Konkursní právo v novém hávu
Dušan Šrámek
51PRO
Od nového roku platí nová právní úprava úpadkového řízení. Insolvenční zákon tak nahradil stávající zákon o konkursu a vyrovnání, který prošel od začátku devadesátých let několika desítkami pozměňovacích novelizací a byl tak již značně nepřehledný.
Přijatá právní úprava vychází jednak z kompromisů mezi různými právními názory tuzemských právníků, jednak zohledňuje zkušenosti z jiných zemí, např. Z USA či z nedávno přijaté úpravy na sousedním Slovensku.
Oddlužení zatím pokulhává
Mediálně zřejmě nejzajímavější úpravou je možnost takzvaného oddlužení. To se týká především osob, které se dostaly do platební neschopnosti kvůli nesplácení spotřebitelských úvěrů. Oddlužení se tak rovněž říká, „spotřebitelský úvěr“ K oddlužení může dojít dvěma způsoby – buďto odevzdá úpadce svůj majetek, pokud nějaký vlastní, a nebo příjmy. V takovém případě pak musí odevzdávat všechny své příjmy po dobu pěti let, a to až do výše třiceti procent svých závazků. Po splacení je ale na něj nahlíženo jako na osobu bez závazků. Pro schválení oddlužení však platí několik podmínek. S oddlužením musí souhlasit věřitelé a musí je odsouhlasit soud. Především druhá z podmínek je problematická, z toho důvodu, že zájemce o oddlužení může být odmítnut z důvodu špatně sepsané žádosti o oddlužení. Po dvou měsících účinnosti zákona tak byl z celkem 349 podaných návrhů schváleno pouze 51. Problém se správným vyplněním žádosti by měly vyřešit poradny, které budou občanům s vyplněním žádostí pomáhat. Větším problémem je ale povinnost složit padesátitisícový poplatek na náklady soudního řízení. Pro toho, kdo řeší problém s tísicikorunovou splátkou to může být nepřekonatelná překážka. Argument, že tak vysoký poplatek je tam jako hrozba a varování, aby dlužníci řešili svou situaci co nejdříve, klade otázku, zda má jít o jakousi výchovnou lekci ale Makarenko, a nebo o zrychlení a zefektivnění celého řízení.
Výhody ano, ale ne pro všechny
Pozitivní změnou je zavedení takzvané reorganizace. Doposud znal zákon o konkursu a vyrovnání prakticky jediný způsob ukončení konkursu, a tím byla likvidace úpadcovy firmy. Insolvenční zákon přináší institut takzvané reorganizace. Cílem je jednak uspokojení věřitele, ale zároveň i přežití a další fungování podniku, který se dostal do potíží. Základem pro provedení reorganizace se stává takzvaný reorganizační plán, který vymezuje povinnosti a práva jednotlivých osob. Firma, která se ocitne v konkursu, musí jet podle schváleného reorganizačního plánu, pokud by jej porušila, dojde k prohlášení konkursu. Princip reorganizace má však svá omezení. Automaticky se vztahuje pouze na ty firmy, které měly v uplynulém roce obrat nad sto miliónů korun, respektive na ty, jež zaměstnávaly nad sto zaměstnanců. Firmy, které nesplňují tyto podmínky, mohou sice reorganizaci podstoupit rovněž, ale pouze v případě, že sním souhlasí většina zjištěných i nezajištěných věřitelů. Pokud vezmeme v úvahu, že i oddlužení je konstruováno pouze pro fyzické osoby – nepodnikatele, pro živnostníky a malé podniky vlastně žádný speciální institut v insolvenčním zákoně neexistuje. To vadí zástupcům organizací malých podnikatelů a živnostníků. O tom, že by jakési záchranné lano pro malé podnikatele mělo existovat, je přesvědčen jak předseda Unie malých a středních podniků, poslanec za ODS David Šeich, tak předseda Sdružení podnikatelů a živnostníků Bedřich Danda. Podle obou nechtějí malí podnikatelé žádné výhody oproti jiným skupinám, přesto by ale uvítali, kdyby existoval nějaký institut, který by obdobně pomáhal i jim. Podle Šeicha neobstojí ani argument, že to povede k zodpovědnějšímu postoji při uzavírání obchodních vztahů.
Novela by byla namístě
Insolvenční zákon rozhodně přinese zlepšení oproti současnému stavu. Jmenování insolvenčních správců předsedy krajských soudů by mělo zpřetrhat vazby mezi soudci a konkursními správci, které vedly ke vzniku konkursních mafií. Navíc správce budou nadále moci odvolávat i věřitelé. Principiálně dobrý úmysl se však může zvrtnout. Například podle Svazu průmyslu a dopravy může vést tento vztah k daleko více korumpujícímu jednání než dosavadní vztah mezi konkursním soudcem a správcem.
Zřejmě nejproblematičtější ustanovení celého zákona se skrývá v nové definici předlužení. Podle platné právní úpravy může k předlužení dojít tehdy, pokud součet závazků převyšuje majetek společnosti. Doposud totiž platilo, že se musí jednat o závazky po lhůtě splatnosti. Paradoxem je, že stejnou úpravu obsahoval i slovenský insolvenční zákon, tento problém ale Slováci odstranili, čehož si zřejmě naši předkladatelé již nevšimli.
Nová úprava konkursního práva je nepochybně obrovským krokem vpřed. Nic by ale nemělo bránit tomu, aby některé nesrovnalosti byly co nejrychleji nějakou novelou odstraněny.
Dušan Šrámek