ve slušné společnosti co pohledávat.
Zkusme tedy nad touto problematikou věcně a bez emocí popřemýšlet. Diskuse, kterou se snaží otevřít polský prezident je totiž přínosná hlavně z jednoho prostého důvodu : otevírá dogma, otevírá oblast Pandořiny skřínky a přináší debatu, která jako taková ještě nikomu neublížila.
Ondřej ŠlechtaAutor je šéfredaktor stránek www.eportal.cz
Osobní stránky