Cesta do otroctví po evropsku?
Josef Mlejnek
O knize Bat Ye´or Eurabia: Euro-arabská osa
Kdo vlastně je ona žena se záhadným jménem Bat Ye´or? Původně se jmenuje Giselle Litmannová. Její pseudonym nebo spíše druhé jméno v hebrejštině znamená „dcera Nilu“, neboť se svým židovským rodičům narodila v Egyptě - ti byli pro své židovství zbaveni v roce 1955 egyptského občanství a v roce 1957 se přistěhovali do Velké Britanie. V roce 1959 se Bat Ye´or provdala za historika Davida Litmanna a tímto sňatkem také získala britské občanství. Není tedy švýcarskou historičkou, jak se o ní nejen u nás mylně uvádí, pouze po dlouhá léta působí na ženevské univerzitě.
Kdo byli a jsou dhimmi?
Většinu svých děl napsala francouzsky a jestliže její poslední kniha Eurábie - euroarabská osa vyšla loni anglicky - ve Spojených státech -, způsobila to skutečnost, že autorka nedoufala v přízeň francouzských nebo evropských vydavatelů. Anglickým vydáním chtěla také podle vlastních slov přispět k tomu, aby Amerika „nebyla v pokušení spolčit se s teroristickými státy, jak tomu bylo v případě Francie a po ní i zbytku Evropy“. Letos na jaře však nakonec vyšla i francouzsky. U nás o ní referoval loni v listopadu v Lidových novinách politolog s renomé specialisty na politickou tvářnost islámského světa Pavel Barša. Jeho výklad bohužel je, odhlédneme-li od hloupého cejchování j„ultrasionistická Židovka“, mírně řečeno zjednodušující. O „židovská orientalistce“ se z něho moc nedovíme, navíc se o ní v Baršově článku Kam kráčíš Ameriko? píše jako o Bat Ye´orové (!). Když vyšla její kniha letos na jaře také ve Francii, byla Bat Ye´or řadou recenzentů obviněna z islamofobie. K tomuto obvinění se sama vyjádřila, že islám není nutné nijak démonizovat. Podle ní je však „zcela namístě podpora umírněných muslimů, kteří jsou sami pronásledováni svými souvěrci za to, že se chtějí integrovat a nechtějí nadřazovat hodnoty islámu hodnotám demokracie. Je také třeba pomáhat muslimským ženám, které jsou obětmi násilí, které je v případě islámu inherentní záležitostí“.
Bat Ye´or je autorkou více než tuctu historických prací, její specializací jsou židovské a křesťanské menšiny přežívající v minulosti v islámském světě v nerovném postavení dhimmi (český přepis rovněž zimmi), „chráněnců“ ummy neboli „společenství věřících“. „Dhimmitude“ coby diskriminující protektorát muslimských vládců pilně praktikujících džihád měl svůj vzor v Mohamedových ujednáních s poraženými židovskými kmenovými skupinami v Medině. Šlo o jednostranný pakt, kdykoli vypověditelný muslimskou stranou, který kromě těžké daňové zátěže podrobně upravoval i chování postižených. Práce Bat Ye´or z roku 1994 nese název Židé a křesťané pod nadvládou islámu, dhimmi tváří v tvář integristickému opovrhování, Je jasné, že „dhimmitude“ poznamenala do budoucna soužití i mentalitu jednotlivých etnik nejen na Středním Východě, ale i v severní Africe nebo na Balkáně. V kapitole nazvané Potlačené dějiny autorka analyzovala právě z tohoto hlediska - a bez ohledu na tzv. politickou korektnost - situaci v bývalé Jugoslávii.
Eurábie není myšlenkový konstrukt
Kniha Eurabia přináší klíč k pochopení postupné islamizace některých evropských zemí i k jejich protiizraelské a protiamerické politice. Obojí nespadlo z nebe, ale je podle Bat Ye´or dílem společné politiky započaté před více než třiceti roky zeměmi Arabské ligy a Evropského společenství po ropném embargu, které následovalo okamžitě po jom-kippurské válce z října 1973. Arabské země v následujících letech podmiňovaly svůj souhlas s hospodářskou spoluprací stále se stupňujícími politickými požadavky. V roce 1975 byly při prvním zasedání Euro-arabského dialogu v Káhiře za účasti oficiálních představitelů obou zmíněných institucí uzavřeny dohody týkající se šíření a podpory islámu v Evropě. Arabové mimo jiné rovněž žádali (a nakonec si i snadno „vydupali“) oddělení evropské politiky od USA, uznání „práv palestinského lidu“ a jeho jediné oprávněné představitelky 00P vedené Jásirem Arafatem, což šlo roku v ruce s odpíráním historické a politické legitimity Izraele. V průběhu následujících tří desetiletí došlo také k řadě neoficiálních dohod, které hluboce poznamenaly vývoj v Evropě. Z nebe nespadl koneckonců ani islámský teror, který v posledních desetiletích vytvořil z Evropy kontinent strachu. V souvislosti s postojem evropských zemí dávno zatažených do strategie džihádu vůči USA a Izraeli se často hovoří o duchu Mnichova, o mnichovanství. Podle Bat Ye´or však současná Evropa zašla mnohem dál. Francie v Mnichově neodmítla svou kulturu ani své dějiny, to činí až duch a kultura nové „dhimmitude“. Dhimmitude není pouze soubor abstraktních zákonů zahrnutých do šaríje, ale také úhrn reakcí, které si vypracovali samotní dhimmi, aby mohli přežít útlak, ponížení a nezajištěnost. Jaký je rozdíl mezi její historickou a současnou evropskou podobou? Obrovský: ta dnešní nevyplývá z vynucené situace, ale ze svobodně učiněné volby provázené politickou praxí posledních třiceti let. A kultura současné dhimmitude je „kulturou nenávisti, beztrestnosti zločinů páchaných na nemuslimech importovaná do Evropy z arabských zemí spolu s palestinismem“. Lze tato slova Bat Ye´or chápat jako výzvu ke xenofobii? Pouze na základě krátkozrakosti nebo zaslepenosti. Džihád lze v nynějším „válečném terénu“ (dar-al-harb, což je označení pro celý neislámský svět) vést vojenskou silou, ale také mírovými prostředky, slovem a písmem, propagandistickým rozvracením nepřátel, těch, „kdo kladou odpor nastolení islámského zákona“. Islám má nepotlačitelnou ambici poislámštit celou Evropu, a nejde mu zdaleka jen o případnou odvetu za porážku v bitvě u Poitiers nebo za španělskou Reconquistu ve 12. století. Změna oproti nedávné minulosti spočívá v tom, že výzvy k nové islamizaci evropského prostoru neslyšíme například z Rijádu nebo Teheránu, ale už běžně z Londýna nebo Paříže. Je ostatně velkou nadsázkou, píše-li například Daniel Pipes v jednom svém článku o Londýně jako o Londonistanu?
Josef MLEJNEK
Psáno pro 51 PRO.
„Dnes jsme svědky labutí písně kontinentu zvaného Evropa. Neboť nelze vrátit se zpátky a vymazat třicet let proarabské politiky. Evropa nezadržitelně směřuje ke svému vlastnímu zničení. Přijala islamistické vidění a výklad světa. Villepin a Prodi jasně a zřetelně prohlásili, že jsou „solidární s arabským světem“. Izrael je naproti tomu představován jako nespravedlivý koloniální stát, v němž panuje apartheid, což je sprostá lež. Evropané přijímají to, co Arabové vyhlásí, jako nové evangelium, jako nové náboženství. Novináři se většinou ani slůvkem nezmiňují o tom, že v Izraeli žije společně několik etnik a několik náboženství. Jsou zde Židé z Evropy, zs Středního východu, indičtí, etiopští Židé, ale také křesťané, drúzové nebo bahajové. Novináři opomínají dodat, že například drúzové tvoří součást muslimské sekty pronásledované tradičními muslimy a že v boji o nezávislost v roce 1948 připojili k nově vzniklé izraelské armádě. Nikdy se nikdo z novinářů nezmíní o teroru, jemuž jsou vystaveni křesťanské menšiny na palestinských územích. Nic o tom, že křesťanské ženy jsou zde nuceny povinně nosit čádor, nejmenší zmínka o masivním exodu palestinských křesťanů do USA… Evropa vidí Izrael jako zdroj zla a konfliktů ve světě. Izrael je znelidšťován a démonizován. Tento typ vnímání Izraele nás vrací zpátky k nacismu. Také očerňování Izraele je inspirováno nacismem: je totiž jeden způsob, jak Izrael eliminovat fyzicky, jak vymazat dějiny Izraele, a tím je popírání izraelského státu. Proarabská politika Evropského společenství je rovněž inspirována nacismem. I z toho důvodu se novináři nikde nezmiňují a velkém přátelství, které pojilo Adolfa Hitlera s velkým jeruzalémským muftim. Evropané si n euvědomují, že popíráním Izraele, k němuž je tlačí arabské země, potlačují rovněž samy sebe, neboť základním cílem islámu je popření, odstranění a zničení všeho, co není muslimské. Popíráním legitimity Izraele popírají Arabové legitimitu křesťanské Evropy: Nebyl ostatně Ježíš Žid? Francouzští a evropští byrokraté jsou dobrovolně slepí.“
(Bat Ye´or v jednom z rozhovorů na jaře 2006, tedy před vojenskou konfrontací Izraele s Hizballáhem a Hamásem. Způsob, jakým o bojích většinou referovala evropská média včetně našich jenom potvrzuje slova Bat Ye´or.).
Josef Mlejnek