Základní ředitelská služba
Pavel Foltán
Bývávalo za totalitních časů, že základní vojenská služba v tuzemské lidové armádě byla dvouletá. Pro takzvané absolventy (“špagáty“) byla jednoletá. Pro „sociálky“ a jiné jinak potřebné, či výjimečné klienty pak byla půlroční. A konečně pro exlibristy modrých knížek žádná. Jakousi malou podobnost by mohly evokovat počty let, po které sloužili jednotliví generální ředitelé veřejného televizního sektoru u nás, tedy v České televizi. A to zejména po odchodu poslední ředitelské trvalky - Ivo Mathé - z Kavčích hor na Hradčany do kanceláře tehdejšího presidenta republiky. Od té doby se to na nejvyšší kavkohorské větvi začlo rychle střídat: Z následujících generálních ředitelů se nikdo moc dlouho v generálně ředitelském křesle neohřál. Ať už to byli pánové Puchalský, nebo Chmelíček, nebo Balvín - do dlouhých služebních jistot měli narozdíl od generálů ČSLA hodně daleko.
Současný generální ředitel Janeček je ve funkci právě ty dva roky. A právě teď se z iniciativy ministra kultury Dostála (sloužícího ve vkládním kabátu ČSSD už sedm let málem jak „za císaře pána a jeho rodinu“) začíná zavařovat okurkový mediaprostor informacemi, spekulacemi, předpoklady, diskusemi, polemikami a důvody pro i proti jeho odvolání. Z příslušného místa - tedy z řad Rady ČT - přišla zatím první reakce od jejího místopředsedy Badala, že se zatím nikdo z členů této Rady “k Dostálově výzvě“ nepřidal. Spekuluje se však zároveň o tom, že nelze vyloučit, že do dalšího zasedání Rady ČT v srpnu se k “Dostálově výzvě“ někdo přidá. A možná, že by už někdo někde mohl začít spekulovat o tom, kdo by to tak asi mohl a nebo nemohl být. Spekulace nespekulace, generální ředitel Janeček vydržel na tuzemské poměry ještě docela dlouho. A s trochou té nadsázky by třeba někdo mohl říct, že si odkroutil celou základní službu a ještě nasluhuje. „To jsou paradoxy, viďte, Vaňku?!“
To v české vládě se za posledních několik let základní premiérská služba jednotně a řádově předpisově zkrátila na to roční období. Takže je spíš jako ta dřívější základní služba absolventská. Čili žádná mazácká vojna. A co se dá stihnout za takový jeden služební rok? Řada z těch “dříve narozených“ (a nebo chcete-li i z těch životně zkušenějších, co ty časově služební periody v ČSLA pamatují na vlastní kůži) asi ví. A každý z nich si teď asi odpoví sám.
Nikoli nezajímavé by pro někoho možná mohlo být i to, že obě období zrychlených rotací kádrů (jak se kdysi v tehdejších nomenklaturních kruzích říkávalo) se datují zhruba od začátku určité epochy. Zvící bratru - či příteli - počítáno tak na tři až čtyři generální ředitele. A asi tak na tři až čtyři premiéry. A asi tak na vzdálenost jednoho směrníka od hradu dále - máme-li zůstat ještě v podobenstvích té přehlídky armádní terminologie konce (?) starých časů. Prostě nějaké ty styčné orientační body by tu možná bystřejšímu oku ani v těch informačních mlhách na mediálních blatech mezi Blaníky a Lipany nemusely uniknout.
“Stojí to všechno za...“ malé zamyšlení. A řečeno frází jednoho takového napoleonka z jednoho Tankového praporu z padesátých let - alespoň nad tím “Jak je to možné?!“ Tak třeba - je to jen v tom, že trenéři nasadili rychlejší střídání kvůli zrychlení hry? A nebo je chyba v jejich herním systému? A nebo je chyba v pravidlech? A nebo v tom, že se ta pravidla mění během hry? Třeba v takovém Japonsku se osvědčila taková metoda na všech (tedy i na nejvyšších) stupních řízení, že jednotliví manažeři také jednou za rok či dva rotovali. Z kapitánského můstku do kotelny, pak do kuchyně, do podpalubí, pak na palubu a tak. Mezitím poznali do poslední třísky, jak to chodí na jejich Pintě Nině Santě Marii, Nautilu, Bounty, či Titaniku. Podle toho, co kdo kde jak a kam kormidloval. Inu, nic proti metodě. Ale jiný kraj, jiný mrav. Možná by totiž také někdo v této souvislosti mohl namítnout, že tady to svého času bylo podobně, tak co? Akorát malinko opačně. To se rotovalo z těch kotelen rovnou na ty kapitánské a admirálské můstky. Inu, taky metoda, mohl by namítnout zas někdo jiný. A třebas i s tím, že jde jen o to, kam se kterou z nich doplujete. A koho cestou potopíte. A koho pak s sebou stáhnete ke dnu až dojde i na vás. Protože na každého jednou dojde...
Možná je ta chyba jen v těch kádrech, možná je v tom systému, možná je v obojím a možná není nikde. Tedy někde být musí - tak jestli není v těch plavčících, co se jim jen pořád něco nelíbí. Nebylo by potřeba je čas od času vyměnit? A ta perioda by klidně mohla být i delší. Stačilo by bajvočko tak jedou za čtyři roky. Johoho.
Samá voda...!
Pavel FoltánJUDr. Pavel Foltán, člen RRTV, která byla odvolána v roce 2003, hudebník, dramaturg, producent, publicista,
autor je mediální poradce a přednáší na universitě
