Ministerstvo chce úředníkům rozvázat jazyk
Dušan Šrámek
03.09.2007 Profit
BOJ S KORUPCÍ
Ministerstvo financí chce zrušit povinnost mlčenlivosti při podezření na korupci. Opatření by ale zřejmě vedlo jen k dalšímu ztrpčení života podnikatelů. Záměr se nelíbí ani některým koaličním poslancům, ani zástupcům podnikatelů.
Ministerstvo financí vyrukovalo do boje proti korupci. Rezort vypracoval pozměňovací návrh zákona o správě daní a poplatků, který by v případě podezření na korupci zbavil úředníky mlčenlivosti. Novela by měla začít platit od začátku příštího roku. „Povinnosti zachovávat mlčenlivost se nelze dovolávat při podávání podnětů ke stíhání trestného činu úplatkářství, a to v rozsahu nezbytně nutném k jeho objasnění,“ vysvětluje iniciativu náměstkyně ministra financí Dana Trezziová.
Nově se tedy zavádí úředníkům daňové správy povinnost informovat policii ve všech případech, kdy v daňových přiznáních nabudou dojmu, že došlo ke korupci. Tím se významným způsobem rozšiřuje okruh podmínek, za nichž je možné institut mlčenlivosti prolomit. Doposud se tak mohlo stát pouze v případech, kdy se jednalo o podezření ze spáchání trestného činu úplatkářství u pracovníků správce daně, navíc v souvislosti se správou daně.
PAPEŽTĚJŠÍ NEŽ PAPEŽ
„Novela by měla zvýšit možnosti při postihu korupčního jednání. Nedostatečná právní úprava v tomto směru byla předmětem kritiky ze strany OECD,“ říká Trezziová. Předkládaná úprava jde ovšem nad rámec toho, co po Česku OECD chce, a výrazně rozšiřuje okruh dotčených osob. „V hodnotící zprávě OECD se uvádí, že Česká republika by měla zákaz mlčenlivosti přehodnotit, provést změny v legislativě a zrušit omezení, která nedovolují českým daňovým úředníkům oznamovat orgánům činným v trestním řízení případy podplácení zahraničních veřejných činitelů,“ vysvětluje ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil.
Důvodová zpráva přitom neobsahuje ani náznak analýzy, která by ukazovala efektivitu takového opatření, případně v jakém množství dnes neoficiálně pracovníci finančních úřadů na problém korupce při kontrolách narážejí. Navíc se snaží případní korupčníci své jednání skrýt, protože finanční úřady jsou povinny poskytnout policii součinnost při vyšetřování. Už i podle současných zákonů lze postihnout protiprávní jednání, které by mohlo být korupcí, jako pokus o daňový podvod, protože korupční peníze neprocházejí účetnictvím.
Přijetí opatření by mohlo dokonce vyvolat opačný účinek. „Daňové a účetní operace, které jsou sice legální, ale které by z určitého úhlu pohledu mohly být považovány za náznak korupce, by byly maskovány či neuváděny plátci daně jenom proto, aby případně nevzbudily podezření z korupčního jednání. Efekt by byl tedy opačný. Daňový subjekt by se snažil zakrýt skutečný stav věci,“ domnívá se pražský advokát Otakar Kracík.
KONEC SPONZORINGU POLITICKÝCH STRAN?
Nebezpečím podle poslance rozpočtového výboru za ODS Michala Doktora rovněž je, že by se v případě jakéhokoli podezření nejspíše neúměrně prodlužovaly a řetězily daňové kontroly. To by mohlo nakonec vést k účelové kriminalizaci či vyřizování si účtů s nepohodlnými daňovými subjekty. „Nemluvě o tom, že česká daňová správa, která je jednou z nejdražších a nejméně efektivních v rámci hodnocení OECD, by ještě více přebujela, a to i na úkor běžné kontrolní činnosti,“ připomíná poslanec.
„Stále voláme po tom, aby byla daňová správa co nejjednodušší a nejvstřícnější ke klientům. Toto opatření jde proti tomuto záměru, protože správa daní by se ještě více zkomplikovala. Navíc podmínky, za nichž má docházet k informování policie o spáchání trestného činu úplatkářství jsou natolik široké, že to bude stavět do konfliktu správce daně vůči poplatníkovi na straně jedné, na straně druhé vůči jeho nadřízenému,“ bojí se Doktor dalších negativních důsledků. Podle jeho slov by rovněž docházelo k dalšímu rozvolnění v případě četnosti kontrol u jednotlivých daňových subjektů. Doba četnosti by se tak nadále prodlužovala.
„Nemalé problémy by vznikly i při veřejných zakázkách, které by mohly být kdykoli zpochybněny na základě podezření z nějakého protiplnění. Jsem zvědav, jak se k návrhu postaví sami poslanci, až jim dojde, že napříště by si každý podnikatel rozmyslel dát dar jakékoli politické straně, zvláště pokud by se ucházel o nějakou veřejnou zakázku či dotační titul,“ upozorňuje Kracík na další z problémů.
KONTROLORŮM POMŮŽE BROŽURKA
Otázkou rovněž je, do jaké míry jsou pracovníci finančních úřadů fundovaní k tomu, aby případy korupce rozpoznali. Ze sdělení ministerstva financí totiž vyplývá, že pracovníci berňáku mají dostat příručku, podle níž mají korupční jednání v daňových dokladech rozpoznávat. Je tedy zřejmé, že ani ministerstvo nepočítá s tím, že by byli sami o sobě schopni takové jednání odhalit. „Přitom není vyloučeno, že pokud by se stal tento aspekt činnosti i formou hodnocení úředníků, že by sami začali případy aktivně vyhledávat, případně prefabrikovat s tím, že odpovědnost s dokazováním by měla nakonec policie,“ míní advokát Kracík.
Podle právního experta Svazu průmyslu a dopravy Tomáše Bartáka je korupce veřejných činitelů mimořádně vážný problém. K likvidaci tohoto jevu je nutno využívat všech legálních prostředků, včetně kontrol finančních úřadů. Z uvedeného důvodu lze těžko považovat případné upozornění na možnost korupčního jednání za porušení závazku mlčenlivosti a průlom do legislativních zásad správního řízení berní správy. „Je ovšem nutno legislativně ošetřit, aby míra zásahu do osobní sféry měla přesně stanovené meze, aby nemohlo dojít ke zneužití tohoto institutu,“ říká Barták.
Podle jeho názoru může finanční kontrola odhalit jen nejtriviálnější „diletantské“ úplatkařství, které je vždy spojeno s trestnými činy neodvedení nebo krácení daně. „Posouzení, zda se jedná i o trestný čin úplatkářství, nebo jen daňový delikt, není v kompetenci pracovníků finanční správy,“ domnívá se Barták. Poslanec Doktor má stejný názor. „Trestný čin úplatkářství v daňových dokladech by mohli pracovníci finančních úřadů nalézt jenom u úplného hlupáka. Kdo se dopouští úplatkářství skutečně sofistikovanou metodou, ten v daňových a účetních dokladech stopy po takové činnosti nezanechává,“ domnívá se poslanec.
Skutečný problém se podle Bartáka skrývá v tom, že i naprosto legální „bohulibé“ aktivity mohou mít korupční charakter: například dary nadacím veřejných činitelů či dary obcím ve volebním obvodu veřejného činitele. „To však nelze finanční kontrolou odhalit, neboť ,protislužba‘ se může pohybovat v úplně jiném čase a prostoru,“ uzavírá Barták.
Zatímco Svaz průmyslu a dopravy se prolomení mlčenlivosti nebrání, Hospodářské komoře by naopak vadilo. „Prolomení mlčenlivosti finančních úřadů nepovažujeme za šťastný zásah do daňového řízení. Finanční úřady jsou zřízeny pouze pro účely daňového řízení a každá změna v tomto principu je nebezpečná. Tato obecná zásada by byla precedentně prolomena, nemuselo by zůstat pouze u případů korupce, ale postupně by takových výjimek přibývalo. Rozhodně tedy nedoporučujeme porušovat obecnou zásadu jednotlivým zásahem. Pokud už by k němu mělo dojít, pak na základě výsledku obsáhlé diskuze o dalším setrvání závazku mlčenlivosti finančních úřadů obecně,“ domnívá se prezident komory Jaromír Drábek. Podle něj je navíc mlčenlivost finančních úřadů jedním ze základních pilířů daňového řízení, protože princip mlčenlivosti napomáhá lepšímu výběru daní.
MOŽNÁ DOJDE I NA ÚSTAVU
Poslanec Doktor upozorňuje na další problém, který může hraničit až s ústavností celého návrhu. „Pracovníci finančních úřadů nejsou žádní pomocníci policie. Řízení před správcem daně se řídí zákonem o správě daní a poplatků, respektive správním řádem. Kdežto vyšetřování trestné činnosti, včetně přípravného řízení, spadá pod trestní právo, v němž jsou uplatňovány zcela jiné procesní postupy, včetně presumpce neviny.“
Trestní řád dává obviněnému, respektive podezřelému právo vyjadřovat se ke všem důkazům, kdykoli nahlížet do spisu, navrhovat další důkazy a podobně. Daňové řízení naproti tomu postrádá mnoho znaků ochrany klienta. „Pokud by mělo dojít k nějaké formě dokazování či prověřování kvůli trestnému činu úplatkářství, musela by mít prověřovaná osoba stejná práva, jaká má v trestním řízení,“ domnívá se Doktor. Stejná práva, jako má dnes advokát, by tedy měl mít podle Doktora i daňový poradce. „Ale nedokážu si představit, jak by se to dalo v praxi skloubit,“ uzavírá.
Dušan Šrámek