Znárodnění českého zdravotnictví

Marek Loužek

Hospodářské noviny, 23.11.2005

Uvalení nucené správy na Všeobecnou zdravotní pojišťovnu a nevybíravé snahy po odvolání její ředitelky Jiřiny Musílkové naznačují, že vláda premiéra Paroubka a její ministr zdravotnictví Rath vážně prosazují plán na znárodnění českého zdravotnictví. Krok, který učinili, je nebezpečný, neopodstatněný a situaci destabilizuje.

Již bývalá ministryně prováděla politiku, která se vyznačovala státním paternalismem a socialistickými ambicemi. Nadšená socialistka Milada Emmerová bojovala proti "přístrojovému narcismu", "naivnímu liberalismu" a "sociální eutanázii", ale její politika byla alespoň vypočitatelná.

Postup, který nasadil nový ministr zdravotnictví David Rath, je však pouze bombastický a ve své podstatě ještě tragičtější. Kroky, které ve své funkci provádí, nemají v dějinách polistopadových ministrů zdravotnictví obdoby. Provádí ještě silácké kroky, které situaci rezortu dále zhoršují.

Všeobecná zdravotní pojišťovna hospodaří se schodkem, který však nevzniká z její viny, nýbrž je výsledkem rostoucích nákladů na zdravotní péči, které převyšují její příjmy ze zdravotního pojištění. Tento objektivní fakt vyplývá z podstaty dnešního systému zdravotnictví, nikoli špatného řízení.

Nevalné hospodaření VZP vyplývá z faktu, že má nejméně výnosnou klientelu a zhoršující se demografickou strukturu: stále menší počet mladých vydělává na stále větší počet seniorů. Stejný problém, která trápí i důchodový systém, se promítá do hospodaření největší zdravotní pojišťovny. Ani sebegeniálnější management by jej nevyřešil.

Náklady na správu pojišťovny nejsou takové, aby ospravedlňovaly tak nesmyslný a razantní zásah. Kritika honosných paláců ze strany Ratha je populistická a nápadně připomíná komunistickou rétoriku. Obvinění z tunelování ze strany opozičních politiků rovněž stojí na vodě.

VZP není soukromá firma, která má maximalizovat zisk, ale veřejnoprávní instituce. Nemá soukromého vlastníka, nýbrž ji vlastní stát. Je státní pojišťovnou, která garantuje proplácení zdravotní péče hrazené z veřejných zdrojů. Proto správní radu pojišťovny volí a odvolává Poslanecká sněmovna.

Daňoví poplatníci, kteří platí zdravotní daň, neočekávají laciná gesta, nýbrž stabilitu. Na bedru VZP leží nejvíce tzv. státních pojištěnců – důchodců, studentů atd., kteří nevydělávají, ale rovněž čerpají zdravotní péči. Ministr zdravotnictví by se měl chovat pokorně, tím spíše, že do konce volebního období zbývá pár měsíců.

Rezort zdravotnictví se za sociálně-demokratické vlády vůbec nepohnul kupředu. V podílu veřejných výdajů na celkových výdajích na zdravotnictví zaujímá ČR jednu z nejvyšších příček v OECD. V počtu lékařů na 10 000 obyvatel ČR předstihuje většinu evropských zemí. České zdravotnictví je nenasytné a polyká další miliardy ze státního rozpočtu.

Davidu Rathovi nevadí to, že české zdravotnictví je předimenzované, regulačně ambiciózní a státně paternalistické. Místo toho hledá umělého obětního beránka za špatné hospodaření VZP. Jiřina Musílková však na dnešní situaci nese asi stejnou vinu jako poctivě pracující zemědělec za špatné počasí.

Kroky české vlády v oblasti zdravotnictví jsou socialistickou kanonádou, za niž by se nemuseli stydět ani komunisté. Místo zvyšování spoluúčasti pacientů a alespoň částečné privatizace zdravotnické sítě upevňuje vláda moc nebývalým způsobem. Znárodnění českého zdravotnictví, k němuž vláda svými kroky směřuje, vrací naši zemi před listopad 1989.