Vysmátý dinosaurus.
Dušica Zimová
Když minulý týden pronesl předseda poslaneckého klubu ČSSD Michal Kraus na kamery cosi o bolševických praktikách či manýrách, zafungoval u některých diváků lehký srdeční kolaps, u většiny však efekt, se kterým dotyčný drze kalkuluje a to zapomnětlivost.
Přiznávám, že ač jsem sama v Partaji nebyla, nezazlívám mnohým, kteří v ní byli. Toto téma je však na jiný článek. Zmiňuji je pouze proto, že pan Michal Kraus není ten , o kterém se dá mluvit v pojmech zazlívám, nezazlívám.
Pan Michal Kraus totiž nemá v Parlamentu ČR vůbec co pohledávat, natož být předsedou poslaneckého klubu ČSSD. Jeho dvacet let poslancování je pouze jedna kapitola z tristní Zprávy o stavu této země.
Rozhovor s dotyčným pánem v sobotní MF Dnes, uvozený jeho bodrými slovy „Nebojte, do penze tu nezůstanu“, mně - v návaznosti na jeho tv vystoupení - způsobil takové psychické pohnutí, že i má fysis byla jak po týdenní šichtě dole v dole. Slušné vyjadřování mi v následujících řádcích dá tentokrát obrovskou práci a pošetile chci, abyste to věděli. Budu se ovšem snažit pouze suše konstatovat a glosovat.
Na zmínce MF o vtipu z dílny KSČM, že je na tom ČSSD tak špatně, že jí museli komunisté dodat předsedu klubu pan Kraus odpovídá: V tom případě je na tom ODS úplně stejně.
Pan Kraus lže! Napříč politickým spektrem, dokonce ani v KSČM nesedí v parlamentu vysmátý poslanec z předlistopadového parlamentu, který byl hybnou pákou lidí, o nichž se vedly vášnivé diskuse jakože na lucerny ne – nejsme přece jako oni – ale soudit či nesoudit a co vůbec s nimi??!! Takový pan Kraus sedí pouze v řadách ČSSD.
V KSČ byl prý od r.1984 a už v roce 1988 byl na vyloučení. Paradoxně ho prý zachránilo, že byl poslancem.
„No, zachránilo,“ říká „možná jsem mohl být dneska hrdinou.“
O reformních komunistech, poté disidentech protože to projeli, si myslím své, byť ani tady si nedovolím zevšeobecňovat. Stejně jako o tom neuvěřitelném množství „hrdinů“ z řad umělců a „hrdinů“ té doby vůbec. Vlastně jsme národem hrdinů! Ale komunistický poslanec z roku 84 si takovouto ironii vůbec nesmí dovolit! Na druhou stranu tím půvabně devalvuje své následující konstatování, že
hlavním motivem vstupu do KSČ pro něho byl pokus rehabilovat rodinu!!!!!!!!!!!( Rodiče byli totiž po 68.vyloučeni ze Strany. )
Ale rehabilitovat prý rodinu nechtěl tím, že do Strany vstoupil (jo, to chraň Bůh!), ale že chtěl dokázat, že by život měl být jiný, než byl!!!!!!!!
Nezbývá než konstatovat, že jedno oko nezůstane suché a jediný žaludek nevyprázdněn. Je vidět, že rehabiloval velmi snaživě. Snad si odčinil i to, že nemohl studovat vysokou jakou chtěl, zatímco jiní mohli ovšem na vysokou zapomenout rovnou.
Znovu připomínám: všichni jsme v té době žili. Každý jinak. Jen málokdo se postavil na stranu otevřené revolty ale jen minimum z toho zbytku, který prostě žil, to „dotáhlo“ na komunistického poslance.
K dokonalosti vycizeloval poslanec Kraus práci s podprahovými informacemi tak, aby nikdo nezůstal na pochybách, do jaké společnosti patří . Svou řeč špikuje jmény: já a Václav Benda, já a Petr Uhl nebo – „Václav Havel by z toho napsal skvělou hru.“
S MFD vede v sobotním rozhovoru také debatu o tom, že v premiérské ostudě mohou mít prsty vlivové agentury a korumpovaní novináři . Když se MF zeptá – „ Takže podle Vás za námi někdo přišel a upozornil: Podívejte se na Grossův byt, něco tam není v pořádku ..“– poslanec Kraus odpovídá: „ neříkám že to tak bylo….můžu vám věřit, že to byla náhoda…vy taky můžete Grossovi věřit nebo ne.“
MF Dnes i panu poslanci Michalu Krausovi uniká – anebo schválně dělají ze čtenáře troubu- že jde o dvě nesouměřitelné věci.
Je totiž zcela jedno, jestli novináře někdo upozornil nebo je to napadlo samotné a vzhledem k podstatě věci je dokonce zcela jedno kdy byla causa vytažena na světlo Boží. Jestli kdosi na problém upozornil ve „vhodnou“ dobu, pak to svědčí pouze o tom, že případnému „upozorniteli“ nejde o věc, ale „pouze“ o zkoupání premiéra, což mu sice vystavuje nedostatečnou z mravů, ale nic nemění na tom, že premiér nedoložil původ peněz! Jak ctít presumpci neviny, když v civilizovaných zemích se u politicky exponovaných lidí – o premiérech nemluvě- takové skandály řeší odstoupením politika. Ten ze sebe nedělá kašpara a ze své země před očima světa jeho periferii.
Ale je vypracovaným stylem pana poslance Krause, že dokáže smíchat hrušky s jablky, abychom nakonec viděli koláč s broskvemi. Omlouvá-li pak chování premiéra tím, že tento „..jednal v dobré víře, ale možná ne úplně s rozmyslem“ nebo že to bylo“…nešťastné a neobratné, ale…“ , pak se nabízí jediná otázka: Může takovýto naivní člověk stát v čele státu? Stejně tak je zcela jasná odpověď.
S tou se patrně pan poslanec Kraus neztotožňuje, ostatně v tom není sám, ale to je účelové přesvědčení. Daleko více se děsím následujících názorů:
1: Progresivní daně jsou podle něho“.. daně za to, že jako úspěšný a bohatý člověk nepotkávám na ulici zbídačené, zanedbané lidi, kteří roznášejí nemoce a MUSÍ KRÁST A LOUPIT.
2: „ Sociální stát je ten, který dá bohatým jejich bohatství a chudým zajistí, aby NEMUSELI OHROŽOVAT TY BOHATÉ.“
Když pominu nonsens, že když už podle pana Krause sociální stát dává bohatým bohatství, proč je tedy nedá i chudým, aby měl klid, pak děs z revoluční filozofie, kterou už neříkají nahlas ani členové KSČM, ale kterou má patrně pan poslanec Kraus pod kůží vrostlou přehluboko je větší, než děs z hlouposti člověka, který sedí v poslanecké lavici mé vlasti.
Vypráví-li posléze, jak je to na Západě, že kariéra lékaře tam probíhá tak, že ..V PADESÁTI VYMĚNÍ MANŽELKU, pořídí si dvě děti, starý dům přenechá rodině a nový pořídí pro novou“ a sděluje, že tímto popisuje, jak by měla vypadat naše střední třída, je to opravdu jen roztomile pitomé.
Na příkladu pana poslance Krause, který se na mne z novinové stránky usmívá napapaným, spokojeným a snad i šibalským úsměvem je vidět, proč není důležité podepisovat petice, aby KSČM změnila svůj název.
Pravdu má klasik - „Co růží zváno tak či tak, vonělo by stejně“. Ale právě proto mám ráda, když růže je růže a plevel plevelem.
Pan poslanec Kraus, čerstvě zvolený předseda poslaneckého klubu ČSSD je na místě, kde už dávno být neměl, bez ohledu na to, jak moc či málo se cítí unavený.
14. února 2005
Dušica Zimová