Smrt Západu podle Patricka Buchanana
Ivan Turnovec
Americký žurnalista, a neúspěšný prezidentský kandidát Patrick Joseph Buchanan vydal v roce 2002 svou šestou knihu, kterou nazval Smrt Západu. Prezentuje v ní své přesvědčení o úpadku naší kultury, na kterou má ostře vyhraněné ultrakonzervativní názory. Název doplnil vysvětlujícím podtitulem Jak vymírání obyvatel a invaze přistěhovalců ohrožuje zemi a civilizaci. Centra stávající civilizace - Severní Amerika a Evropa - jsou podle jeho přesvědčení odsouzeny k zániku. Důvodem rozkladu je podle něho zhroucení rodiny, s tím související potraty, sexuální uvolněnost bez touhy po reprodukci, feminismus a další faktory vedoucí ke ztrátě křesťanské a židovské víry. Úbytek bílého obyvatelstva a současná vlna přistěhovalců z přelidněných oblastí v Africe, Asii a na Středním východě to jen potvrzuje. Smrt západu zdařile přeložil L. Bednář, a v loňském roce (2004) jí vydala Mladá fronta. Patří mezi kontroverzní, nicméně velmi zajímavá a inspirativní díla, nutící člověka k zamyšlení se nad tím kam naše civilizace skutečně směřuje.
„Smrt Západu není předpovědí toho, co se stane. Jde o popis toho, co se dnes děje",tvrdí autor. Využívá k tomu data zveřejněná ve studii OSN - Vyhlídky světové populace: Hlavní body revize z roku 2000. Od doby černého moru, který zahubil ve 14. století třetinu Evropanů, nebyla situace nikdy tak nepříznivá pro přežití západní civilizace jako nyní, připomíná: „Dnes je v 17 evropských zemích větší počet úmrtí než narození - větší počet rakví než kolébek". Údaje o nedostatečné reprodukci a stárnutí evropské populace varují celou Evropskou unii i USA. I politické reprezentace jednotlivých zemí musí reagovat. Rapidní úbytek německého, italského, českého a dalších národů nutí k sociálním i dalším reformám a nutnosti souhlasit s přílivem imigrantů, bez ohledu na to, že přinášejí sociální a národnostní napětí. Podobná situace se dle Buchanana začíná projevovat i v USA. „Amerika čelí stejným problémům. Jestliže se deset miliónů amerických dívek a mladých žen rozhodne nemít děti nebo mít pouze jedno“, bude se muset smířit s masovým přistěhovalectvím nebo s osudem Japonska a Evropy, což znamená stárnout a vymírat.
Dobře fungující asimilace dřívějších vln přistěhovalců do USA, byla v posledních letech nahrazena modelem tzv. multikulturalismu, který ochromil tradiční americké hodnoty a vztahy. Legální i ilegální přistěhovalectví z Mexika do Kalifornie a dalších států při jižních hranicích znamená nebezpečí vzniku nového hispánského národa. V knize se uvádí „budoucnost lze předvídat: Jestliže každý rok odchází z Kalifornie 100 000 anglických Američanů, jestliže se asijská populace rozrůstá za jedno desetiletí o 42 % a jestliže je 43 % všech Kaliforňanů, jimž není 18 let, hispánského původu, největší stát Ameriky se ubírá cestou k tomu, aby se stal do značné míry státem třetího světa... Nikdo neví, jak se to odehraje ale Kalifornie se stane dalším Quebekem, jenž požaduje formální uznání své oddělené a jedinečné hispánské kultury a identity nebo dalším Ulsterem". Závěr autorových úvah vyznívá skutečně hrozivě. Bez ohledu na ultrakonzervativní názory autora (ne každému jeho filozofie vyhovuje) jsou jednotlivé pasáže varující. Představa o zániku „Západu", myšleno euroamerické civilizace, je opodstatněná. Nejen nerovnováha v reprodukci „západu“ a rozvojového světa, ale i současný islámský terorismus s ní souvisí. Za přečtení tato kniha v každém případě stojí.
K jednomu z autorem uváděných faktorů si dovolím pár vlastních slov. Stárnutí v rozvinutých zemích Evropy, ale i Japonsku a bělošské populace USA se stává bezesporu akutním problémem a mělo by být v globální politické agendě prioritou. Postupuje velmi rychle. Je na čase neuhýbat pohledem před věcmi, jež přicházejí. To jakým způsobem budeme problému stárnutí populace čelit, bude mít v průběhu příštích desetiletí dalekosáhlé důsledky. Ovlivní to způsob i řešení dalších závažných problémů, šíření jaderných, biologických a chemických zbraní, nové druhy moderního terorismu, smrtící superviry, extrémní klimatické změny, ekonomické a politické dopady globalizace i výbuchy etnického násilí v nestabilních demokraciích. OSN předpovídá, že do roku 2050 vzroste počet lidí ve věku 65 - 84 let v celosvětovém měřítku ze 400 milionů na l ,3 miliardy (trojnásobný vzestup), zatím co počet lidí ve věku 85 let až 99 stoupne z 26 milionů na 175 milionů (šestinásobný vzestup) a počet lidí starších 100 let se zvýší ze 135 tisíc na 2,2 milionu (šestnáctinásobný vzestup). V rozvinutých zemích současně s tím dochází k poklesu porodnosti. Při tom ještě před dvaceti lety byla světová míra porodnosti (tj. počet živě narozených dětí na jednu ženu) 5,0 což je historický normál. Od té doby došlo k poklesu na hodnotu 2,7. V rozvinutých zemích jde dokonce o hodnotu 1,6 (v Německu poklesla na 1,3 a u nás je to 1,1). Pokud nedojde ke změně k lepšímu dojde v Evropě a Japonsku ke snížení stavu populace na polovinu ještě před koncem 21 století. V roce 1950 patřilo 7 zemí ze 12 nejlidnatějších mezi rozvinuté: Spojené státy, Rusko, Japonsko, Německo, Francie, Itálie a Velká Británie. Dle prognóz OSN zůstanou na tomto seznamu do roku 2050 pouze Spojené státy. Zbylé státy nahradí Nigerie, Pákistán, Etiopie, Kongo, Mexiko a Filipíny.
Patrně nejpředvídatelnějším důsledkem propastných rozdílů v plodnosti a populačním růstu mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi bude rostoucí zájem o zahraniční pracovníky ze strany "starších" a bohatších společností, které tak budou čelit nedostatku pracovních sil. Dojde k velké migraci. Imigranti bývají obvykle mladí a často s sebou přinášejí rodinné zvyklosti domácích kultur a s tím i výrazně vyšší plodnost. V mnoha evropských zemích představují již dnes neevropští cizinci přibližně 10 % populace. V tomto počtu je 10-13 milionů muslimů vesměs v produktivním věku a mladších. Předpokládá se, že v Německu bude počet cizinců činit v roce 2030 již celých 30 % a ve městech jako je Mnichov nebo Frankfurt jich bude více jak polovina. Již dnes existuje problém imigrace z Asie a Afriky do Evropy. Je čím dál tím nemožnější asimilovat příchozí a sjednotit kulturní návyky jednotlivých skupin obyvatel. Jako příklad polyetnické společnosti, týká se to i náboženství, nám může posloužit poválečný vývoj na Balkáně. K pomalé "balkanizaci" dochází v celé střední a západní Evropě. Hrozí nebezpečí konfliktů, počínaje dělením podle etnických skupinových zájmů ovlivněním parlamentních voleb ve státech s vysokým podílem právně domestikovaných imigrantů, které mohou přerůstat až v občanské války. Současný terorismus islámských fundamentalistů je jen jedním z příznaků narůstajících etnických konfliktů. Zvyšující se množství obyvatel na Zemi a současné globální stárnutí populace v rozvinutých zemích může vyvolat krizi, která zachvátí nejen celosvětovou ekonomiku, ale může vest i k výrazným demografickým změnám, což lze, v souladu s výše připomínanou knihou, označit za SMRT ZÁPADU.
Ivan Turnovec