Víme co nás čeká

Ivan Turnovec

Zprávu o stavu země vydalo v roce 2004 Centrum pro sociální a ekonomické strategie (CESES) University Karlovy. Jde o soubor studií o současné sociálně ekonomické situaci naší republiky, a o vizi jejího dalšího vývoje, na jeho zpracování se podílel autorský kolektiv tvořený M. Balabánem, V. Benáčkem, J. Dienstbierem, J. Dienstbierovou, P. Fricem, J. Markovou, J. Musilem, P. Nováčkem, L. Prudkým, J. Přikrylem, A. Rasem a A. Veselým vedený M. Potůčkem. Po stručném úvodu autoři komentují hlavní kritické faktory vývoje a doporučují své pojetí dalšího vývoje. Nejsem si jist, zda se jim to podařilo. Byť s faktografií souhlasím, nenašel jsem ve zprávě víc, než jen obecné teze bez konkrétních návrhů řešení.



Zásadním problémem současnosti je nepříznivý demografický vývoj. Jde o dlouhodobě nepříznivý populační vývoj (pokles porodnosti je tragický). Souvisí to s vývojem rodiny jako sociální a reprodukční entity, ale také se zdravím obyvatelstva. Jde o známé, ale teprve v posledních měsících politicky i mediálně přiznávané důsledky změn věkové struktury obyvatel. Připomínají i, že náhradou chybějící reprodukce je imigrace, nikoli však cílená, ale živelná (Rómové ze Slovenska, Ukrajinci, Vietnamci a stále častější asijští muslimové - pozn. IT). Upozorňují na dlouhodobě chybějící populační (rodinnou) politiku podporující mladé rodiny. Dále na neexistenci reálných programů zajišťujících prevenci zdraví obyvatelstva (jen namátkou lze jmenovat úmrtnost na rakovinu a srdeční selhání, která výrazně převyšuje průměry ve státech EU.

Problémová je v posledních letech sociální soudržnost společnosti. Dochází k destrukci dílčích vazeb společnosti. Vyhrocuje se generační i etnická nesnášenlivost. Chybí hodnoty tradiční společnosti. Hlavním směrem rozvoje sociální soudržnosti by měla být podpora přístupu ke vzdělání a k informacím, kombinovaná s rehabilitací tradičních (i křesťanských) hodnot a modernizace státu a jeho funkcí. Právní systém a vymahatelnost práva představují slabinu stavu a vývoje současné společnosti. Politický systém je sice formálně novodobý, ale jeho fungování neuspokojivé. Nezdravé je prorůstání politiky, ekonomiky a také medií.

Hlásíme se k demokracii, ale dosud není tento systém dostatečně rozvinutý. V politické praxi se často postupuje, jako v minulosti centralisticky a občanský podíl na rozhodování je omezován. Je nutno prosadit ve vládnutí prvky přímé demokracie. K jejich zajištění je třeba vybudovat odpovídající vzdělanostní základnu v podobě nejen škol, ale všech institucí umožňujících vzdělání získat, rozšiřovat a upevňovat.

Posilovat je třeba i obecnou vzdělanost. Velmi smutné je, že věda a výzkum, universitní, akademický i individuální, je nedostatečně zajištěn nejen finančně, ale i organizačně. Ostatně motivace obyvatelstva k získání potřebných vědomostí zatím chybí, zájem je jen o humanitní obory (ekonomie a práva). Pro polistopadový vývoj české ekonomiky je charakteristická stagnace, aktivní rozvoj je jen extensivní (levná pracovní síla pro výrobní linky). Výkonnost je poměrně nízká a neodpovídá produkčnímu potenciálu. Zahraniční kapitál již kontroluje dvě třetiny české ekonomiky. Vysoký je podíl daňových odvodů do ciziny. Pro tuzemské podnikání chybí podpora investic, daňové zázemí, a také právní jistoty.

Za velmi důležité pokládají autoři také dosud zanedbávané životní prostředí. Bez ohledu na oficiální tvrzení není dosud situace pod kontrolou, chemické zátěže jsou lokálně vysoké a průmyslová lobby občas vítězí nad přírodou i kvalitním životním prostředím. Náprava se děje pomalu a převážně jen pod mezinárodním tlakem. Ve zprávě se navrhuje zavádění ekologických daní, ale také zvyšování ekologické gramotnosti obyvatelstva.

Připomínána je i bezpečnost. Pocit bezpečnosti, osobní i kolektivní je v posledním desetiletí snížený. Stoupá zločinnost a to jak vnitřní, tak mezinárodní. Navíc je hrozbou terorismus a strach z použití zbraní hromadného ničení. K sociálním jistotám podle autorů patří zajištění bezpečnosti proti násilné i hospodářské kriminalitě, ale také politické korupci a zneužívání funkcí. Ani členství v Evropské unii a NATO neznamená samo o sobě jistotu o zajištění vnitřní a zevní bezpečnosti země. S bezpečností souvisí i problém definovaný jako vnější vztahy. S většinou okolních států jsou vztahy pro nás nyní příznivější, než byly kdykoli v naší historii, s jinými ale došlo ke zhoršení (např. Kuba, nebo země bývalé Jugoslávie).

.

Závěry o charakteru naší společnosti jsou bezesporu pravdivé. Nejde ale o nic objevného. Vše již bylo opakovaně diskutováno i publikováno. Je docela smutné, že renomovaní autoři opakují poznané a nepřináší žádné další informace a podněty, které by skutečně vedly k řešení vyjmenovaných problémů. Za prostudování nicméně stojí.