Špatná ústava prohlubující skrytou rakovinu naší demokracie
Martin Mařák
( útok na UEU zleva, část II.)
Vážení čtenáři,
předkládám vám druhou část práce pana Chouarda. Dokument si můžete obstarat v originále zde
Kompletní český překlad s odkazy, neboť před sebou máte vzhledem k jeho délce značně zkrácenou verzi, si můžete najít na mých stránkách. Doufám, že aktivně přispěje k plodné debatě o kladech, či záporech ústavu Evropské unie.
Martin Mařák http://marakweb.wz.cz/
Špatná ústava prohlubující....(část I.)
Proč francouzský levicový volič nesouhlasí s ústavou EU
---------------------
IV. Čtvrtý princip ústavního práva: ústava ochraňuje před despotickou zvůlí tím, že zajišťuje separaci mocí a zároveň kontrolou mocí
Duch práva popsán Montesquieuem je bezesporu nejlepší myšlenka v historii lidstva: každá moc (pravomoc) vede přirozeně a naprosto mechanicky k tomu, že je jí zneužíváno. Abychom ochránili lid před tyranií, je naprosto zásadní jejich rozdělení a zorganizování jejich kontrol. Sloučení pravomocí stejně jako absence jejich kontroly určitou protiváhou je nemyslitelná.
A tak lid praví: „ Ty, parlamente, budeš vytvářet právo, ale nebudeš ho vykonávat. A ty, vládo, budeš vykonávat právo, ale nemůžeš ho tvořit.“ A tak ani jedna z mocí nemá možnost prosadit svou vůli.
„No a na druhé straně pokud jedna z mocí míní, že druhá se chová nepřijatelně, může ji odvolat. Sněmovna může svrhnout vládu a vláda může rozpustit sněmovnu. V obou případech je je povolán lid, jenž vynese svou volbou konečný rozsudek. Lid, který musí zůstat jediný zdroj veškeré moci.“ Je nutné, aby každá moc skládala účty a uvědomila si, že je neustále pod kontrolou.
Což je možná nejlepší idea na světě, neboť osvobozuje od obavy z despotismu. Nevidíme důvod ( ani v moderním rámci unie národů), proč by měly tyto dobré ochranné principy pozbýt svůj význam.
Mocenský trojúhelník, jenž je nám ústavou představen, se sestává z Evropského parlamentu coby představitele lidu, Rady ministrů, jež zastupuje jednotlivé státy, a konečně Evropské komise reprezentující veřejný zájem.
Komise vychází z Rady ministrů (Rada ministrů jmenuje její členy) a Evropský parlament má právo volit jejího předsedu, kterého však navrhuje sama Komise. Komise je absolutně nezávislá a neměla by přijímat ničí příkazy, parlament ji však může odvolat díky návrhu na vyslovení nedůvěry a zároveň předseda Komise EU může donutit k demisi každého ze svých podřízených komisařů.
Komise EU ( a ne parlament) se zabývá technickou přípravou jednotlivých zákonů a návrhy předkládá Radě ministrů a Evropskému parlamentu, které jsou prezentovány jako legislativní orgány.
Rada ministrů je tedy jakousi „vrchní komorou“ a plní roli senátu, což je obtížné přijmout. Za prvé ministři nejsou zvoleni lidem, ale zejména ve svých zemích drží výkonnou pravomoc, jinak řečeno ovládají mašinérii, jež jim po návratu domů dovolí uplatnit zákony, které si sami vytvořili.
Stejné osoby, co vytvářejí právo na evropské úrovni, ho posléze aplikují na úrovni národní. Dochází tedy ke sloučení pravomocí.
Rádi bychom věděli, kdo je opravdu zodpovědný ze svých činů v té evropské organizaci, protože:
Parlament není nikomu zodpovědný (kromě voleb, o kterých jsme už napsali, že nemohou hrát roli protiváhy), neboť neexistuje procedura jeho rozpuštění.
Rada EU není nikomu zodpovědná na evropské úrovni ( abychom mohli její členy jednoho po druhém povolat k odpovědnosti, museli bychom se obrátit na jejich vzdálenou národní zodpovědnost). To, že by bylo velmi obtížné podobnou zodpovědnost nastolit, neboť se jedná o prezidenty, nás nedokáže uklidnit. Výsledkem je pořád nezodpovědnost na federální úrovni.
Rada ministrů není nikomu zodpovědná na evropské úrovni (abychom mohli její členy jednoho po druhém povolat k odpovědnosti, museli bychom se obrátit na jejich vzdálenou národní zodpovědnost). To, že by bylo velmi obtížné podobnou zodpovědnost nastolit, neboť se jedná o ministry a tedy držitele jiné lidové suverenity, než evropské, nás také nedokáže uklidnit. Výsledkem je absence zodpovědnosti při přijímání důležitých rozhodnutí. A to se ani nezabývám tím, že vytvoření podobné zodpovědnosti by bylo jak komplikované, tak iluzorní.
Evropský soudní dvůr (nevolený) je také mimo kontrolu a bez možnosti odvolání (podle mých informací), přestože má obrovskou moc právního výkladu všech textů a rozhoduje ve všech sporech. Je to vážné nebezpečí? Kdo ví? ( Podle posledních výzkumů autor zjistil tuto hrozivou skutečnost: soudci Evropského soudního dvoru jsou diskrétně jmenováni exekutivou, jinými slovy vládou, na každý stát připadá jeden a to na periodu šest let, která může být obnovena. Soudci jsou tedy závislí na těch, kdo je jmenují a určují jejich kariéru............... Mají obrovskou moc bez možnosti odvolání a bez jakékoliv stopy protiváhy. Navíc jednání jsou neveřejná. -------------- Depresivní poznámka překladatele je určená těm, co vkládají naděje do Evropského soudního dvoru v případech, které by mohly mediálně poškodit naši skvělou a mýty opředenou vládní koalici. )
Centrální evropská banka (nevolená) přísně nezávislá na moci veřejné je také mimo jakoukoliv kontrolu a není tedy nikomu zodpovědná. A to i přes skutečnost, že její rozhodnutí přímo ovlivňují život 450 000 000 občanů EU.
Nezdá se vám, že ten dojem všeobecné nezodpovědnosti je přímo děsivý?
Evropská komise je nakonec jediná instituce, která podstupuje určitý risk. Prezident komise může vyžadovat odstoupení jednotlivých komisařů a parlamentní kvalifikovaná většina (2/3) ji může odvolat. 2/3 je hodně a možnost návrhu na vyslovení nedůvěry je tedy teoretická. Ale existuje.
Je však komise opravdovým sídlem moci? Názory se různí, ale vzhledem k celkovému obrazu si myslím, že opravdové centrum moci je soustředěno v nikomu nezodpovědné Radě ministrů a že Evropská komise slouží jako stínidlo, je jakousi politickou pojistkou, snadno ovladatelným obětním beránkem, bílým koněm, který slouží ministrům k tomu, že mohou tvořit právo a zároveň tvrdit: „Za to já nemohu, to ta komise, s tím já nic nemohu udělat, nemohu ji do ničeho tlačit. Je přece nezávislá........“
Už nyní můžeme pozorovat konkrétní znaky úchylky tyranského typu. A UEU na dlouhou dobu uzamyká nevyváženost institucí, kterou dovoluje. Komise může být sice podrobena cenzuře parlamentu, ale pouze při dvou třetinové většině, což vlastně znamená, že Evropská komise může vládnout 450 000 000 Evropanů za podpory pouze jedné třetiny Evropského parlamentu. I způsob volby ( listy evropských kandidátek jednotlivých stran) garantuje šéfům jednotlivých stran bez jakéhokoliv risku místo v parlamentu, což jejich zodpovědnost v momentě voleb činí ještě více teoretickou.
Komentátoři, co vytrubují zrození evropského referenda na základě iniciativy miliónu občanů, četli poněkud roztržitě: UEU definuje pouze smutné petiční právo bez jakéhokoliv prostředku, jenž by mohl donutit Evropskou komisi ke změně postoje. Komise by měla o věci přemýšlet, ale také může propozici ihned hodit do koše bez toho, aby se musela někde ospravedlňovat.
No a ty krásné obecné a šlechetné principy, které jsou všude halasně vytrubovány rádiem, televizí a tiskem za použití oficiálních reklamních spotů, výslovně neobsahují žádnou donucovací sílu a jsou tedy prázdnou iluzí: čl. II-111-2: „Tato listina nerozšiřuje oblast působnosti práva Unie nad rámec pravomocí Unie, ani nevytváří žádnou novou pravomoc či úkol pro Unii, ani nemění pravomoc a úkoly stanovené v dalších částech Ústavy“.
Nemůžeme být jasnější, než čl. 111-2: celá část II UEU, tedy Listina základních práv unie je jím sterilizována a zbavena významu. Článkem 111-2 se celá listina stává naprostou iluzí, zrcadlem stínů.
Text UEU je pouhým pozlátkem a dovedně maskuje nemocí postiženou demokracii: národní exekutivy ať už levicové, či pravicové krok za krokem, úskočně a beze studu deklarujíce pravý opak využívají již padesát let rodící se EU k tomu, aby se osvobodily z kontroly parlamentem tam, kde to nevíce potřebují ( v ekonomické oblasti), a zároveň se všeobecně zbavují veškeré zodpovědnosti za většinu svých politických rozhodnutí.
9. května 2005
