Zieleniec cítí svou šanci.
Petr Havlík
Matador české politické pavlače Josef Zieleniec se opět pokouší vrátit na výsluní. Není žádným tajemstvím, že je jedním z lidí, kteří stojí v pozadí Švejnarovy kandidatury na prezidenta ČR. Ostatně kdysi spolu zakládali institut Cerge a nyní dodal Švejnarovi své osvědčené lidi do volebního týmu. Zarputilost, s jakou se pustil do svého dávného přítele Klause cosi vypovídá o něm samotném. V článku v MF Dnes ze 17.12. t.r. se Zieleniec vrací k rozhovoru, který uveřejnil stejný deník minulou sobotu a vedl jej redaktor Buchert s prezidentem Klausem.
Podotýkám předem, že neznám detaily fungování a financování ODS z poloviny devadesátých let, neboť jsem z ODS vystoupil již v roce 1994 a HK ODS jsem opustil již v lednu 1993. Důvodem mého odchodu bylo zvolení Petra Čermáka výkonným místopředsedou ODS. Prostě jsem nechtěl patřit do světa jeho přátel. Správnost mého tehdejšího rozhodnutí mi nedávno opět potvrdila četba nyní vydané knihy redaktora Kmenty. Nechci se vracet k tomu, že to byl Zieleniec, který přivedl do ODS před volbami 1992 Rumla a posléze zprostředkovaně i Pilipa, ale nemohu nezmínit, že to byl Zieleniec, který se svými přáteli pomohl Čermákovi do funkce výkonného místopředsedy v listopadu 1992. Josef Zieleniec sice volil ve volbách v roce 1990 Josefa Včelaře Kotase, ale poté, co se stal na podzim téhož roku Klaus předsedou OF, se přidal do skupiny, která připravovala zrod ODS. Místopředsedou strany se stal již na podzim 1991, i když tehdy paradoxně ještě nebyl ani členem ODS. Byl vždy aktivně přítomen přípravě volebních kampaní. Měl tedy i jako místopředseda strany dost informací o způsobu financování kampaní. Když v roce 1994 vystřídal neudržitelného Čermáka ve funkci výkonného místopředsedy nevýrazný Novák, který pak pouze převzal modely fungování svého předchůdce, byl Zieleniec u toho. Nechyběl ani při přípravě nesmyslně nákladné volební kampaně v roce 1996 a nechyběl ani při schvalování nešťastného a velmi špatného volebního hesla „ dokázali jsme že to dokážeme“. Důsledkem pak byl slabší volební výsledek, než se původně očekávalo. Předchozí vládní koalice získala jen 99 mandátů a opoziční předák Zeman si začal klást podmínky pro existenci menšinové vlády.
V této době se pustil místopředseda ODS a místopředseda vlády Zieleniec do otevřené emancipace vůči Václavu Klausovi. Šel na to pěkně po zielenieovsku – tedy sem tam nějaký lehce kritický článek či rozhovor, a jinak kout pikle v zákulisí. Rudolfínský projev Václava Havla a především následné Sarajevo – to už byly zčásti plody jeho práce. Jestli měl sarajevský atentát nějakého režiséra, pak to nebyl ani Lux, ani Havel, ani Tošovský, ale Zieleniec. Nutno zdůraznit, že podstatná část mediální obce mu to „baštila i s chlupama“. Svůj vliv si udržel i v Tošovského vládě. Jeho další plán však zhatilo Klausovo zázračné zmrtvýchvstání ve volbách v roce 1998. Zeman pak následně došel k závěru, že se raději dohodne na nějaké formě koexistence s Klausem, než s nevyzpytatelným Rumlem, se Zieleniecem a Havlem v zádech.
Jedna po druhé se začaly objevovat aktivity typu Cesta změny, Děkujeme odejděte, či mediálně třaskavé tzv. televizní krize. Není neznámé, že tyto akce finančně podporovali lidé z podnikatelského prostředí z „pravdoláskového“ okruhu. Zieleniec se k této frontě nejen přidal, ale byl i jedním ze základních kamenů. Tedy i tehdy, když na návrh prezidenta Havla zamítl Ústavní soud návrh ČSSD a ODS na změnu volebního systému, která by mohla do budoucna zabránit patovým volebním výsledkům a problematickým ideově nesourodým povolebním koalicím. V době Špidlovy koaliční vlády se dostal Zieleniec na scénu nejprve jako senátor a poté europoslanec za další uskupení z pera antiklausovců, a sice SNK-ED, která v poslední volbách získala asi jedno procento hlasů. Paralelně s těmito událostmi došlo k tomu, že se předsedou ODS stal překvapivě málo známý senátor z Ostravy Mirek Topolánek. Ten využil všeobecného váhání ostatních a vylezl až na vrchol cestou, kterou mu asi mimoděk vyšlapal populární hejtman Tošanovský. K úžasu mnohých se pár týdnů poté stal Klaus nástupcem Havla ve funkci prezidenta ČR. Netrvalo dlouho a v Topolánkově okolí se začali objevovat lidé, kteří dříve pracovali v hradní kanceláři bývalého prezidenta Havla. Jsou to mladí pánové Dalík a nynější šéf úřadu vlády Novák. Před volbami v roce 2006 se podařil antiklausovcům husarský kousek, když převzali naivní a nepraktické Zelené a za vydatné pomoci mnoha přátel z veřejné scény se dostali až do parlamentu a vlády. Teď je jich kandidátem na prezidenta Švejnar, tedy Zieleniecův Švejnar.
Když píše 17.12. t.r. Zieleniec, že teprve pod Topolánkovým vedením se ODS postupně proměňuje ve stranu evropských kvalit, která se nehodlá vracet k pochybné minulosti, pak mně při tom lehce mrazí. Našel jsem si v archivu MF Dnes rozhovor Zieleniece z 5.8.1996, který vyšel jak jinak než v době Klausovy nepřítomnosti v ČR, v němž nabádá ODS k nutnosti většího rozkročení a k opuštění původního ideového východiska. Podívám-li se na složení dnešní vlády s Vondrou (podle Zieleniece spolu s Topolánkem představitele realistického křídla v ODS), panem knížetem, Bursíkem, Liškou (dříve manažérem Havlovy nadace Vize 2000), ale i Stehlíkovou, Parkánovou a možná i dalšími pak se zdá, že se Zieleniecův scénář přetavuje do reality. Přidejme si k tomu to, že ODS opustila svůj volební program, že přijala kompromis jako model existence a že ve snaze se stát všelidovou a líbivou stranou přistoupila ve své prezentaci k nebývalému zhrubnutí. Tradičním konzervativním hodnotám začíná mít dnešní ODS nebezpečně daleko a jako by jí ani nevadilo, že opouští původní voličské jádro, k neskrývané radosti všech Zielenieců.
Petr Havlík