Předseda ČSSD přispívá i pochybné konírně a posttotalitnímu ústavu

Zbyněk Klíč

Předseda ČSSD zveřejnil na webových stránkách ČSSD přehled svých darů neziskovým a veřejně prospěšným organizacím. Samotné zveřejnění daru, vysoce apolitického aktu, je již prohrou a důkazem Paroubkovy nejistoty ohledně sebe sama, některé organizace uvedené v soupisu vyvolávají také podezření.

Nechtěl jsem se v prezentaci šťourat, přijde mi to nevkusné a vrcholně populistické, hodné jen levicových novinářů. Šanci Paroubkovi trošku osladit jeho již jedno morální selhání jsem si však tentokrát nenechal ujít. Jal jsem se hledat pozadí zveřejněných organizací. Dvě z nich nejsou úplně košer.

Třeba koňský domov důchodců v Rolince. Na začátku roku o ní vyšel ne příliš lichotivý článek, který poukazuje na nesrovnalosti v jejím hospodaření i zacházení s koňmi. A není jediný – upozornil na ně i odborný časopis Jezdectví. Oba poukazují, že se jedná tak trochu o soukromý byznys provozovatelky.

Druhá podezřelá organizace je Československý ústav zahraniční, kterému Jiří Paroubek přispěl tisíci korunami. Samotný název evokuje cosi předlistopadového a komunistického. Skutečně, „googlováním“ se dozvídám, že je to ústav, kterým měl před rokem 1989 za úkol indoktrinovat československý exil. Řízením ČÚZ byla pověřena komunistická rozvědka a kontrarozvědka. Historik a senátor za ODS Tomáš Grulich o ní píše: „Apolitičnost tohoto občanského sdružení vzala za své již roku 1949. V létě bylo zcela přeorganizováno, organizačně postaveno pod ministerstvo zahraničních věcí a byla mu přiřčena role propagátora socialistického Československa u českých a slovenských diaspor v kapitalistické cizině. ČÚZ zneužil své dobré pověsti z meziválečného období…. Ministerstvo zahraničních věší pověřilo v roce 1956 ČÚZ novým dlouhodobým posláním. Do jeho zorného pole zájmu se, vedle pokrokových organizací, měly dostat i krajanské organizace politicky neutrální. Mezi nimi dostali pracovníci ČÚZ za úkol posilovat citové vztahy Čechoameričanů k Československu. K tomu ČÚZ využíval kulturních akci se skrytým politickým charakterem… Na důsledky popsaných činností Československého ústavu zahraničního řízeného ÚV KSČ a další aktivní opatření narážíme i v současné době.“ Ani tato organizace nemá pověst nepošramocenou.

Tedy takové organizace podporuje Jiří Paroubek. Jistě, nebylo fér o tom psát a vůbec se rýpat v historii sdružení. Pokud jsem některému z nich uškodil, tak se omlouvám a za morální újmu dopředu slibuji odškodnění. Dar předsedy ČSSD nemusel nijak souviset s uvedenou činností, ba proti ní mohl příspěvkem dokonce protestovat. To jsem ostatně ani nechtěl zkoumat. Protestovat chci proti tomu, že i nezištné a z definice utajované aktivity jako dary neziskovým organizacím jsou politizovány a dávány na klopu politikům jakéhokoliv zbarvení. Dar takovým zveřejněním (není-li vynucováno, a to Paroubkovo nebylo, to jej popohnala jen jeho ješitnost) ztrácí upřímnost a nezištnost, stává se nástrojem sledování zájmu a tím přestává být darem v pravém slova smyslu. Tím Paroubek ublížil občanské společnosti a politické kultuře mnohem víc, než si sám dokáže představit.