Stravenky patří na smetiště daňových dějin

Dušan Šrámek

Aféra paradoxně nahrála odpůrcům daňového zvýhodnění

Vláda minulý týden prohrála ve sněmovně svůj návrh na zrušení daňového zvýhodnění závodního stravování. Nejde přitom o dílčí prohru – důsledky mohou být negativní pro celý záměr vlády postavit daně z hlavy opět na nohy. To znamená především zrušit v co nejvyšší možné míře nejrůznější daňové zvýhodnění, které pokřivují konkurenceschopnost. Stravenky jsou pouze tím nejviditelnějším a mediálně nejznámějším daňovým, zvýhodněním. Logika zastánců je prostá – vydělává na nich podnikatel, vydělává na nich zaměstnanec, tak o je na tom špatného? Špatné je to, že jako u každé jiné výhody někdo jiný na to doplácí. A doplácí ten, kdo v celém systému není. Ti, co nechtějí nebo nemají možnost ze systému profitovat, doplácejí zvýšením daní na ty, kteří ze systému tyjí. Každou korunu, každou miliardu, kterou nezaplatí kvůli daňovému zvýhodnění jedni, musí zaplatiti druzí. Kecy o tom, že ta která výhoda pomáhá roztáčet určitý segment výroby či služeb, jsou pouze alibi politiků, kteří se nemohou zbavit nutkání nám všem nařizovat - co máme jíst, jak se šatit, kam chodit za zábavou. Z hlediska daňové spravedlnosti je však stejně nemorální daňové zvýhodnění stravenek, jako daňové zvýhodnění návštěvy bordelu či dovolené v Karibiku – a nebo stavebního spoření, chcete – li.. Není problém participovat na kšeftu, který mi vlastně padá z nebe jako mana v podobě státem nařízeného daňového penězovodu. Otázkou je, zda by se takový kšeft udržel i ve chvíli, kdy by mu tato dotovaná peřina chyběla..Přitom stravenky jsou skutečně pouhým vrcholem ledovce. Od toho, zda a jak se podaří zaplevelený daňový systém odplevelit, závisí i to, jaké nakonec budeme mít daně my všichni.

Je zároveň jasné, že okolo každého podobného kšeftu vzniká mnoho podezřelého. Aféra s lobováním okolo stravenek ukázala, že okolo každého takového státem podporovaného podnikání se hned vyrojí řada šibalů, jejichž aktivity mohou hraničit až se zákonností. I když politicky z celé aféry profituje levicová opozice, která si je přeje zachovat, je paradoxně spíše argumentem pro to, aby nakonec celý stravenkový balast skončil na smetišti dějin. V principu rovné daně totiž pro žádné lobbování, neřku-li uplácení není místo.