Kdo zvyšuje ceny elektřiny
Martin Říman
Bouřlivá reakce na informaci ČEZ a ministerstva průmyslu, že ceny elektřiny vzrostou během několika příštích let o 20 až 30 procent, se snesla v prvé řadě na hlavu tohoto už ne sice monopolního, ale výrazně dominantního výrobce a distributora. Za zmínku však stojí i role „černého vzadu“, tedy státu. V posledních letech se totiž jeho rozhodnutí podílejí na růstu ceny nemalou měrou.
Úzké mantinely podnikání
Začněme rozhodnutím bývalého ministra Grégra „znárodnit“ a pod správu ČEZ poslat téměř všechny regionální distribuční firmy. Tím hned na počátku zlikvidoval rodící se trh, který hned první rok ušetřil firmám odhadem půl až jednu miliardu korun. To se Grégrovi zřejmě nelíbilo. Dalším krokem k likvidaci zárodků trhu se stal regulační zákon. Ten sice nastavil mantinely pro podnikání v energetice, ale ty jsou tak blízko sebe, že ve vyhrazeném prostoru podnikat, a hlavně soutěžit nelze. Pro ilustraci snad stačí uvést, že energetická legislativa čítá 900 stran hustě psaného textu a každý, kdo chce obchodovat s elektřinou, musí uhradit správní poplatek sto tisíc korun!
Legislativa sice odstraňuje monopol, ale vytváří takové právní překážky pro vstup do odvětví, že ho v podstatě opět zřizuje. A protože se stále hovoří o liberalizaci v oblasti energetiky, není nesnadné uvěřit tezi, že je to právě liberalizace, tedy trh, co způsobuje zdražování.
Slunce a vítr jsou drahé
Ale máme zde i aktivity, které mají přímý dopad na ceny. Samozřejmě směrem vzhůru. Jsou to různé vládní „politiky“. Ukázkovým příkladem je zákon o obnovitelných zdrojích. Pomocí tohoto nástroje chce vláda podporovat výrobu elektřiny z nestandardních zdrojů, jakými jsou slunce, vítr či zelená biomasa.
A protože tato výroba je podstatně, až několikanásobně dražší než z běžných surovin, musí ji někdo zaplatit. Nebude to státní rozpočet, jak by bylo logické, ale občan. Podle konzervativního odhadu státních orgánů mají tyto náklady dosáhnout osmi miliard ročně, což v průměru znamená, že každé čtyřčlenné rodině se zvedne účet za elektřinu o 3200 korun.
Je nutno upozornit, že růst ceny v Evropě je z velké míry způsoben právě touto politikou, která se zde realizuje již delší dobu. Například Německo má jen ve větrných elektrárnách nainstalován výkon šestinásobně přesahující Temelín!
Dalším zdrojem růstu ceny bude v příštích letech takzvaná ekologická daňová reforma, ke které se Paroubkova vláda zavázala ve vládním prohlášení. Vláda ji zřejmě hodlá převzít tak, jak ji prosazuje Evropská unie. Nejde o nic jiného než o zavedení dalších spotřebních daní - na plyn, elektřinu a uhlí.
V neposlední řadě bude mít vliv na cenu elektřiny i politika v oblasti dalších zdrojů energie, byť se u nás nepoužívají. Záměr vlády prosadit ve velkém přidávání lihu do pohonných hmot je typickým příkladem. I tento nápad je nekonkurenceschopný, a proto musí být dotován. Růst ceny benzinu bude samozřejmě tlačit i na růst ostatních energetických zdrojů.
Vyjmenované „politiky“ mnozí obhajují ve jménu různých cílů. Ekologických, zemědělských, sociálních a dalších. Na tomto místě nechci s těmito myšlenkami polemizovat. Pouze upozorňuji, že každé lidské konání má své náklady. Tyto náklady jsou mnohdy těžko viditelné a ještě obtížněji kvantifikovatelné (už nikdo nikdy nebude schopen spočítat, jaký vliv na cenu měl například Grégrův výše uvedený nápad). Můžeme si však být jisti, že přesto reálně existují.
