Leoš Heger: Vyrovnávání dvoukolejnosti zdravotní péče

Vyrovnávání dvoukolejnosti zdravotní péče

Leoš Heger

Před několika lety byla v Novém Bydžově v Královéhradeckém kraji zrušena nemocnice a někteří lidé na tento fakt stále poukazují a nemohou se s tím vyrovnat.

Problematika kolem zajištění zdravotní péče na Novobydžovsku začala vznikat zhruba před šesti lety při zrodu krajského zdravotnictví. Nastala totiž určitá dvoukolejnost. Fakultní nemocnice Hradec Králové (FN HK) reprezentuje ve finančním objemu polovinu nemocniční sítě a druhou polovinu provozuje Královéhradecký kraj. Takže se skutečně nedalo tvrdit, že kraj je jediným zástupcem nemocničního zdravotnictví a obě strany se dohodly na spolupráci.

V prvních letech existence krajského zdravotnictví však bylo potřeba reorganizovat síť zdravotnických zařízení a v rámci tohoto kroku byla novobyžovská standardní akutní nemocnice transformována z části na léčebnu dlouhodobě nemocných a organizačně se pak celá stala součástí Oblastní nemocnicí Jičín. Protože ale FN HK i kraj trpí nedostatkem financí, oba subjekty bedlivě sledují své činnosti, aby o žádnou nepřišly. Kraj tedy nemohl pustit novobydžovskou nemocnici, protože by přišel o určitý objem úhrad za zdravotní péči. Proto, i když by se zdálo logické, aby novobydžovští pacienti vzhledem k lepšímu dopravnímu spojení přešli do Hradce Králové, nestalo se tak. Pokud by k tomu tehdy bývalo došlo, do FN HK by s nimi musely přejít i platby zdravotních pojišťoven a my jsme mohli bez problémů těmto pacientům začít péči poskytovat. To je tedy z mého pohledu vysvětlení, proč občané Novobydžovska jezdí do Jičína, kam mají horší spojení veřejnou dopravou.

Podobný problém se však neobjevil jen v Novém Bydžově, ale také v nedalekém Chlumci nad Cidlinou. Z Chlumecka je cestování do Jičína ještě obtížnější, a tak došlo k dohodě se starostou Chlumce nad Cidlinou Miroslavem Uchytilem a později i se starostou Nového Bydžova Miroslavem Loudou, že lidé, kteří přijedou do Fakultní nemocnice v Hradci Králové v rámci svobodné volby lékaře, zde budou ošetřeni. Toto se týká zejména lehčí nemocniční péče. Speciální ambulantní péče je v Chlumci nad Cidlinou i v Novém Bydžově nadále zajištěna lokálně a složití pacienti jsou stejně nakonec řešeni ve FN HK Hradec Králové.
Těžší případy přijímáme do našeho zařízení tedy automaticky, pochopitelně však neodmítáme ani řešení méně složitých případů. Navíc jsme v nemocnici zavedli opatření, aby každé odmítnutí, pokud k němu přece jen dojde, bylo prošetřeno. V současné době, kdy je finanční situace ve FN HK již trochu příznivější a zdravotní pojišťovny neotálejí s platbami, nečiní nám to již tak velké problémy. Aktuální stav se tedy nezdá být až tak bolestivým, faktem ale je, že pokud se dvoukolejnosti krajského fakultního zdravotnictví systémově a celostátně nezlepší, určité pnutí zde stále bude trvat. Možná i toto je dobrý podpůrný argument pro snahu změnit systém financování, kterou nyní vyvíjí ministerstvo zdravotnictví a kterou již pomalu začalo realizovat.

Úplný prazáklad problémů vidím v tom, jak je již deset let nastaven úhradový mechanismus, podle kterého jsou nemocnice placené. Máme v podstatě celoroční paušál a peníze tak zvaně nejdou za pacientem. Znamená to, že když k nám do fakultní nemocnice přijdou mimoregionální pacienti, nemůžeme je „vítat“ jako ty hradecké a místo toho, aby bylo zdravotnické zařízení motivováno k tomu, aby lákalo své pacienty stejně, jako své klienty láká každý obchodník, spíše je zde tendence odrazovat je a přemlouvat je, aby se léčili tam, kde mají svoji spádovou oblast a kde na ně berou zdravotnická zařízení platby od pojišťoven. Máme rozpočet fixně nastaven na pacienty, kteří pod nás spadají, což je sice v každém oboru jinak a je to věc spíše zvyková, než daná zákonem. Pacient si může teoreticky vybrat, kam jít, ale každá změna oproti historicky nastaveným finančním tokům nám pak působí navýšení v nákladech.

Z popsaných důvodů proto vítáme signály nejen ze strany VZP a dalších menších pojišťoven, ale i z ministerstva zdravotnictví, že se toto změní a že bude zase zpátky vnesen určitý výkonový systém, takže kdo ošetří více pacientů, dostane na ně zdroje. I zde však musí být na druhou stranu od zdravotních pojišťoven velká obezřetnost, protože pokud by přicházelo za pacientem více peněz, mohlo by se naopak stát, že se pacient stane pro zdravotnické zařízení finančně příliš zajímavým a lékaři by mohli začít trochu nafukovat potřebnou péči a nabízet mu více než je nutné. Léčba by se pak skutečně velice prodražila.

Doufám, že se čtenáři neurazí, že popisuji celou věc trochu technicky. Zdravotníci si opravdu většinou nemyslí, že služby pro pacienty jsou zbožím a snaží se každému nemocnému pomoci. Ale peníze jako nutné zlo značně ovlivňují chování všech, a proto musí být regulace nastavené velmi opatrně, aby fungovaly motivační mechanismy pro blaho nemocných a zároveň i pro finanční životaschopnost poskytovatelů péče. Tam, kde tomu tak není, jako v našem případě, je nutno korigovat chování pacientů i lékařů administrativními příkazy a mohou vznikat paradoxy jako na Novobydžovsku, kde jsou někteří lidé směřování tam, kam nechtějí. Ale alespoň doufám, že diskusí a vzájemnou ohleduplností jsme největší problémy z větší části otupili.

Vraťme se však ještě k novobydžovské nemocnici, kde bylo zrušeno také dětské oddělení, což je krajskému zdravotnictví stále vyčítáno. Děti jsou ve zdravotnictví zvláštní kapitola – v minulých letech se jich rodilo daleko méně, než tomu bylo dříve. Dokonce v jednu chvíli nastal přebytek praktických pediatrů i nemocničních lůžek. Také hospitalizace dětí podstatně ubyla. Medicína totiž nesmírně pokročila a zatímco například u zápalu plic či těžší virózy byla ještě v nedávné minulosti nutná hospitalizace v nemocnici, dneska jsou léčebné i diagnostické postupy mnohem přesnější a účinnější, takže je možné dítě léčit s častějšími kontrolami klidně i v domácím prostředí. Není tedy nutné již zdaleka tolik dětí hospitalizovat. Například ve Fakultní nemocnici Hradec Králové se dnes koncentrují jen opravdu velmi těžké rizikové případy a lehčí pacienty můžeme ponechat v domácím ošetřování. Měli bychom si uvědomit, že v menších nemocnicích jako je třeba v Novém Bydžově, není vlastně již dostatek malých pacientů, kteří vyžadují hospitalizaci, na to, aby se zde vyplatilo pořizovat náročné a drahé technologie, které současná medicína požaduje. Na druhou stranu však zůstala na Novobydžovsku velice dobrá terénní péče, a pokud je potřeba děti hospitalizovat, není vůbec žádný problém umístit je v nemocnici Jičín, kde se jim dostane péče na vysoké úrovni, a nebo mimořádně i ve FN HK, pokud to vážný stav dítěte vyžaduje. V tomto směru funguje, byť dvoukolejně, zdravotnictví v Královehradeckém kraji výborně a prostor na dohodu nad individuálním nemocným se vždy najde.