Co s těmi důchodci
Martin Mařák
Svět se vyvíjí a mění.
Je v neustálém pohybu směrem k neuchopitelnému neznámu. To, co platilo před třiceti lety, je už dnes často nepoužitelné. Dost možná to i vyvolává trpný úsměv. Naopak to, co před třiceti lety bylo nemyslitelné, se dnes stává hrozbou, se kterou je nutno počítat.
Pomalu jsem se připravil na to, že asi nepůjdu do důchodu v šedesáti, ale mnohem později. Státní pokladny jsou v mínusu, financování sociálního státu v podobě, jak ji známe, se zdá být do budoucna neudržitelné a o stárnutí populace a o tom, co předáme na bedra našim méně početným dětem, radši ani nechci mluvit. Česká republika patří k zemím s nejhorším růstem populace na světě a jednou ty masy důchodců, tedy i mě osobně, co to tu všechno zaplaví, bude muset někdo nějak živit. Potřeba podstatných sociálních reforem mi připadá naprosto vitální pro fungování celé Evropy a uvědomuji si, že bude nějakým způsobem bolestná i pro mě.
Možná se mýlím, ale myslím si, že současný systém kontinentálního státu sociálního typu je neudržitelný a vede nás do zdi. Ani by mě nepřekvapilo, kdyby se jednou vyostřil generační konflikt a rozpor mezi stále početnějším neaktivním obyvatelstvem a částí společnosti, jež ho drží výsledky své vlastní práce při životě.
Žijeme ve století globalizace. Bývalé země třetího světa vstupují na ekonomickou scénu jako partneři, které nemůžeme podceňovat a kteří ji možná v budoucnu ovládnou. Světové ekonomiky se začínají postupně vyvažovat a v onom právě probíhajícím dlouhodobém procesu má ta naše s mnohem lépe placenou a sociálně chráněnou pracovní silou výrazně nevýhodnou pozici. Pokud se nepletu, čínský dělník si vydělá 1€ denně a má chuť pracovat, konzumovat a dohnat západní svět. Pokud se nemýlím, Indie a Čína už nejsou jen obřími manufakturami na výrobu hraček a levných bot, neboť jsou schopny vytvářet a vyvážet i špičkové a konkurence schopné produkty.
Vyrovnávám se s tím, že evropský sociální ráj, na který jsem si zvykl, je ve slepé uličce. Patrně už není možné ho déle udržet, protože v dnešním všestranně propojeném světě je jakákoliv izolace před pohybem kapitálu nemyslitelná. Nejen že chápu neodvratitelnost určitě nepopulárních reforem, dokonce je považuji za nutné a poctivé vůči generacím, jež přijdou po nás. Jsem však přesvědčen o tom, že by se na nich měly nějakým způsobem podílet všechny společenské vrstvy.
Jak se mám pak postavit k faktu, že námi zvolení poslanci, kteří by si měli podobné skutečnosti uvědomovat mnohem lépe než my a kteří by nás měli na všechny ty zákonité změny pedagogicky připravit, se bez rozpaků postaví proti návrhu zákona, jenž poněkud omezuje jejich dosavadní výdobytky. Politika je snad pro ně pouze prostředkem k získání slušně placeného místa a co největšího počtu výhod? Nic více a nic méně?
Nedovedu objektivně posoudit, nakolik poslanci k výkonu své práce potřebují bezplatnou leteckou vnitrostátní přepravu a zároveň 30 tisíc korun měsíčně na cestovní výdaje, umím si však představit, co si o tom všem myslí standardní Pepa Novák, kterému to pěkně po lopatě naservíroval sobotní Blesk, a také formu jeho reakce v momentě, kdy před něj někdo v budoucnu předstoupí s teorií nutnosti jakéhokoliv utahování opasků. Zdá se mi, že je jim to úplně jedno, --------- že. Já vím. Proč by se tím také zabývali. A že se apatie voličů zase o něco prohloubí? No a co. Vždyť přece o nic nejde. Většina poslanců má patrně dojem, že lid má krátkou paměť a že ho měsíc před volbami opijí bombastickou reklamou, košíkem nereálných slibů a koncerty s hvězdami pop scény, či bilboardy s populárními osobnostmi, a je docela možné, že mají pravdu a tak nějak jednoduše to skutečně funguje.
Stále naivně si oproti tomu myslím, že existují věci, které nevyléčí ani ten nejlepší spin doctor a jejichž chod nezvrátí ani nejslavnější reklamní agentura, neboť i lidská blbost má určité limity. Pokud dochází k podobným mediálním „nehodám“, je zbytečné se divit, že normální volič odmítá chodit k volbám a stále více a více se odvrací od politiky, ze které je znechucen. Hledat viníky v komunistech, či kdoví kde jinde, nemá cenu. Jsou to naopak oni, kdo z podobné situace vytěží nejvíc.
Martin Mařák http://m/
|
