Opatrnost je matkou moudrosti
Martin Mařák
(úplnou verzi najdete na mých stránkách)
Na jedné straně stojí lid, na straně druhé jeho vládnoucí elity.
Lid potřebuje elity k tomu, aby mohl být rozumně ovládán a řád společnosti nepodlehl nejistotám, anarchii a chaosu válek. Elity potřebují lid k tomu, aby měly koho zastupovat a komu vládnout.
Zatímco lid díky elitám může žít v klidu a rozvíjet své osobní blaho, elity díky lidu mohou vykonávat své životní poslání, mohou intelektuálně působit na realizaci a udržování onoho křehkého společenského míru, svobody jednotlivců a konečně také spravedlnosti, neboť i ona patří k základním pilířům fungování lidského řádu.
Ve svém spojení vytvářejí kruh podobný symbolu jing-jang, stmeleny nejistou rovnováhou jsou navzájem neoddělitelné a na jejich soužití je založena demokracie naší civilizace.
Pokud se jedna ze stran pokusí narušit vyvážený stav ve svůj prospěch, může dojít ke společenským střetům. Jsem přesvědčen o tom, že něco podobného se stalo a že lid si to konečně uvědomil. Doufám, že poslední události týkající se masivního odmítnutí Smlouvy o Ústavě pro Evropu ve Francii a Holandsku budou elitám zdrojem poučení. Mám však o tom určité pochybnosti, protože jejich povýšená sebestřednost se mi zdá příliš hluboká k tomu, aby si skutečně uvědomily příčiny a dosah svého selhání.
Vedeny podle nich chvályhodnou snahou všechno dopředu narýsovat, naplánovat, vnutit přirozenému společenskému vývoji nějakou novou smělou konstrukci, či unikátní řád, jenom vše zkomplikovaly a následek jejich snad dobře míněného přehmatu se ke všemu obrátil proti nim. Kde v sobě berou tu pýchu a sebejistotu nutící je pořád něco měnit? Jsou snad ve své zaslepené intelektuální domýšlivosti tak vzdálené normálnímu životu a jeho prosté realitě?
Jsem přesvědčen o tom, že by jim neuškodilo o něco více pokory před tím velkým neznámem - lidským myšlením neuchopitelným množstvím individuálních reakcí – jež modeluje konečný vývoj společnosti. Elity nám svou odtržeností od reálného světa nejen ukázaly svou naivní hloupost a nedostatek diplomatického taktu, zcela vážně si představovaly, že jim lid naletí na jejich virtuální ideály, ale zároveň nechtěně otevřely víko Pandořiny skříňky a vpustily do Evropy démona nacionalismu, jehož se tak obávají a kvůli němuž údajně vytvořily i samotnou Ústavu.
O nevměšování a nezasahování nemluví jen zastánci klasického liberálního „laissez faire“, ruku jim z dávných věků podává i starý čínský filozof a zakladatel tao Lao'c v 63. a 64. kapitole Tao te ťing a je zajímavé pozorovat, jak se moudrost dávných mudrců promítá i v dílech klasiků liberalismu, jako je třeba F.A.Hayek. Pokud je pravdou, že Hayekovo dílo výrazně formovalo myšlení našeho prezidenta a zároveň mu pomohlo tak přesně předvídat problémy překotné evropské integrace, myslím si, že stojí za to se s ním podrobně seznámit.
Nepřeji si, aby mi bylo rozuměno tak, že svět musí zůstat ve své archaické podobě. Míním jen, že se vyvíjí sám o sobě a my bláhovou snahou o nastavení nového kádru, jenž mu chceme za každou cenu předčasně vnutit, jen sklízíme, co jsme si ve své nadutosti zaseli. Proti přehnaně optimistickému pojetí evropského integračního procesu doporučuji spíše střízlivou opatrnost, neboť vzniknuvší realita může překvapit i samotné architekty projektu a následky jejich snah mohou být velmi nečekané. Zatím se jim jejich nešťastným zásahem pouze podařilo vyvolat vlnu nacionalismu a podstatné nespokojenosti s charakterem Unie, což zkomplikovalo situaci v nejméně vhodné době.
Šestnáctého a sedmnáctého června v Bruselu proběhne vrcholná schůzka členů Evropské rady, na níž se má začít řešit evropský rozpočet pro období 2007-2013. O tom, jak výbušný koktejl je namíchán v evropském shakeru, vám jistě nemusím dlouze vyprávět. Tentokrát jde totiž o peníze, tedy o to podstatné, na čem stojí svět, ústavní ideály půjdou stranou.
Vzhledem k neveselé náladě politických aktérů Unie, kteří po posledních dvou referendech rozhodně nekypí optimismem, si nedovedu představit nějakou dohodu ve stavu, kdy oslabená Francie chce pro své zemědělce zachovat společnou agrární politiku, Británie nemíní nic měnit na dohodě, kterou kdysi uzavřela M.Tatcher a která dovoluje Británii zpětně získat do Evropy vložené finance, Německo, Holandsko a další země čistých plátců už to dál nechtějí všechno platit, jih si přeje udržet své dotace a o méně rozvinutém východu ani nemluvím. Zároveň se má snížit dosavadní rozpočet a Unie se chystá šetřit.
Pevně věřím v ideály Evropské Unie a doufám, že se jedná jen o klopýtnutí na cestě k její plné existenci. Doputovali jsme k rozcestí a možná by stálo za to na nějakou chvíli zastavit, odpočinout si, nechat opadnout emoce, někdy později s chladnou hlavou probrat všechny možné alternativy a třeba i pozměnit vytyčený směr. Proč ne? Evropa za to rozhodně stojí.
