Diskriminuji, diskriminuješ, diskriminujeme
Ondřej Krutílek
CDK
Diskriminace patří mezi slova s pečlivě vystavěnou fasádou a vykradeným obsahem. Dobře jsem si to uvědomil před pár dny, kdy se právě diskriminací a bojem proti ní zabýval Evropský parlament. Diskriminován může být fakticky každý, jde jen o to najít vhodný důvod. A věřte, že část europoslanců v tomto směru skutečně netrpí nedostatkem fantazie. Diskriminace na základě pohlaví, rasového a etnického původu už dávno není "in", na řadu přišla diskriminace kupříkladu kvůli mentálnímu postižení či nedostupnosti dopravy.
Právo EU to rámcově umožňuje. Má však veřejná autorita rezignovat na ochranu jednotlivce výměnou za ochranu různě vágně definovaných skupin? Lze normy tohoto druhu vůbec vymáhat, aniž by byl krom objektu diskriminace nezáměrně diskriminován ještě někdo další? Vždyť jak je chráněn kupříkladu muž středního věku, který není přijat do zaměstnání, protože je třeba momentálně nutné splnit kvóty pro přijímání žen, mladých a starých lidí?
Žádná z těchto otázek v EP nezazněla. Zato se nizozemská poslankyně Sophia in 't Veld pokusila do přijímané zprávy začlenit poznámku o tom, že Česko v čele se svým prezidentem, pokud jde o antidiskriminaci, zlobí. Naštěstí se jí to, a nejen díky hlasům českých europarlamentářů, nepodařilo.
Reflex, 23/2008
Ondřej Krutílek