Sarajevo - symbol střetu o 90. léta
Miroslav Mareš
HN 2.12.2007
Události z konce roku 1997, které jsou v médiích i v politologické literatuře nazývány jako "sarajevský atentát", mají dopad na dnešní politiku spíše zprostředkovaně, s určitou výjimkou nastávající prezidentské volby. Jedná se v podstatě o symbol debat o odkazu 90. let české politice a společnosti.
Je přitom zajímavé, že po Sarajevu jsou s kritikou "Klausovy" éry ve veřejném diskursu spjati spíše ti, kteří se na ni dlouhou dobu spolupodíleli (pozdější unionisté či lidovci), než ti, kteří privatizační proces - s nímž byly spojeny hlavní problémy ve financování ODS - kritizovali od počátku (sociální demokraté či komunisté).
Pokus o sesazení Václava Kluse v čele ODS je přitom třeba vnímat pouze jako viditelný projev procesů, které v české politice a v domácích médiích probíhaly minimálně od senátních voleb v roce 1996. Do popředí agendy se dostala kritika privatizačního procesu, symbolizovaného osobou Václava Klause. S ním bylo údajně spojeno i špatné morální klima společnosti. Oproti tomu jiná část politiky, ekonomické sféry a veřejnosti a vnímala vývoj devadesátých let pozitivně a obávala se zvratu v nastoupeném ekonomické vývoji.
Přestože kritici Klausova vedení ve straně se v zásadě hlásili k tržním principům, odsuzovali jejich využití v realitě transformačního procesu. Symbolem negativ se staly problémy ve financování ODS. Veřejně deklarovanou snahu o jejich vyřešení však doprovázel i pokus o změnu kursu ODS v postmaterialistických, ekologických či evropských otázkách.
Aktivitu Jana Rumla a Ivana Pilipa vnímala velká část sympatizantů a straníků ODS jako útok na vlastní životopis z 90. let, včetně nabytého hodnotového systému. Proto v prosinci 1997 neuspěli "pučisté" na poděbradském kongresu ODS. Snaha následně vzniklé Unie svobody zaujmout místo ODS ve stranickém systému skončila neúspěchem. Kritika privatizačního procesu a společenského klimatu nebyla v roce 1998 zužitkována ve volebních ziscích Unie svobody či KDU-ČSL, ale především ČSSD.
Spor o hodnocení efektivity ekonomické transformace však trvá v odborné i politické sféře dodnes. Vzhledem k aktuálním ekonomickým problémům ale už není dominantním tématem. Zřejmě naposledy se výrazněji objeví v souvislosti s nacházející prezidentskou volbou, zvláště pokud bude Klausovým protikandidátem Jan Švejnar.
Výsledkem posarajevského politického klimatu bylo i uzavření opoziční smlouvy. To je další symbolický odkaz Sarajeva. Zahájilo éru, kdy programová blízkost v ekonomicko-sociálních otázkách není v Česku, na rozdíl od řady dalších evropských států, tím hlavním důvodem uzavírání vládních i jiných politických koalic. Roli – přinejmenším zástupnou - hraje "morální étos doby", který výrazně určuje výběr politických partnerů. Tento prvek je patrný i v současnosti, i když řada protivníků z období Sarajeva dnes stojí opět na jedné straně barikády.
Miroslav Mareš
politolog