Špatná ústava prohlubující rakovinu naší demokracie
( III. část )
Vážení čtenáři,
předkládám vám třetí a poslední část zajímavé práce pana E. Chouarda. I tentokrát se jedná o podstatně zkrácenou verzi a její originál můžete obdržet na http://etienne.chouard.free.fr/Europe
Její celý překlad je opět k dispozici na mých stránkách. http://marakweb.wz.cz/
Chtěl bych zdůraznit, že ne všechny argumenty proti UEU pana Chouarda jsou totožné s argumenty mými. Zejména ty, které se týkají ekonomické části jeho eseje. Osobně jsem spíše suvrenistou a nesouhlasím s postupnou přeměnou EU k federaci navíc za podmínek, které UEU stanoví a které naprosto znevýhodňují malé země, jako je ta naše. Přesto na mě dílo pana Chouarda hluboce zapůsobilo.
Jak už jsem napsal, překvapila mě skutečnost, že někdo může UEU kritizovat zleva. Byl bych rád, kdyby se i občané s levicovým cítěním u nás zamysleli nad skutečnostmi, které pan Chouard popisuje. Neboť situace podle mě není jen tak jednoznačně růžová, jak se nám ji snaží vymalovat politici, kteří by měli zastupovat zejména zájmy lidu, jenž je zvolil.
Jsme jenom lidé a můžeme se mýlit. Vy, já i pan Chouard. Ke tříbení názorů a tvorbě konečného postoje by měla posloužit diskuse, k níž jsem doufám pozitivně přispěl.
Martin Mařák
Špatná ústava prohlubující....(část I.)
Špatná ústava prohlubující.....(část II.)
V.Pátý princip ústavního práva: demokratickou ústavu vytváří shromáždění, jež je nezávislé na existující moci
Ústavu lidu neudělují mocní. Naopak je to samotný lid, nebo jeho výhradně pro tuto činnost vybraní zástupci, kdo ji definuje. Tímto způsobem se lid chrání proti tyranii mocných.
Evropské instituce byly naopak vytvořeny (během padesáti let) politiky, kteří drží otěže politické moci a jsou zároveň soudci i stranami procesu. Ať už pravicoví, nebo levicoví, tvůrci institucí si sami ustanovili omezení, která je mají dennodenně obtěžovat. Je samozřejmě lidské a předvídatelné, že byli nebezpečně straničtí.
Což je opět z hlediska demokracie světový unikát.
Jediný možný způsob tvorby primárního právního textu, jenž zůstane vyrovnaným a zároveň neztratí svou ochranářskou funkci, je volba ústavodárného shromáždění (nezávislém na existující moci), které je zvoleno výhradně pro tento cíl a rozpuštěno po jeho dosažení. Ústavodárné shromáždění zároveň musí dodržet veřejnost a kontradiktornost jednací procedury ( právní význam slova kontradiktornost: protikladným názorům musí být dána možnost neomezené vzájemné konfrontace ).
Pokud se političtí představitelé pokusí této procedury zprostit, její prosazení zůstává na nás, občanech.
Velmi různorodé složení Giscardova Konventu bohaté na osobnosti velkých hodnot není dostatečným argumentem: zůstáváme na hony vzdáleni ústavodárnému shromáždění ( členové Konventu nebyli zvoleni s mandátem k oné činnosti, ne všichni byli nezávislí na existující moci v jednotlivých státech, ale co je nejdůležitější, neměli pravomoc opravňující k tvorbě nového vyváženého a demokratického textu, mohli tedy jen uvést v platnost, kompilovat a lehce pozměnit již existující texty, které byly napsány aktéry zastupujícími jak soudce, tak i strany procesu).
No a nová změna textu těmi, co nám vládnou, během roku následujícímu poté, co Konvent předložil svou propozici, je další nehorázností z pozice ústavodárného pohledu. Psát primární právo naprosto nepatří do pravomoci momentálně existujících exekutiv.
Vlády (pravicové i levicové) a jednotlivé parlamenty vytvořily ústavu ve formě smlouvy, tedy metodou mnohem jednodušší, než pomocí ústavodárného shromáždění ( jež by bylo veřejné, kontradiktorní během dlouhé doby a přímo schváleno lidem ), čímž jednaly, jakoby byly vlastníky lidové suverenity. Tuto smlouvu, stejně jako všechny smlouvy předešlé, můžeme označit za zneužití úřední moci: naši poslanci, žádný z našich poslanců nedostal mandát, jímž bychom se vzdali naší suverenity. Jen lid je povolán k tomu, aby přímou formou kontroloval, zda podmínky převodu suverenity (což je dle mého názoru žádoucí, chceme-li vytvořit silnou a mírovou Evropu) jsou přijatelné.
Mám opravdový respekt ke všem význačným členům Konventu, nicméně si myslím, že neměli mandát k tomu co vytvořili.
Jsme ohromeni, když vidíme nejrůznější vrcholné politické aktéry, jak si dovolí veřejně litovat toho, že schválení UEU bylo předloženo lidovému referendu, a zároveň zdůrazňovat, že vše by bylo mnohem jednodušší a jistější, kdyby o ní rozhodli poslanci v parlamentu ( volící jako jeden muž, možná bez toho, že by ji vůbec četli)......... Jakou váhu má lid pro naše elity?
ZÁVĚR
Smlouva o Ústavě pro Evropu (UEU) se zdá nebezpečná z několika důvodů. Co jsem na to dostal za odpovědi? Aby mě uklidnili, hovoří o pokroku, ale abych řekl pravdu, záleží na referenci, podle které pokrok posuzujeme: když UEU srovnáme se smlouvou z Nice ( jež je žalostná z hlediska demokracie) , jedná se skutečně o pokrok. Chápu, že když nám chtějí prodat UEU, odvolávají se na tuto smlouvu.
Ale když srovnávám demokracii národní, kterou ztratím ziskem „demokracie evropské“, jedná se objektivně o krok zpět, který bych měl podle nich schválit: v oblasti zodpovědnosti za každodenní činnost orgánů státní moci, v oblasti kontroly výkonné pravomoci v (x) doménách, jež jsou jí vyhrazeny a zejména v doméně ekonomické politiky, kterou nám vnutila, která bude pravděpodobně příčinou obrovské nezaměstnanosti a takřka neviditelného ekonomického růstu Evropy a zároveň je nám jasně vnucena nadlouho.
A tak mi nezbývá, než abych připomenul, že je to poprvé po padesáti letech, se mě ptají na můj názor: jako občan jsem nepodepsal ani smlouvu v Nice, ani ty předešlé. Co se týče referenda o Maastrictské smlouvě, ptali se mě na souhlas s měnou a donucovacími ekonomickými prostředky, nikdo se mě, pokud si vzpomínám, neptal na to, co si myslím o rovnováze a kontrole moci. A co se týče těch donucovacích prostředků, slíbili jsme si provézt bilanci. Udělali jsme ji? Můžeme být spokojeni s ekonomickým výkonem evropských institucí zaměřených mnohem více na ekonomii, než na politiku?
Proč bych měl soudit jen ten malý rozdíl mezi smlouvou z Nice a Smlouvou o Ústavě pro Evropu? Proč bych se neměl vyjádřit ( já, řadový občan, samozřejmě ) k tomu fantastickému a již padesát let trvajícímu puči národních exekutiv v oblasti občanské kontroly nad tvorbou a směrováním evropské politiky?
Opravdu nevím, proč byl kvantita textu určeného k referendu měla být uměle omezena jen na posledních 50 nových článků UEU. Když vidím ty význačné experty, jak tvrdí, že se vlastně jedná jen o posouzení nějakých 60 stran, nějakých 50 zanedbatelných článků, jak tvrdí, že zbytek už dávno existuje a referenda se vlastně vůbec netýká, když slyším něco podobného, říkám si a mám pocit, že nejsem sám, že nastal čas k tomu, abychom se probudili.
Internet je prozatím tím jediným nejdemokratičtějším a necenzurovaným médiem, je tím nejlepším prostředkem odboje. Pokud toto poselství shledáte užitečným, rychle je rozmnožujte ve vašich osobních internetových sítích, nebo na papíře mimo net. Co kdybychom se my, evropský lid, konečně postavili za našimi zájmy a za demokratickou obnovu EU. Co kdybychom to dali tvrdě a neústupně najevo politickým stranám? Tím, že začneme dole u prostého občana a kontakty přes net a budeme pokračovat klidně i mimo existující politické strany? Zdá se vám to jako neuskutečnitelný sen? Co kdybychom přemýšleli o něčem podobném, ne?
Před pár dny jsem slyšel v rádiu větu, která se mě hluboce dotkla: „ Občanem se nenarodíme, občanem se staneme.“
Étienne Chouard, Trest (Marseille)
opravená verze ze 22.4. 2005
15. května 2005
